„Nedívej se po mě tak, ty ses chtěl vzdát humanity, tak rozhodni sám,“ zasmál se Blázen, kterému byli všichni místní civilisti zcela ukradení. Pong pokračoval v přemýšlení a nakonec vydal rozhodnutí.
„Dobře ty vole, nic nám nebrání aktivně se pobavit vyvražďováním z očí do očí. Uděláme výsadek a hodíme voko po tvý starý.“
„Díky, ty vole,“ oddechl Hong hlasitě.
„A když už tam budem, zabijem pár lidí,“ dodal Pong a otočil se k Kokotovi.
„Kokote, přeneseš nás na povrch a dohlídneš z orbity, aby nás nikdo neobtěžoval. Máš povolení sejmout všechno, co se k tobě přiblíží na dostřel.“
„Pongu, rozkaz!“ oznámil Kokot a nepřestával sledovat řízení.

Kapka s Hongovým kosmoplánem zaparkovala na oběžné dráze a Kokot přesunul Blázna, Ponga, Urghu, Karlose a Honga na povrch planety.
Lidově řečeno „zhmotnili se“ kdesi v polích, z čehož byl Pong velmi rozmrzelý. Hong to viděl a hned ho uklidňoval.
„Buď v klidu, nedaleko je chrám plný chrámových panen, který je chráněn jednotkou kastrátů. Bude potřeba, aby sy panny osvobodit, protože je mezi nima moje stará a mejch pět dcer.“
„Ale to zní parádně, vražední eunuši mučící nevinné panny, jdeme na pomoc. Tvoje stará je ještě neviňátko?“ snil Pong a viditelně přidal do kroku.
„Pongu, kolego Číňane, zpomalte, tady nejde o mučení, tady jde o něco jinýho,“ zpomalil ho Hong.
„A o co teda jde?“
„Za prvý, moje stará není panna a za druhý tady jde o starobylé rituály,“ vysvětloval Hong.
„Zase nějaký ezosračky, na ty my nejsme,“ vložil se do rozhovoru Kapitán.
„Já nemám na mysli šukání ovcí, jako to dělaj jinde. Tady jde o rituály rozmnožování samotného Zakázaného císaře. Tohle je Zakázaná planeta, kde jediní skuteční muži jsou císařovi mužští potomci,“ odpověděl Hong.
„Moment, tomu nějak nerozumím,“ nechápavě se zeptala Urgha.
„Pojďte, já vám to vysvětlím,“ řekl Hong a pokračoval v chůzi po dlážděné cestě mezi rýžovými poli, na kterých naprosto nikdo nepracoval.

„Víte, tady jsou dva typy mužských. Ti s koulema a ti bez koulí.“
„Ale ty koule máš,“ skočil do řeči Pong.
„Neskákej mi do řeči, mám, protože sem otrok sloužící k manuální práci. A jakožto zdravý silný pracující jedinec je jednou z mých povinností zasloužit se o rozmnožování armády otroků. Každé dva roky je nám přidělena jiná žena a my ji musíme oplodnit. To by ses Pongu posral, ale nic jinýho ti v tomhle systému nezbejvá. No a když se pak narodí chlapeček, tak podle toho v jakým pořadí přijde na matriku, přijde o koule. Sudým zůstanou, lichý jsou bez.“
Zašuměly překvapené hlasy a Hong pokračoval ve vyprávění.
„Chlapci s koulema jdou hned do pracovních táborů, kde jsou připravováni k budoucím rolím v pracovním systému. Ti bez koulí se stanou vojáky a ti úplně nejschopnější se dostanou do přízně Zakázaného císaře. Ostatně eunucha Ho znáte.“
„A co se stane s holčičkama?“ zeptala se s tónem plných obav Urgha.
„Všechny jsou svezeny sem na Zakázanou planetu, kde je vychovávají v podobných klášterech, jaký jdeme právě osvobodit.“
„A jsou tu v bezpečí, než dospějí do pohlavní dospělosti?“ zeptala se ještě Urgha, protože měla pocit, že tak jednoduché to nebude.
„Ne tak úplně, na druhý straně planety stojí soukromé sídlo Zakázaného císaře, kde ukájí své zvrácené choutky. Představ si, že on nechal vykastrovat i některé své vlastní syny, aby z nich pak udělal velitele osobních gard.“
„Strašný,“ nechápavě špitla Urgha.
„A víš co je úplně nejhorší? Vojáci v gardách jsou kastrovaní potomci předchozích císařů, z nichž ti nejodvážnější tvoří Zakázanou gardu a jsou obávanými hrdlořezy.“
„Jak potomci předchozích císařů?“ zeptal se Kokot, kterému cosi neštymovalo.
„Taky mi něco nesedí, vzhledem k tomu, že je tady každej druhej bez koulí,“ zamručel Pong, který nepřestával sledovat okolí a tudíž nepřehlédnul budovy, jejichž střechy vylezly nad stromy.
„Víte, je tady jeden rituál, který musí Zakázaný císař dodržovat, jinak by se celý náš vesmír zhroutil. Ani kapka císařského semene nesmí být vyplýtvána pánubohu do oken, takže pro všechny císaře platí, že když náhodou honí klacka, tak honí do kryogenické nádobky a jejich semeno je pak uložené v Zakázané císařské spermabance.“
„No ty vole, si děláš prdel ne?“ znejistěl dost Karlos.
„Ani náhodou, tohle se tady děje od příchodu prvních kolonistů. Původně celý smysl byl jen v zachování reprodukční rozmanitosti, ale časem se to celý zvrhlo na totální kontrolu nad populací. Proto sem se dal k odboji a skončil tam, kde ste mě osvobodili.“
„Tady je odboj?“ podivil se Pong.
„Jo, ale jedem v něm jenom my, který máme koule,“ s úsměvem řekl Hong a zastavil.
„Co se děje?“ zeptal se Blázen.
„Jsme na místě,“ řekl Hong a ukázal před sebe. Viděli mohutný opevněný areál hlídaný nespočtem vojáků.
„Paráda, práce pro mě,“ zasmál se Pong a podíval po skupině.
„Počkejte tady a nikam nechoďte,“ dodal a zmizel v křoví.
„Máme lahváče?“ položil Blázen otázku a začal motat brko.
„Něco sem vzala,“ odpověděla Urgha a otevřela Kokotovo zavazadlo.

Pong začal nenápadně s přibližováním ke stěně hradby a cestou tiše podřezával zahnutým nožem krky strážců, do kterých narazil. Tímto stylem se dostal až k patě zdi a zkušeným chmatem vyhodil do výše neviditelné kung-fu lanko zakončené speciální přísavkou z tajného skladu v Základně. Zapnul maskovací plášť a začal šplhat po drobných kamenných výstupcích jako pavoučí muž. V zapadajícím světle místního slunce se skoro ztrácel a strážce na hradbě neviděl přibližující nebezpečí. Pong se přehoupl přes hranu stěny, plášť zavlál a odhalil část těla. Než vojákovi vůbec začalo docházet, co právě spatřil, nůž mu prošel krkem a přerušil tepny s dýchací trubicí. Pong shodil maskování a vytáhl oblíbené meče. Chtěl zabíjet z očí do očí.

Strážím trvalo delší dobu, než si uvědomili, že čelí pouze jednomu bojovníkovi. Když to zjistili, dobrá polovina z třísetčlenné posádky ležela zkrvavená na zemi. Několik členů Zakázané gardy, kteří byli na kontrole císařova potomstva, zorganizovalo odpor a sjednotilo bojeschopné jedince. Pongovi vše z toho bylo tak nějak u prdele, protože jeho plán vybít kompletně všechny bojovníky to nijak nenarušovalo.
Nakonec se mu podařilo završit plán a počkal si na všechny uprostřed největšího atria s fontánou v podobě jednoho ze Zakázaných císařů, kterému z pohlavního údu crčel mocný proud vody. Vojáci ho obklopili v kruhu, který se pomalu zmenšoval. Pong nasypal na meče pořádný čáry perníku, vyšňupl je a se zdviženými meči nad hlavou zařval jako šílený sjetý medvěd. Bojovníci úděsem zastavili, čehož nabuzený Pong využil a jako šílený vběhl do vřavy bitvy. Hlavy, údy, vnitřnosti opět létalo vzduchem a proudy krve stříkaly všemi směry po litrech.