Eunuch Ho mlčel a pozoroval Ponga, kterak si pohazuje s koncem zkrvaveného řetězu a sundavá z něj kousky mozků, masa, orgánů a prstů.
„No tak dobře, tohle sem asi projel,“ uznale řekl a šel k velitelskému panelu, kde cosi navolil a za chvíli se ve výhledu objevila Kapka.
„Šéfe, ste kurva tam?“ ohlásil se Pong.
„Jo, vidíme tě. Všechno v pořádku?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, v naprostým. Přeneste se sem, jestli si chcete pokecat s tím čůrákem bez koulí, kterej nás tady zdržel.“
„Milerád. Kokote, ty hlídej, kdyby se chtěli o něco pokusit a kdyžtak nás rychle přenes zpět, jasný?“ promluvil Kapitán z reproduktoru a hned potom se objevil v záblesku světla.
„To je věc teda. Co ty seš za zmrda?“ přišel k Hoovi a zapálil brko.
„Jmenuji se Ho a jsem z pověření Zakázaného císaře vrchní správce Zakázané říše a Zakázaného města,“ řekl Ho.
„Odkud si?“
„Ze Zakázané planety u Zakázané hvězdy.“
„Si děláš prdel, ne?“ foukl mu Blázen do obličeje hustý dým.
„Nedělám. Pong ti to potvrdí,“ podíval se Ho po Pongovi, který přemýšlel.
„Šéfe, povídají se takový báchorky o výpravě uprchlíků, kteří hledali místo, kde by mohli pokračoval v tradicích starých čínských císařů...“
„Pongu a ty si myslíš co?“
„No, Šéfe, dodneška sem si myslel, že jsou to jen pohádky pro děti,“ řekl zadumaně Pong.
„Dobře, tak si teda s tím frajerem popovídáme, co vlastně od nás chtěl,“ odhodil Blázen nedokouřený joint na zem, zašlápl ho, začal balit nový a pohlédl na Ponga.
„Zkusím si s ním popovídat nějak normálně, akorát kdyby byl nějakej váhavej s odpověďma, tak ho nějak pošťouchni. Vyndej ty svoje jídelní hůlky, jehly nebo ten kastrační nožík…,“ Blázen se zarazil, „ten vlastně asi ne, ale něco si kurva vymysli.“
„Šéfe, milerád,“ úchylně se usmál Pong a vytáhl jeden špendlík.
Ho, znalý znalostí, kterými kung-fu mistři vládli, změnil výraz a začal vypadat úplně jinak. Dalo by se říci, že zničeně.

„Dobře,“ řekl duševně zubožený a ponížený Ho, „pátrám po tajemství nesmrtelnosti a receptu na výrobu kamene mudrců.“
„To už nám kdysi říkal nějakej Wong, ale já nic takovýho nemám,“ řekl Blázen a potáhl z brka.
„Velekněz ve věštbě povídal, že dle její předpovědi má být recept a tajemství umístěno ve skladu v podzemní jeskyni, kdesi na planetě jménem Země. A zmínil přesně tebe.“
„Ale hovno, zase nějaký posraný ezosračky. Kurva, na tohle já seru,“ vystříkl Blázen a Pong napřáhl špendlík. Ho zaúpěl.
„Dobře, dobře, schovej ten špendlík. Já vám nelžu, náš národ prostě věří mnichům a jejich vizím, protože lhát znamená narušit chod celého vesmíru.“
„A kvůli tomuhle nesmyslu teda narušuješ chod mýho vesmíru? Ve kterým dělám byznys, pařím a cestuju kam se dá i nedá?“ zpruzeně zamručel Kapitán.
„My to ale potřebujeme získat.“
„A co byste kurva dělali s nesmrtelností?“ kroutil Pong hlavou a špendlík se nebezpečně kýval.
„Nemuseli se rozmnožovat, odpadlo by předávání zkušeností a mohli bychom být všichni kastráti,“ odpověděl Ho.
„No to mě poser, takovou úchylárnu sem dlouho neslyšel,“ Blázen málem padl smíchy k zemi.
„Můj vůdce, hodně ujeté. Jak jste si představovali údržbu těla?“ ozval se z reproduktoru Kokot.
„Umíme ledasco vyrobit, nahradit, ale nic nevydrží věčně a během přenosu paměti ze starého mozku do mladého dochází ke ztrátám dat. Proto potřebujeme nesmrtelnost a náhradní díly si vyrobíme,“ vysvětlil eunuch.
Nastalo kratší ticho, které bylo přerušováno dýcháním všech zúčastněných a rychle rozšiřujícím zápachem hoven, jenž vycházel ze skupiny posraných otroků.

„Šéfe, tak to asi skončíme, je zbytečný zůstávat v tomhle nechutným rigólu. Můžu do něj píchnout, aby se aspoň zmrd posral? Když už sem vytáhl ten špendlík?“ zeptal se Pong.
„Pongu, jo, ale nezabíjej ho ještě. Jenom ať se posere, třeba si ještě na něco vzpomene.“
„Výborně,“ zajásal Číňan a píchl eunucha do jednoho speciálního místa na prsní bradavce. Eunuch Ho vzdychl rozkoší a uvolnil tělo tak, až se posral a pochcal najednou.
„Ještě jednou,“ zaprovokoval a Pong ho bodl do druhé bradavky. Ho se předklonil a tentokrát se současně poblil a posral.
„Takhle dobře sem si dlouho neulevil, ale myslím, že bychom mohli tuhle legraci ukončit. Ještě se setkáme,“ řekl jasným hlasem Ho a narovnal trup jako podle pravítka. Jeho ruka prudce udeřila do skrytého tlačítka na velitelském panelu, objevil se světelný tubus a pod eunuchem rozevřel otvor nějakého tunelu. Eunuch zmizel a otvor se zase uzavřel.
„No, ty zmrde,“ mávl Pong rukou, ale byl o setinu sekundy pomalejší a Ho se vypařil.
„Můj vůdce, hlásím že právě loď opustila záchranná kapsle a zmizela v hyperprostoru.“

Prostorem se rozeřval varovný signál.
„Šéfe, mám takovej pocit, že ten zmrd spustil autodestrukci.“
„Kolik zbejvá času?“
„Dvě minuty.“
„Fajn, umí to někdo z vás vypnout?“ zeptal se Blázen posrané obsluhy, stále skrčené v rohu můstku. Nastala další pauza, než se ozval jeden z páchnoucích mužů.
„Já.“
„Fajn, tak to vypněte a loď je vaše. Nevím co bych s ní dělal. Mám svoji,“ řekl Kapitán.
„Opravdu?“ zeptal se opatrně muž.
„Jo a dělejte, nebo si ji příliš neužijete,“ odpověděl Blázen, „ty Kokote, dostaň nás pro jistotu odtud, kdyby to frajerům nevyšlo.“
„Můj vůdce, rozkaz,“ odpověděl Kokot a spustil transportní paprsek.

„Sem rád, že sem zpátky. Kokote, dostaň nás odtud do nějaký bezpečnější vzdálenosti,“ posadil se Blázen do svého křesla a zapálil připravený brko.
„Šéfe, tohle byl dobrej vejlet,“ spokojeně seděl Pong u zbraní a drtil krystal.
„Můj vůdce, myslím, že se jim podařilo autodestrukci vypnout,“ ohlásil Kokot, který nepřestával sledovat loď před sebou, „chtějí s námi mluvit.“
„Tak je pusť na obraz,“ mávl rukou Blázen.

Zrnění obrazovky zmizelo a objevil se nějaký Číňan s umytým obličejem a v čistém oblečení.
„Jmenuji se Hong a děkuji vám za záchranu, se kterou jsme vůbec nepočítali a nedoufali, že k ní někdy dojde. Jsme vašimi služebníky na život a smrt.“
„Až takhle hustě nemusíte, my sme rádi za vděčný kámoše, ale ste volný a můžete si dělat se svejma životama co chcete. Vesmír je velkej a vy máte solidní kocábku,“ řekl s úsměvem Blázen a byl na sebe pyšný, protože úplně náhodou udělali dobrej skutek, který by se mohl v budoucnosti vrátit.
„Tak to ste velký frajeři. Kapitáne Blázne, kdykoliv nás budete potřebovat, ozvěte se naprosto s jakýmkoliv problémem. Pro nás nic není nemožné,“ odpověděl Hong, obrazovka počala opět zrnit a osvobozená kosmická loď zmizela v hyperprostoru.

Když konečně osaměli, promluvil Blázen.
„Hele, volové, pořád ještě máme úkol a ve skladu nám leží nějakej náklad. Je doufám v pořádku?“
„Můj vůdce, všechno je v nejlepším pořádku a můžu vyrazit, kdykoliv přikážete.“
„Dobře, tak nahoď motory a ať už sme na cestě. Jinak to byl teda zážitek, co?“ kýval Blázen hlavou.
„Šéfe, byl. Naprosto neplánovaně sem si pořádně ulevil a někteří zmrdi byli fakt dobří,“ odpověděl Pong od svých lajn, které sypal do nosu jednu za druhou.
„Šéfe, jdu pařit svý oblíbený gamesy. Ozvěte se, až dorazíme k madam Kawasaki, mám v sobě adrenalinu a testosteronu, že si holky pořádně užijou,“ dodal. Zvedl se a odešel pryč.

„Kokote, jak dlouho?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, necelé dvě hodiny,“ odpověděl Kokot.
„Dobře,“ řekl Blázen, natáhl nohy a začal pozorovat barevný výhled ven.
„Nevadí ti moje nohy, že ne?“
„Můj vůdce, víte, že nic necítím,“ odpověděl a zavlnil knírkem.

Kapka se vynořila z hyperprostorového světa a Kokot zapnul konvenční motory. MJ-3452 alias Hurzova kolonie byla na dohled.
Kapitán Blázen sundal nohy z palubní desky, zvedl se a šel vyklepat plný popelník.
„Pongu, slyšíš mě? Hurzova kolonie je před námi,“ promluvil do komunikátoru.
„Šéfe, výborně,“ zazněla odpověď.
„Můj vůdce, madam Kawasaki nás očekává na letišti,“ oznámil Kokot a navedl Kapku na přistávací dráhu. Pravda, neodpustil si jeden oblet kolem planety, protože byla obklopená loděmi ze všech koutů Galaxie a scenérie to byla věru nevídaná. Modely všeho druhu, od rozpadajících vraků až po luxusní koráby kosmosu.