Chvíli musel čekat, ale dočkal se. Ve dveřích zarachotil kovový mechanismus a kdosi je otevřel. Ven vyšla postava v ochranném gumovém obleku s maskou na tváři, kterou Pong tichým podříznutím krku zneškodnil a vtrhl do místnosti. Spatřil šest mužů polooblečených v gumě, kteří překvapením oněměli. Meč nepřemýšlel a zastavil se, až když jeden z chlapů pořádně ukázal své šikmé oči a čínsky zařval.
„Ty vole, my sme otroci, nás zabíjet nemusíš. Ať seš kurva, kdo seš.“
Pong se zarazil a pozoroval poslední tři živé.
„Myslíš, že by tady někdo pracoval dobrovolně? Podívej se v jakým zasraným smradu žijem a ty taky vypadáš, jakobys právě vyplaval z bazénu plnýho sraček,“ řekl ten, který první promluvil.
„Hm, to sem v podstatě vyplaval,“ zamručel Pong.
„A co tady vlastně děláš?“ padla další otázka.
„Když vás nechám žít, budete držet huby?“
„Rozhodně,“ odpověděli chlápci skoro současně.
„Přijel jsem zabít zmrda, kterej si říká Ho a nemá koule,“ řekl Pong, muži na sucho polkli, zmlkli a jen zírali.
„No, tak to by sis měl nejdřív dát koupel,“ řekl prostřední a rozesmál se.

Pong byl umytý a na topení sušil oblečení.
„Co ti Ho udělal?“
„Zajal nás v nějaký časový bublině a chce po nás něco, co mu dát nemůžeme.“
„Tak proto sme zastavili a generátory jedou na plný koule. Bláznivej Ho zase plní svoje úkoly.“
„Hele, a pomůžete mi teda?“ zeptal se Pong.
„Jasně že jo, Ho nás pěkně sere, je to zmrd,“ řekl jeden z šikmookých.
„Co ste vůbec provedli, že sou z vás otroci?“
„Já se málo uklonil,“ řekl jeden.
„Já jsem rozbil jeho oblíbený čajový hrnek,“ pronesl další.
„Já se ho pokusil kopnout do koulí, ale nepomohlo to,“ děl poslední.
„Ty vole, to je zmrd,“ povzdechl Pong a upil kořalky, po jejímž původu raději nepátral.
„Je. Nakreslíme ti mapu lodi a zaznamenáme do ní všechny servisní tunely a vzduchotechniku, aby ses mohl vyhnout místům s vysokou koncentrací lidí.“
„Výborně,“ odpověděl Pong a v duchu přemýšlel, co s těmito svědky.

„Když se budeš řídit našima instrukcema, najdeš eunucha Ho a jeho vycvičenou ochranku,“ podával jeden z otroků Pongovi papír.
„Musíš zabít Hoa a jeho věrný, zbytek se potom dobrovolně vzdá,“ řekl další pracovník.
„Fajn, to rád slyším, že vás nebudu muset povraždit všechny. Dá se vám věřit?“ zeptal se Pong.
„Hmmmm,“ zamyslel se otrok, „vlastně nevím, všichni jsme se potkali dneska poprvý.“
Zbývající dva sloužící se po sobě podívali a v očích měli strach, který Pong poznal. Strach ze smrti.
„Dobře, odpověď byla bez příkras a mě se líbila,“ řekl Pong, schoval meče a naposledy se rozhlédl po třech žijících svědcích. Jeden z otroků otevřel druhé dveře a nahlédl za ně.
„Teď je čistej vzduch, běž a jdi podle mapy.“
Pong vyhlédl ven a spatřil prázdnou zašlou chodbu. Beze slov rozloučení zmizel a otrokům spadly kameny ze srdcí.

Šel chodbou, došel ke křížení chodeb a vytáhl mapu, kterou dostal. Byla poněkud lajdácky nakreslená, velmi schématicky a pochopil z ní, že musí vylézt o 28 pater výš na můstek, kde bude k zastižení samotný eunuch Ho. Z čar pochopil, že by se v každém křížení chodeb měl nacházet servisní vlez do klimatizace a servisních chodeb. Rozhlédl se a opravdu našel na stropě kruhový poklop. Prudce vyskočil ke stropu a rukou chytil jednu z trubek, které tím místem vedly. Druhou rukou otevřel poklop a rychle se do něj vsunul. Zavřel za sebou v poslední chvíli, protože v jedné z chodeb zazněly pravidelné kroky přesouvající vojenské jednotky.
Rozhlédl se, opět hodil mincí, protože bylo naprosto jedno, kterým směrem se začne plazit.
„Jen doufám, že tu nic nežije,“ projelo mu hlavou a pro jistotu vytáhl nůž.

Soukal se metr po metru dál a dál, občas minul zamřížované otvory do různorodých místností, tedy povětšinou ubikací nebo různých skladů, až se po několika stovkách metrů jeho hlava ocitla v ohromné šachtě, které nebylo vidět dna ani vršku, foukal v ní silný vítr a občas prolétly energetické výboje.
„No ty píčo,“ zamručel Pong a natáhl ruku k žebříku, který vedl odnikud nikam. Podíval se dolů a nahoru a začal stoupat. Jedna příčka za druhou, jedno patro za druhým. Občas musel dát zastávku a nasypat pořádnou lajnu, proti případné nečekané slabosti. Musel použít všechnu sílu ke koncentraci, aby hlavně nezapomněl počítat patra, jenž postupovala pěkně pomalu. Z Ponga tekly proudy potu a srdce mu bilo na maximální výkon.

„Kurva, jaký to bylo patro? 26 nebo 28?“ přemýšlel v duchu Pong, když míjel 25 podlaží. Švihl sebou, zachytil ruce za římsu a přešplhal až k otvoru do šachty. Narovnal se, srovnal záhyby oblečení a stiskl tlačítko dveřního ovládání.
Vzduch zasyčel a do šachty vrazil takový zápach, až se Pongovi málem navalilo a měl co dělat, aby nevyvrhl žaludeční šťávy. Rychle zavřel dveře a přemýšlel nad čerstvě připravenou lajnou.
„Kurva, tudy snad ne, zkusím ještě číslo dvacetosm.“
Pohlédl do hlubiny, s vlajícím pláštěm přeskočil na žebřík a začal šplhat opět vzhůru. Dvě patra utekla jak sfetovaná voda a ihned poznal, že dvacetosmička bude jiný level. Nikde ani smítko a všechno bylo vyleštěný, jakoby právě vyšlo z výrobny.
„Tady vládne kurva puntičkář,“ pomyslel si Pong a stiskl tlačítko. Pro jistotu zacpal svůj nos, kdyby náhodou zase zaútočil nějaký odporný zápach. Nevyvalilo se nic, ale právě přicházela dvojice strážců, které vyrušil hluk mechanismu dveří.

Pong spatřil hlídku v pohybu, automaticky vytáhl meč a jedním švihem sejmul dvě překvapené hlavy, které padly přes práh a začaly krvácet do hluboké šachty.
„Pěkná práce,“ pomyslel si, když házel těla do hlubiny.

Vytáhl druhý meč, nasadil bezdrátové špunty do uší a pustil svoji oblíbenou thajskou kung-fu hardcore skupinu ‚Good Yaba‘. Za zvuků rychlých bicích a tvrdých kytar spustil akci, protože věděl, že Kapitánovi běží čas a k eunuchovi se bude muset dostat pěkně postaru. To jest prosekat zástupy zasraných nepřátel, kteří se na něj budou valit ze všech dveří, ze všech možných chodeb a různých ventilačních otvorů.
Protivníky nepočítal, protože to nemělo smysl. Vzduchem létaly tradiční kusy těl, údů či vnitřností a nad tím vším občas proletěl Pong jako smrtící šíp, drtící vše před sebou a pod sebou.

Zabíjel jednoho nepřátelského bojovníka za druhým, střídal zbraně, protože s hvězdicemi, noži, ocelovou holí, železným bičem či halapartnou zdobenou barevnými tibetskými šátky míru a klidu dokázal užít hodně zábavy. A když už ho přestaly bavit všechny házecí a bodné zbraně, vytáhl jídelní hůlky nebo použil holé ruce a vytrhával ohryzky, trhal tepny či se dotýkal míst smrti.
„Huaááááá!“ skákaly před něj jednotky bojovníků a on je postupně všechny hodně krutě zbavoval životů.