1 2 3 4 5 6 7

„Cože?“ zakroutil Blázen hlavou.
„Číňani se spojili s těma zakázanejma magorama? No to je překvapení..!“ vytřeštil oči Pong a začal se smát.
„Je na tom něco k smíchu?“ podivila se první opice.
„Ani ne, ale vyřešíme rovnou i konečnou otázkou čínskýho problému, žejo Šéfe?“
„Pongu, ty seš tady velitel přes boj a Číňani mě dlouho serou. Bohatě stačí, že ovládají celou Zemi,“ souhlasil Blázen a odpálil další brko.

„Dobře, Jednookej, dobře si to vymyslel, ale pořád tomuhle vyhlazování velím já, žejo?“ ujišťoval se Pong pozdě k ránu, když dopíjeli poslední otevřené lahve a pozorovali opice v námořnických oblečcích, kterak žonglují s noži a odjištěnými granáty.
„To víš, že jo,“ rozesmál se Jednooký a poplácal nebohého Číňana po zádech.
„Dobrá, kdo chce, může jít spát, za hodinu spustíme pořádnou show, aby konečně všichni pochopili kdo kurva sme,“ řekl Kapitán, típl zbytek jointu a šel srovnat záda do Kapky.

Hodina uběhla jako unikající plyn, když vstoupila do hangáru Urgha s čerstvě vyrobenými lahůdkovými chlebíčky s krevetovou, rybí, perníkovou a vajíčkovou pomazánkou a vše pečlivě nazdobené podlampovými rajčaty a paprikami.
„Teda tady je smrad a zahuleno. Kokote zapni větrání, tady se fakt nedá vůbec dejchat.“
„Pánové to tak chtěli, prý jako za starých časů v pozemských hospodách,“ odpověděl Kokot a spustil klimatizaci. Čerstvý vzduch probudil spáče a úplně nahé opice.
„Hoďte na sebe něco, ste fakt nechutný,“ promluvila k nim Urgha a jedna z opic se podrbala na koulích.

„Tak já se s váma rozloučím, výborně sme zapařili, ale musim padat o hvězdu dál,“ rozloučil se pan Jednooký, sebral několik chlebíčků, nastoupil do svého plavidla a odletěl.

„Šéfe, už je čas spustit představení?“ přivítal Pong na můstku Kapitána, který vyšel z kajuty a celý rozespalý se marně pokoušel zapálit brko.
„Show time, ty vole,“ odpověděl Blázen a otevřel lahváče.
„Kokote, na můj rozkaz spusť náš ďábelskej plán,“ vydal Pong rozkaz.
„Slyším a provedu,“ odpověděl Kokot a stiskl tlačítko na dotykovém panelu.
„Ty vole, Kokote, ty si za Ponga vymejšlel strategický plány?“ zaprudil Blázen.
„Můj vůdce, jenom jsem pomohl doladit některé technologické záležitosti jeho geniálního plánu, protože sám mečem skutečně nepřátelské lodě z oblohy nesundá,“ odpověděl suše Kokot a pokračoval ve svých úkolech.

Každopádně v tu samou chvíli z jedné obranné věže začaly vylétávat malé sondy, které velmi vzdáleně připomínaly obyčejné kamení.
„Co to kurva…?“ prudil dál Kapitán.
„Můj vůdce, jednoduše řečeno, vyhodíme zmrdům lodní pojistky, přijdou tak o energii a kolegové opice je tím pádem zničí.“
„Hm, dobrej plán a co budeme dělat my?“ ptal se dál Blázen.
„Šéfe, my půjdeme vyjebat s posraným císařem a číňanama tady na tom kusu vesmírnýho kamení,“ zaburácel Pong.
„Můj vůdce, všechna zařízení připravena na svých pozicích,“ oznámil Kokot.
„Výborně,“ ozvala se jedna z opic, „letíme na místo určení, odkud začneme vyjebávat s tím zakázaným tragédem.“
„Připomínám vám, až budete na místě, vyšlete signál, že jste připraveni a vypněte veškeré energetické zdroje včetně podpory života,“ dodal robot.
„Nejsme dementi, už sme přežili ledasco,“ zasmály se opice a zmizely v útrobách svého převážedla. Elegantně vylétly z hangáru a zamířily do blízkého oblaku kamení a smetí.

„Co my?“ zeptala se Urgha.
„My počkáme, až nám opice potvrdí, že jsou na místě, vypneme na krátký okamžik Stanici a odpálíme všechny baterky na oběžné dráze,“ řekl Kokot a jeho výraz nic nevyjadřoval.

Píp, píp, píp, rozpípala se kontrolka.
„Nastal čas, připravte se na tmu a velký hvězdný ohňostroj,“ pověděl šeptem Kokot a vypnul energocentrálu. Stanice pohasla a pouze svítící display ovládání prozařoval malou část prostoru.
„Můj vůdce, můžete prosím zmáčkout to velké červené hranaté tlačítko?“
„Kokote, milerád,“ řekl Blázen a ze tmy vylezla jeho ruka, která spustila představení.
Ovladač zajiskřil, zhasl a na obloze začala hrát modrozelená světelná šou, která zhasínala jednu císařskou loď za druhou. Za několik minut bylo po všem. Potemnělá obloha prozrazovala, že velká nepřátelská armáda je ochromená.
„Pongu, tak jdem na to,“ oznámil opičí hlas a na obloze vybuchla první loď, následně druhá, třetí, čtvrtá a tak to pokračovalo jedna za druhou.
„Ty vole, to sou jejich zbraně a nebo něco od nás ze skladu?“ podivil se Karlos.
„Jejich,“ stručně konstatoval Kokot.
„Šéfe, je čas vyrazit do kolonie a vyjebat z číňama a posraným císařem.“
„A čekáme teda na co?“ podivil se Blázen a zapálil brko.

„Zvládnete je bez nás?“ promluvil Kokot k opicím a současně startoval motor.
„Jasně že jo, bude to brnkačka a pohoda, ještě pořád nechápou, která odbíjí a někteří zoufalci opouštějí lodě v záchranných modulech. Několika se asi podaří uniknout, protože nemůžeme sundat všechny, tak se s nima vypořádejte dole,“ odpověděla jedna z opic a obloha zazářila dalšími mohutnými explozemi.
„Pičo, jim dávaj solidně na prdel,“ okomentoval podívanou Jack a upil z láhve.
„To jo, tak už Kokote vysmahni,“ řekl Pong a brousil meč.

Ochranná kopule kolem kolonie byla viditelně poškozená, silové pole hrálo všemi barvami, systém podpory života vypadával a dírami podtlak vysával kolonisty, kteří byli náhodou poblíž.
„Můj vůdce, EMP puls nejspíš poškodil elektronická zařízení a bude nějaký čas trvat, než budou škody opraveny. Vidím ideální příležitost proniknout dovnitř nezpozorováni,“ pověděl na půl huby Kokot a nečekal rozkazů.
Proklouzl jako liška rozměrově vhodným otvorem, vyhnul se posledním vysávaným nebožákům a vletěl do zcela zdevastované části kolonie. Nikde ani živáčka, žádné světlo ani pohyb.
„Bude asi hodně mrtvých civilistů,“ špitla Urgha, když viděla veškerou spoušť.
„Když je válka, civilisti vždycky umíraj, s tím se nedá svítit,“ moudře řekl Pong a nasál mocnou lajnu pika.
„Můj vůdce, zkusím nás dostat tak blízko našeho podniku, jak jen to nejvíc bude možné. Možná asi zbořím několik domů.“
„Kokote, neser se s tím a dostaň nás do bezpečí baru,“ promluvil Karlos.

Situace v kolonii se zlepšovala, čím víc byli blíže centrální oblasti. Zelené barvy přibylo, atmosféra byla relativně dýchatelná a sem tam byl ke spatření prchající živáček. Hlavní elektrárna nedaleko podniku U Blázna jela na plný výkon a Kokot opravdu zbořil dva sousední domy vedle baru.
„Můj vůdce, všichni přejdeme do našeho podniku a Frank s Jackem by mohli pohlídat Kapku,“ řekl Kokot po vypnutí motoru.
„Kapitáne, musím tu zůstat?“ pokusil se bránit Jack, ale bylo mu to prd platné.
„Budete hlídat okolí, senzory Kapky jsou citlivější a mají větší dosah než aparát, který máme v baru,“ slyšel od Blázna.
„Kakapitáne, nenemám proproblém,“ řekl Frank a sednul si k řídícímu panelu.
„Helejte kokoti, ale snad počkáme, než se trochu usadí prach, ne?“ vstoupil do rozhovoru Blázen a zapálil čerstvě ubalené brko.
„Můj vůdce, rozhodně. Až dokouříte tento krásný joint, můžeme jít.“

1 2 3 4 5 6 7