Byli opět předvedeni před soudruha tajemníka, který byl ještě omámený, ale už se mu částečně vracely smysly, protože drtil perníkovou hroudu. Mocně natáhl, nechal jednu z otrokyň, aby mu vykouřila a pak pohrdavě shlédl dolů z trůnu.
Žádný stůl ani pohoštění nečekalo, všude vládlo pološero protkané mihotáním svící a hrála velmi tichá čínská lidová taneční hudba.
„Soudruhu Blázne,“ kroutil tajemník hubou, „venku na vás čeká generál Dong a dořeší s váma zbytek.“
„Soudruhu tajemníku, dohodu máme?“ zeptal se Blázen a díval se podezřívavě vzhůru.
„Něco máme,“ odpověděl tak nějak napůl huby soudruh tajemník, „a teď už běžte, chci v klidu dojet.“
Blázen s Pongem a Kokotem se rychle otočili, ani nečekali na komorníka a zmizeli, jak nejrychleji mohli.

Venku u vozidla stál muž ve vyparáděné generálské uniformě.
„Soudruh generál Dong, že?“ zeptal se Kapitán.
„Ano, nasedněte prosím, odvezu vás zpět na letiště a cestou probereme plán,“ řekl generál.

„Šéfe, chápu jako dobře, že mi bude velet nějakej zasranej soudruh?“ rozčílil se Pong, když generál vysvětlil čínskou představu válečné spolupráce.
„Pongu, ne tak hlasitě před ním soudruhem, budeš ho muset jako poslechnout. Rozumíš ‚jako‘,“ mrknul Blázen výrazně po napruzeným ochránci.
„Šéfe, tak já ho jako teda poslechnu,“ odpověděl Pong a ani nemrkl.
„Můj vůdce, část, ve které zaútočíme proti armádě Zakázaného císaře, je trochu nebezpečná. Přijde mi, že posloužíme jako potrava pro děla,“ promluvil Kokot, protože věděl, co Ponga naštvalo.
„Kokote, já vím, že to tak může vypadat, ale dohoda je jako jasná, podřídíme se,“ řekl Blázen a podíval po generálovi.
„Soudruhu Dongu, spolupracuju jako s úplnejma debilama,“ vyfoukl Kapitán mocný oblak dýmu a klimatizace vozu jela na plný koule.
Generál zmlkl a mlčel až na letiště, kde se jen krátce rozloučil a rychle odjel.
„Držte huby, dokud nebudem v lodi, jasný?“ řekl důrazně Blázen a rychle kráčel k zaparkované Kapce. Vládla taková divná atmosféra, všichni byli napjatí a Pong měl pocit, že je všichni pozorují.

„Šéfe, ti zmrdi s náma vyjebají,“ rychle vyhrkl Pong, když se nákladní vrata začaly zavírat.
„Pongu, mám pocit, že už s náma dávno vyjebali a všechno, co máme za sebou, bylo jen zkurvený divadlo,“ řekl Blázen a motal brko.
„Šéfe, to říkám pořád, že čínskejm kedrám se nedá věřit. Však s nima taky budeme spolupracovat jenom ‚jako‘? Jestli sem to dobře pochopil,“ řekl Pong.
„Jo, pochopils to dobře,“ potvrdil jeho domněnku Blázen a zapálil joint.

Řídící můstek Kapky byl narvaný k prasknutí. Celá posádka vyčkávala příchodu velitele Kapitána Blázna, který musel jít před bitvou ještě srát.
„Vidím, že jsem netrpělivě očekáván,“ konstatoval, když vstoupil. Obsadil své křeslo, přitáhl popelník a displej s výstupy senzorů.
„Pongu, Kokote, ste připraveni?“
„Můj vůdce, vždy!“
„Šéfe, vyjebem jim anály!“

Kokot zapnul silové pole a aktivoval záložní zdroj od Musků.
„Můj vůdce, pro strýčka příhodu, kdyby byla potřeba energie navíc,“ řekl Kokot, když viděl Bláznův překvapený výraz.
„Jistě, jistě,“ zamumlal Kapitán a raději pořádně potáhl.
Kapka se přesouvala k domluvenému místu, odkud měla zákeřně zahájit palbu a stáhnout na sebe pozornost armády Zakázaného císaře.

Na určené pozici provokativně zastavila čelem k císařským lodím a vyčkávala. Po několika vypitých lahváčích kdosi netrpělivě promluvil. „Tak co kurva bude?
„Já nevím,“ řekl Blázen a zkusil spojení.
„Dongu, Dongu, slyšíš mě? Na co čekáme, soudruhu?“
Chvíli bylo ticho, ale zrnění obrazovky zmizelo a objevil se čínský generál.
„Soudruhu Blázne, něco se děje?
„Hele, Dongu? Furt čekáme na rozkaz k palbě. Něco se posralo?“ řekl Blázen.
„Malé komplikace, moment, ověřím situaci,“ odpověděl generál a zmizel nakrátko z obrazu.
Blázen se rozhlédl po posádce a nepřestával kouřit joint.

Zakrátko byl soudruh Dong opět v záběru a na tváři měl bohorovný výraz.
„Již by mělo být vše v pořádku, trošku se nám zadrhla armádní byrokracie a rozkazy byly právě vydány. Zanedlouho je obdržíte. Dong konec.“
Generál zmizel z obrazu a do ochranného pole Kapky narazilo první atomové torpédo.
„Šéfe, obávám se, že rozkazy právě dorazily,“ zasmál se Pong a vypustil několik střel s neutrinovými hlavicemi, které neomylně zamířily ke svým cílům.
„Šéfe, ty rozmrdáme do dvaceti sekund,“ dmul se Pong pýchou a natáhl kobru jako kráva.
„Bych si dovolil upozornit, že máme problém,“ promluvil Jackův opilý hlas a nekecal. Jejich rakety byly zaměřeny a spáleny paprskem žhavé plazmy. Množství narážejících jaderných hlavic do silového pole zvětšilo intenzitu a Kapka navýšila výdej energie.
„Můj vůdce, záložní zdroj od Musků nám přijde ještě vhod,“ zkusil Kokot pohodářskou hlášku.
„Ale jak dlouho vydrží?“ zeptal se s obavou v hlase Kapitán.
„Kromě mě, samozřejmě v ideálním případě, vás všechny přežije,“ odpověděl Kokot a promnul pravačkou knírek.
„Tolik času bych tu nerad vykysnul, máme hafo práce a rozjetou fabriku,“ řekl Blázen a vyfoukl dým.
„Něco musíme vymyslet, spoj mě přímo s tím podělaným císařem.“
„Můj vůdce, rozkaz!“

Něco vody v chladicím systému proteklo, než se na čelním průzoru objevil jakýsi čínský znak.
„Šéfe, císařské logo. Ten symbol znamená ‚Nejbožštější ze všech pozemských Bohů a věrný syn nebeské Božské říše‘,“ přeložil Pong symbol rychleji než překladače.
Císařská značka zmizela a objevil se zmalovaný týpek s dlouhým boa kolem krku a čelenkou z peří, že by zapadl do kdejaké luxusní travesti show.
„A ty pičo,“ vypadlo z Blázna a Urgha se rozesmála.
„Já jsem Zakázaný císař. Duchovní a fyzický vládce Zakázané říše. Vydejte mi návod na výrobu krystalu mudrců a tato kosmická díra bude žít dál, kromě vás tedy,“ řekl důrazným hlasem císař a jeho hlas nenesl znaky kastračního zákroku.
„Jo, mám koule, jestli vás zajimá tohleto,“ dodal a čekal na odpověď.
„Co to meleš vořechu, jakej krystal mudrců?“ rozsmál se Pong.
„Mě nikdo neodporuje, víme, že ukrýváte tajemství, kdesi na vedlejší planetě, kterou nazýváte Zemí.“
„A hele ty zakázanej vořechu, je ti jasný, že ti dáme akorát tak hovno,“ pokračoval Pong ve stejném duchu.
„Počkej Pongu, myslím, že pan císař je inteligent a nebude nic namítat, kdybychom si sedli k vyjednávacímu stolu a řádně si ujasnili, o jaký krystal vůbec jde. Že jo, pane Zakázaný císaři?“ obrátil Blázen směr vyjednávání.
„Tvůj vojenský velitel je trochu prchlivý, ale pojďme si popovídat o pravidlech možného setkání na palubě mého bitevního křižníku. Ukázal bych vám naše vybavení, předvedl několik jednotek vojáků a případně ukázal sílu našich zbraní, protože ještě jste neviděli vše,“ přemýšlel pomalu císař.
„Pong dělá co nejlépe umí, je mým doprovodem a ochráncem a s podmínkami souhlasím, ale půjde se mnou. Přes to vlak nepojede,“ řekl důrazně Blázen.
Zakázaný císař krátce pomlčel.
„Dobře, ale půjde jenom on a nikdo další, dejte nám souřadnice, přeneseme vás.“
„Ani náhodou, transport provede Kokot,“ oponoval Kapitán.
„Není možná, žádný paprsek neprojde našimi silovými štíty,“ rozesmál se Zakázaný císař, až se pírka jeho koruny třásla.
„To nám nevadí, Kokote, zaměř jejich můstek někde poblíž toho debila a pošli nás tam.“
„Můj vůdce, to bude asi trošku …,“ pokusil se oponovat Kokot, ale věděl, že to bude marné, tak už v hlavě vymýšlel, jak obejít nepřátelskou ochranu.
„Můj vůdce, asi vás bude bolet tělo, ale to přežijete,“ řekl po chvíli, cosi naťukal do klávesnice a Blázen s Pongem zmizeli v chvění přenosového paprsku.
„Doufám, že se nic neposralo,“ dodal a vypadal, že trochu improvizoval.