1 2 3 4 5 6 7 8 9

Mozeček s Mazlíčkem byli zavřeni ve velké kleci a oba vypadali velmi zmateně. Kokot odhodil Kost, svýma vlastníma rukama roztáhl mříže a osvobodil je.
Bylo to veliké uvítání, jakoby se neviděli aspoň sto let.
„Možký, možký, možký. Možký!“
„Mozečku, ty můj studený čumáčku, já vím, že sou to kurvy. O jakém znárodnění to mluvíš?“ řekl Kokot.
„Možký, možký. Možký.“
„Už víme, že nám chtějí sebrat Kapku,“ Kokot se otočil k Bláznovi.
„Můj vůdce, Mozeček říká, že chtějí obsadit veškeré zdroje a spravedlivě je rozdělit.“
„Jak kurva spravedlivě rozdělit? Co náš obchod?“
„Možký. Možký, možký.“
„Můj vůdce, obchod prý platí, ale nedostaneme původně domluvenou cenu. Nedostaneme už nic.“
„Jak kurva nedostaneme nic?“ rozčílil se Blázen.
„Moskí. Moskí, moskí, moskí. Moskí, moskí,“ začala se Kost smát, až se vyschlýma rukama za zbytek břicha popadala.
„Co se kurva směje? Se mi to nelíbí,“ ukázal Pong mečem po Kosti.
„Můj vůdce, planeta prý už zaplatila dost cizákům, kteří zde po staletí plenili to jediné, co zde zůstalo.“
„My, doprdele, nejsme žádní cizáci, vždyť za náma přišli sami a ještě s kurva férovou nabídkou.“ Blázen by stále rozčílen a nasranost topil v dýmu trávy.
„Šéfe, co budeme dělat? Potřebujeme ji ještě?“ zeptal se Pong.
„Pongu, dělat budeme co děláme obvykle a ne, nepotřebujeme ji,“ konstatoval Blázen a odhodil vajgl na zem.
„Šéfe, to rád slyším,“ zasmál se Pong a vrazil svůj meč hluboko do suché hlavy smějící se mrtvoly.

„Jakej je další plán?“ zeptal se Karlos, který právě rýsoval pěkné rovné čáry.
„Kurva, jako vždycky, probít se k lodi a zničit zmrdy. Já chci naši zaslouženou odměnu,“ odsekl Blázen a zapálil další brko.
„Takže náš tradiční vyzkoušený postup.“
„Co by si s nima chtěl dělat, Karlosi? Jako bys to neznal, vždyť jsou to zasraný komunisti, zabiješ je jednou a oni vstanou z popela.“
„Číňani sou taky komunisti,“ podotknul Jack.
„Taky by nás zabili, kdybychom jim padli do rukou,“ konstatoval suše Blázen a otočil se k Pongovi.
„Je to v tvých rukách.“
„Šéfe, mám nejšťastnější ruce ve vesmíru,“ zasmál se Pong a velmi rychle promluvil s Kokotem, Urghou, Karlosem a Jackem. Domluvili strategii, vrátili se zpět do chodby, kterou přišli a šli po směru šipek s nápisem „Východ“.

Otevřeli dveře a do chodby vstoupilo světlo. Venku se nic nedělo, žádná bitevní řež nebo nějaký jiný chaos, osada s nízkými zděnými domky žila obyčejným nemrtvým životem.
„Asi bysme měli zmizet dřív, než zjistí, že sme zdrhli,“ konstatoval Pong a cvičeným okem prozkoumával okolí. Nacházeli se pod nějakým silovým polem, takže ho potřebovali nějak překonat.
Ukryli se ve skalní dutině a Pong vyrazil na krátký průzkum.
Nenápadně proplul celou vesnicí a udělal si dobrý přehled o tom, jak se dostat ven. Projít branou.

„Můj vůdce, máme menší problém,“ řekl Kokot.
„Co se děje?“
„Radiace, je tu vyšší radiace prostředí. Mě a Mozečkovi se nic stát nemůže, ale vy ostatní budete mít do deseti hodin vážný problém s rozpadem DNA.“
„Cože?“
„Kapitáne, jestli odtud nevypadnem, za dvě hodiny sme všichni mrtví a nebo živí…?“ rozhlédla se Urgha po ostatních a v očích měla malý děs.
„Vyčkáme Pongova návratu,“ konstatoval Blázen a zapálil joint.

„Šéfe… Vy ste se zbláznil,“ ozval se po chvíli v za kamením Pongův hlas.
„Pongu. Už jsi zpátky,“ otočil se Blázen a vyfoukl oblak dýmu.
„Sem a vím kudy ven, akorát nevím jak.“
„Povídej,“ skočila mu Urgha do řeči.
„Je tu brána, díra v silovým poli, ale nevím jak projdeme. Je tu hodně nemrtvých a nevím, jestli bychom vyvázli, kdyby se na nás sesypali. Nic necítí a nedají se ochromit bolestí.“
„Ty vole, Pongu, ukaž mi tu díru,“ řekl Blázen.
„Šéfe, pojďte za mnou.“

Zůstali bezpečně za kamenem, ale měli dobrý výhled k průchodu v poli.
„Pongu, nějak nás sem museli dopravit a já chci vědět jak,“ řekl Blázen a sledoval hemžení u vstupu.
„Hele, vidíš to,“ ukázal po nějaké tiché půlhodince Blázen rukou k bráně, kde zastavilo jakési vozidlo se šesti koly.
„Musíme se dostat k tomu krámu a tady nám pomůže Mozeček,“ řekl Blázen a odplazil se zpět.

„Přesně tak, plán je jednoduchej a chápeš ho Jacku dobře. Vlezeme do kárky a Mozeček nás vyveze ven s odpadem,“ asi potřetí opakoval Blázen svůj plán.

„Debilní zasranej plán,“ mumlal si pro sebe Pong, když hlídal okolí, aby se všichni bezpečně nasoukali pod plachtu jedné opuštěné kárky na konci osady.
„Pongu, nepičuj a hlídej. Uvědom si, že tady nenajdeš ani kapku krve, kterou bys mohl zabít,“ potichu řekl Blázen a vsunul se do korby.
„Kokote, zalez dovnitř,“ křikl Pong na Kokota, který cosi vysvětloval Mozečkovi.
„Možký, možký.“
„Já tě chápu studený čumáčku, ale opravdu musíš zahrát debila, který jede vyvézt odpad.“
„Možký.“

Kokot popadl Mazlíčka, vlezl za Kapitánem a poslední se vecpal do zbylého místa Pong.
„Šéfe, myslíte, že to dá?“ podíval se po Bláznovi, který mu pohled vrátil a nebylo zcela úplně zřejmé, jestli je v něm vidět i nějaká jistota.

Vůz se dal pomalu do pohybu a Mozeček zamířil k bráně. Šel pomalu, houpavou chůzí zombie s nepřirozeně dozadu vykloubenýma rukama, kterými se držel řídící oje.
Vozík poskakoval po kamenech a ukrytí se všemi silami drželi čeho mohli, aby nevypadli ven.
„Moskí,“ zdravili Mozečka kolemjdoucí a občas zastavili na kus řeči.
„Moskí . Moskí.“
„Mosky. Mmoski,“ opatrně odpovídal Mozeček.
Pro čtenáře, kteří nerozuměli o čem si povídali, stručné vysvětlení. Místní byli zvědavi odkud je, kde se vzal a jak se jmenuje. Mozeček poctivě odpovídal, jak radil jeho přítel Kokot. Že je z druhé strany světa, v mládí utrpěl úraz, díky němuž špatně hovoří a právě jde s nějakým svinstvem, o němž se Kost vyjádřila, že musí okamžitě pryč.
„Moskí,“ občas uslyšel udivenou odpověď, ale většina se přestala vyptávat a šla si dále po svém.

Kokot vyvrtal prstem ve dřevě malou dírku, aby mohl sledovat dění venku.
„Co tam vidíš?“ ozval se tichý Karlosův hlas.
„Pššššt… Zatím klid,“ zašeptal Kokot a kopl nohou Karlose do hlavy.

Mozeček táhl káru a hlavou mu nic neprocházelo. Pomalu se přibližoval k bráně a začal si uvědomovat, že má hlad. Problém byl, že necítil žádné maso a to ho zvláštně uklidňovalo. Být na místě, kde není co jíst, znamená zvyknout si na hlad, protože jako zombie nemůžete umřít. Smyčka, kterou nelze rozseknout a s tou myšlenkou došel až k bráně, kterou hlídali dva strážci s rozpadlými obličeji a zbytky hardů na těle, odhalujících více postapokalyptických detailů, než by bylo zdrávo. Měkké části lidského těla odcházely jako první, to muselo být jasné každému na první pohled.

„Moskí.“, pravil strážný.
„Mošky.“ odpověděl Mozeček.
„Moskí, moskí.“
Mošky, mmošky.“
„Moskí?“
„Mošky, mošky, mošky. Mošky.“
„Moskí! Moskí, moskí.“
„Mošky, mošky!“
„Moskí.“
„Mošky. Mošky.“
„Moskí.“
„Mošky.“
„Moskí.“
„Mošky. Mošky.“
„Moskí.“
Mozeček se dal opět do pohybu, prošel branou a pomalu se vzdaloval.

„Kurva, Kokote. Co jim ten debil nakecal?“ zeptal se Pong a opatrně zvedl kus plachty, aby se podíval ven.
„Pongu, nic. Pravdu,“ odpověděl Kokot a usmíval se.
„Jak kurva pravdu?“
„No, řekl jim, že veze bandu lidí, kteří zabili Kost a donutili ho propašovat je ven.“
„Kterej kokot mu to poradil,“ zamručel zatlačený někde v rohu Jack.
„Já,“ odpověděl Kokot, „neumí lhát. Nedokázal by říci lež.“
„A to mu měli jako věřit?“ zeptala se Urgha.
„Doufal sem, že ne,“ řekl Kokot a nasadil kamenný výraz.
„Dopr…,“ zaklel Blázen a zapálil joint.
„Kapitáne...“

1 2 3 4 5 6 7 8 9