Vesmírní dýleři - 12. Velká věc

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Několik hodin uběhlo a Bláznovo společenství bylo stále v rozverné zábavě. Pong vystřídal větší množství různých exotických krásek a nevypadal, že by chtěl končit. Blázen s Urghou a Kokotem seděli na druhé straně a tvářili se spořádaně. Zrovna v tu chvíli přišel Marten se svým doprovodem a posadil se vedle Blázna.
„Vítám tě, Kapitáne Blázne, co tě sem takhle nečekaně přivádí? Byznys šlape, prachy tečou, všechno je v pořádku, ne?“
„Taky tě rád vidím, Martene. Jo, všechno je v pořádku, byznys jede, ale myslím, že je na čase vyřešit jednu věc, která mezi náma visí jako starý lejno.“
„Blázne, co by mezi náma mělo jako bejt?“
„Martene, já vím, že chceš něco, co máme a o čem si myslíš, že nevydáme. Víš co nechápu, proč si nepřišel a nezeptal ses přímo? Máme spoustu věcí ve skladu.“

Pong vyhnal děvky, ponechal jen dvě a pozoroval nově příchozí. Martenovi na čele vyrašil pot a začal si mnout ruce.
„Blázne, co myslíš že bych měl chtít?“
„Vidím, že se hrozně potíš. Měli jsme návštěvu a myslím, že ti chlapi byli tvoji,“ řekl Kapitán a Martenova ochranka viditelně zpozorněla.
„Pongu, klid,“ otočil se k Číňanovi, který přesunul ruku k rukojeti meče.
„Z čeho soudíš, že byli moji?“ zeptal se Marten.
„Máme laborku a geniální zaměstnance. Už si přestaň dělat prdel a řekni mi, o co ti jde,“ změnil tón hlasu Blázen a Pong poznal, že Kapitána přestala hra na kočku a myš bavit. Pochopil to i Marten a napětí by se dalo krájet.
„Blázne, máte stroj, který bych chtěl,“ řekl po chvíli přemýšlení Marten.
„Fajn, to už je lepší,“ vrátil se Blázen ke svému normálnímu hlasu a zapálil joint.
„Pokračuj.“

„Prototyp zařízení, o kterém vím, že byl uskladněn na druhé straně transportního zařízení, který máte na stanici. Mám starý univerzitní záznamy.“
Kokot se podíval po Bláznovi a promluvil.
„Můžete mi ukázat aspoň část dat, abych ověřil jestli mluvíte pravdu?“
„Není problém,“ odpověděl Marten a nechal si jedním z mužů otevřít přenosný počítač. Našel příslušný soubor, zobrazil jej a otočil displej k Bláznovi a Kokotovi, který výstup rychle pročetl.
„Můj vůdce, nelže, opravdu má poslední záložní kopii, která byla vytvořena v den opuštění základny.“
„Dobrá. Martene, co s tebou? Chceš přijít na návštěvu podívat se na ten krám? Třeba se dohodneme na nějaký ceně. Co ty na to?“ zamyslel se Blázen a pokuřoval.
„Blázne, lákavá nabídka,“ odpověděl Marten a Kapitán z tónu hlasu poznal, že se chytil na háček.
„Tak se zvedneme a půjdeme na naši loď?“ zeptal se Blázen.
„Jo, abys mě oddělal. Ne, já poletím svojí lodí a vy zase tím svým starým křápem,“ odpověděl Marten a snažil se tvářit úplně normálně.
„Jak chceš, přátelská nabídka. Sejdeme se u lodí a váš pilot se domluví s Kokotem.“

Dvě lodi se blížily ke kráteru, až zastavily před vstupem do hangáru. Kokot otevřel vrata a vletěl dovnitř. Martenova malá loď se vešla vedle a posádky vystoupily.
„Pěknej hangár, žejo,“ zasmál se Blázen a zapálil brko, které ubalil během cesty.
„Kolik vás je, Martene?“
„Celkem deset.“
„Fajn, čtyři zůstanou tady, zbytek půjde s námi.“
„Dobře, Blázne. Ty seš tady velitel,“ odpověděl Marten a ukázal na čtyři muže, kteří měli zůstat u lodi. Zbytek se vydal za Bláznem.

Zastavili u okna s vyhlídkou na kráter a chvíli sledovali krajinu.
„Zvláštní místo, vydržím se dívat dlouhé minuty,“ zasnil se Blázen a podíval se po Martenovi velmi zvláštním pohledem. Marten pochopil, že je v prdeli a podíval se po ochrance.
Pong právě vešel a zavřel za sebou dveře hangáru.
„Šéfe, ti čtyři jsou vyřízení. Večer u stolu budou jejich manželky a děti sedět sami,“ suše ohlásil.
„Martene, že se k tobě stále ještě nedostaly děsivé informace o mém Pongovi?“ zeptal se klidně Blázen.

Marten se zmateně rozhlédl a bylo mu jasný, že velmi podcenil obchodní partnery a skočil na háček se špekem. Pozoroval Ponga, jak sráží k zemi jednoho muže za druhým a mečem je zbavuje životů. Nemohl tomu nijak zabránit.
„Pongu, já sem ti říkala, abys nenadělal bordel. A co ty uděláš? Vykrvíš je jak prasata, podívej se na tu zasviněnou podlahu,“ rozčileně ukázala Urgha na několik malých čůrků krve, které vytékaly zpod mrtvých těl ochránců.
„Urgho, já jsem se snažil a myslím, že náš host rád uklidí bordel, který nadělali jeho podělaní muži, že?“ zasmál se Pong a očistil meč od krve.
„Pongu, hoď je do recyklátoru a pak se připrav na důvěrný rozhovor s naší návštěvou,“ řek Blázen a odvedl Martena ke stolu, kde ho usadil na židli.
„Budeš mít pěknej výhled.“

Číňan s Kokotem naházeli těla mrtvých ochránců na antigravitační plošinu a odtlačili je do odpadní jámy. Urgha uklidila podlahu a Kokot prohlásil, že u zrovna u tohoto být nemusí. Odešel k transportéru, kde podle svých slov musel opravit drobné chyby ve firmware a Karlos se ho rozhodl doprovodit.
Blázen přitáhl židli ke stolu, posadil se a vyndal náčiní. Pomalu připravoval hulení a pozoroval Urghu, kterak doklízí poslední zbytky krevních stop.
„Běž pryč, jestli u toho nebudeš chtít být,“ řekl.
„Kapitáne, jsem dospělá. Když bude Pong ujíždět, půjdu pryč. Už ho znám,“ odpověděla.
„Jak myslíš. Co ty Pongu?“
„Šéfe, jsem připraven,“ položil Pong svůj kufřík na stůl a otevřel ho. S rozkoší se do něj díval a pak přetočil k Martenovi.
„Blázne, děláš chybu. Moje zmizení neutajíš, dost lidí vidělo, jak s váma odcházím.“
„Nebudeš nikomu chybět, odsud jste odletěli a myslím, že vaše loď bude zaznamenaná i na radarech. Později ji najdou opuštěnou a poškozenou v jednom z meteorických pásů na cestě k Zemi,“ pověděl s jistou ironií v hlase Blázen a zapálil joint.
„Co bych dělal na Zemi?“
„Obchod, ne? Pongu, jak jsi na tom? Připraven?“
„Šéfe, čekám jen na váš příkaz.“
„Martene, poslední šance promluvil a zemřít v klidu. Tím bys hodně Ponga naštval,“ zasmál se Blázen a pokračoval, „proč chceš náš stroj? Víme k čemu prototyp slouží a je jasný, že v tom nejedeš sám. Ta technologie by tobě byla k hovnu, víme?“
„Blázne, já nemůžu, oni by mě zabili. Zaplatili veškerý mý pátrání po tomhle zařízení a zahubili by mě, kdybych promluvil.“
„Martene, víš co je problém. Zabijeme tě my, tady a během pár následujících hodin, takže hraješ o čas, kterej ti zůstal. Sám se rozhodni.“
„Blázne, já nemůžu.“
„Šéfe, cením si toho, že mlčí, uvidíme jakou bude mít výdrž,“ vstoupil do rozhovoru Pong a v ruce držel akupunkturní jehly.
„Už si v jeho rukou,“ skončil rozhovor Blázen a odklepl do popelníku.

1 2 3 4 5 6 7