1 2 3 4 5 6 7 8

Androidka Číča byla zpět celkem rychle a nikomu nebylo nic divné. Ředitelka jela nějaký velmi nudný výklad, Ping s Generálem se snažili neusnout a nepřestávali přikyvovat hlavami.
„Generále, bylo to snazší než sem myslela, máme kolik potřebujeme, protože toho mají opravdu hromadu za posledních padesát let. Mohli by z toho materiálu postavit dvě pořádný atomovky. Mizíme, vypadáte znuděně. Ping, použij ještě jednou to svý kouzlo.“
Ping se probrala z letargie až radostí nadskočila. Vytáhla tři kuličky, hodila je na zem a všichni zmizeli v kouři.

Kung-fu přenášecí trik je přenesl na Malostranské náměstí.
„Co to bylo?“ zeptal se lehce otřesený Generál.
„Šaolinské tajemství,“ usmála se Ping.
„A mohlo nás to dostat nenápadně i tam?“
„Mohlo, generále,“ smála se Ping.
„A proč sme…?“
„Protože jsme jeli na výlet, ne?“
„Aha. Ale teď bysme mohli jít domů a odpočinout si.“
„Proč ne, projdeme se přes Karlův most a pak chytneme dročku,“ řekla Číča a měla přes rameno luxusní kabelku, ve které se rýsoval obrys hranaté krabičky.

V americké centrále vládlo napětí. Generál a jeho velitelé se právě dozvěděli, že jejich agenti objevili mimozemské návštěvníky na Karlově mostě.
Všichni už byli značně unavení, opilí a plíce je bolely od kouření doutníků, ale armáda nikdy nespí, tak generál musel vydat podřízeným rozkazy.

Najednou přiběhl vojín a cosi pošeptal generálovi do ucha. Ten se chopil sklenice a mocně upil.
„Právě mi ohlásili přítomnost Specnaz, musíme jednat rychle. Přikažte SEAL, ať je nějak nenápadně a v klidu odvedou na americkou ambasádu do bezpečí. Hlavně nezpůsobit rozruch.“
„Generále, je dobrý nápad použít SEAL?“
„Ať dělají to, k čemu sou vycvičený,“ zamručel generál.
Centrálou to zašumělo, ale nikdo nic neřekl. Telefonní dráty se začaly žhavit a proces začal.

Na druhé straně světa v zakouřené místnosti s dlouhým širokým stolem, pod bedlivým dohledem portrétovaných pohlavárů strany, u velkých popelníků a velké láhve vodky probíhala debata tří generálů v širokých čepicích.
„Soudruzi, použít Specnaz je šílenství, vždyť jsou tam američani.“
„Nedá se nic dělat, první tajemník vydal rozkazy.“
„Soudruzi, jestli se něco posere, tak je to náš konec.“
„Na nás,“ pozvedli plné stakany a naráz je vypili.

Generál Blázen, Číča a Ping stáli uprostřed Karlova mostu a kochali se panoramatem.

„Ty vole, co ty kulisy? Proč kurva poušť a velbloudi?“ zeptal se Blázen, když skončila večerní projekce.
„V půjčovně kulis bohužel neměli jakýkoliv evropský město, tak sem musel vzít zase zavděk tím co zbylo,“ odpověděl Ufon.
„Měl jsi to nechat udělat vietkongy, praxi už mají.“
„Jenže ti by postavili Sajgon, ty vole. Stačí, že tady strašně smrdí hulení posledních pár dnů.“
„Taky sem si všimnul. Hele Ufone, k přepadení už jste se už dneska nedostali?“
„Blázne nikoliv, až zítra. Dneska je pařba, udělal sem kšeft a celkem úspěšnej.“
„Dík za pozvání, ale s tebou je život jedna velká pařba. Půjdu za Pongem a Kokotem zjistit, jestli se už vrátili z tahu po Praze.
„Jak myslíš, uvidíme se zítra.“

Ráno přišel Blázen na natáčení a všude vládl čilý ruch. Kdosi přes noc postavil část Karlova mostu, která sice připomínala most z viktoriánské Anglie, ale díky pozadí Pražského hradu se dalo poznat, kam směřovala snaha kulisáků.
Chlap ve vestě s nápisem „Režizér“ byl čerstvě oholený a zrovna si vytahoval buchnu z žíly. Taktak ji stihl vyndat a upadl do slastného komatu.
„Hérák. Jeho slabost. Jako režisér je dobrej, ale když se sjede, je s nim konec. Za hodinu dostane perník rovnou do trubky a uvidíš jaký umí točit maso,“ suše řekl Ufon.
„No to sem zvědavej,“ řekl Blázen, posadil se a začal motat brko.

Generál Blázen, androidka Číča a Ping prošli branou a vstoupili na starobylý most, jenž byl po stranách lemován sochami svatých defakto z celého světa. Nechybělo několik Buddhů a animistických bůžků, kteří dodávali mostu zvláštní výraz, jenž doplňovaly prazvláštní postavičky od živých soch, přes hudebníky, malíře a pouliční komiky. Mezitím davy turistů, kteří se prodírali všemi směry, aby se dostali k jednotlivým stánkům se suvenýry a k ostatním atrakcím.

Prodrali se statisty až doprostřed mostu, kde Ping začala ve vzduchu tušit problém.
„Generále, cítím nad mostem adrenalin a testosteron. Někdo je nám v patách a chce nás dostat.“
„Máme čas zdrhnout?“ zeptal se Generál.
„Nikoliv,“ řekla Ping a podívala se přes kamenné zábradlí, „a dolů to taky nejde.“
„Čas na bitku?“
„Generále, vypadá to tak,“ řekla Ping, odsunula Generála za sebe pod nějakou sochu a Číča zaujala postoj vedle ní.

Ping rozeznávala hranaté hlavy vycvičených vojáků přibližujících se z obou stran mostu. Když vytáhla meče, Číča vyndala z kabelky dva gatlingovy rotační kulomety a společně zaujaly obranný postoj.
V davu nenastala dle očekávání panika, nýbrž turisté a návštěvníci zatleskali a začali házet Číče do kabelky peníze.
Ping začala předvádět kung-fu triky s meči, sekání jablek na hlavách, žonglování či polykání a peníze se jen sypaly.
Legrace však netrvala dlouho, protože přišel první hranáč a promluvil. „Půjdete v klidu s námi na americkou ambasádu a nic se vám nestane.“
Ping se po něm dívala, pak na Číču a Generála a odpověděla.
„Nasrat.“
Z davu se vynořil další hranáč, tentokrát oblečený v námořnickém tričku.
„Soudružko, půjdete s námi jinak nemůžu ručit za bezpečí těchto nevinných civilistů.“
„Cože? Jaká kurva soudružka ty rudej emane. Nikam nepůjdeme,“ odpověděla Ping.
„V tom případě dojde na násilí,“ řekl nekompromisně námořník.
„Nemám problém,“ souhlasila Ping, vylezla na sochu a zakřičela.
„Všichni, kteří nepatří k těmto dvěma šaškům, mají deset sekund na opuštění tohoto prostoru. Jinak nemůžeme ručit za vaše životy.“

Nyní nastala pravá panika, kterou pochopitelně zaregistrovaly kamery na věžích a zaujala i dispečera městské policie. Střih do laciného kamerového centra, kde u pultu sedí dva policisté ve výrazných komických uniformách, kouří cigarety a sledují porno. Přeplněný popelník samozřejmost.

„Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna a do píče nula,“ odpočítávala Ping čas do masakru. Když skončila, v nejbližším okolí byli jen ozbrojení vojáci na dovolené, Ping, Číča a za nimi schovaný Generál.
Číča a Ping se na sebe podívaly a spustily kulomety. Nikdo pravděpodobně nečekal, že Číča držela skutečné zbraně a tak nastala fakt megajatka.
Ten kdo se nerozeběhl během slov „sedm“ a „osm“ měl málo šancí na přežití. Kulomety utichly a Ping začala dorážet nebožáky, kteří křičeli bolestí.
„A to mělo bejt jako všechno?“ zamyslela se Číča.
„Já doufám, že jo,“ odpověděl Generál za jejími zády a v tu chvíli se začaly spouštět z nebe lana a po nich ninjové. Přes kamenné zábradlí se přehodily kotvy s lany. Ping koukla dolů k hladině a všimla si plujících letadlových lodí a několika ledoborců. Přeběhla na druhou stranu a tam se zrovna z vody vynořovala ponorka.
„Tohle bude vostrý,“ křikla Ping a začala zabíjet jednoho ninju za druhým. Přes zábradlí se přehouply sovětské speciální jednotky a zahájily palbu, kterou Číča opětovala a kromě zabitých vojáků zničila i kus mostu.

Ping tančila kung-fu tanec po mrtvých tělech a přidávala další.
Mrtvol na scéně přibylo natolik, že v záběrech byli vidět členové štábu, jak se snaží co nejnápadněji odlehčit konstrukci, která držela kulisy mostu.
Číče došly náboje v kulometech, tak je nahradila dvěma plazmovými paprskomety a začala střílet po válečných lodích.

1 2 3 4 5 6 7 8