1 2 3 4 5 6 7 8

Režisér s kozí bradkou, vyvalenejma očima a ve vestě s nápisem „Režizér“ pobíhal po scéně a řval na statisty, že jsou příliš pomalí a nic nechápou. Blázen se usadil stranou, pozoroval levný kulisy z kartónů, papundeklu a nakradených planěk. Další den na place začal.

Generál Blázen, Číča a Ping šli po studiové cestě levnou papundeklovou krajinou, kde se míchaly umělé borovice s umělými smrky, palmami a několika pravěkými přesličkami.
„Generále, vypadá to na dva kilometry pěší chůze. Cítíte se schopným jít po svých?“
„Já kdyžtak řeknu, kdybych nemohl. Procházka po rovince mi nemůže ublížit,“ odpověděl Generál.

V poklidu došli k prvním domkům s nakreslenými okny a rušné silnici, kde zastavili u cedule s nápisem „Hlavní město Praha“.
Chvíli se rozhlíželi a pak si povšimli autobusové zastávky. Došli k ní, pročetli jízdní řád a postavili za dvě důchodkyně s kripltaškami. Báby řešily počasí, neustále si přitakaly a dělaly, že o trojici, která stojí za nimi, vůbec nevědí.
„Hele, už jede,“ ukázal rukou Generál. Stará rozhrkaná a kouřící Karosa zastavila na milimetr přesně, pootevřela a báby začaly nadávat, že nemůžou projít.

Střih na kašlajícího Blázna, který s údivem sleduje, kterak pronajatou halou projíždí stará Karosa a smrdí jako prase. Naprosto nechápal, kde ten vrak Ufon sehnal.

„Musíte zabrat silou, sou nějaký zaseklý,“ ozval se z kabiny řidič. Důchodkyně začaly dvojnásob nadávat, takže musel nastoupit Generál, který se slovy ,s dovolením‘ mezi nimi prošel pavím krokem a zapřel se rukama do dveří. Musel opravdu hodně zabrat, aby je otevřel, ale nakonec se mu to podařilo.
„Není to prdel?“ zasmál se zarostlý řidič vizáže úchyla, „a pokračujte do vozu, máme zpoždění.“

Nastoupili a posadili se úplně dozadu.
„Číčo, mám pocit, že jsme se ocitli v hrozný díře,“ potichu řekl Generál, aby ho nikdo neslyšel.
„Souhlasím, ale musíme se dostat do civilizace,“ odpověděla Číča a autobus se dal do rozklepaného pohybu.
Během chvíle začalo několik cestujících zvracet a autobusem se nesl zápach zahřátých brzdových destiček. Cesta jinak ubíhala klidně, autobus zastavoval na zastávkách a nabíral další cestující.

Krajina se změnila. Domky se zahradami se změnily na nakreslené velké domy, činžáky, byznys centra a digitální doprava zhoustla.
Generál zíral z okna a naprosto nechápal. Ani si nevšiml cedule Florenc a autobus sjížděl podél kopce dolů do údolí a na poslední zastávce nabral ještě dva cestující.

Nastal nějaký rozruch.
„Revize jízdenek, předložte jízdní doklad,“ ozval se hlas a Generálovi se před nosem objevila ruka s plackou.
„Cože?“
„Předložte jízdní doklad, prosím.“
„Cože?“
„Generále, mám ho zabít?“ zeptala se Ping.
„Já nevím, podle toho co chce,“ odpověděl Generál.
„Předložte jízdní doklad,“ řekl tlustý chlap a otočil se. „Frantó, máme tady tři negry!“
Přisupěl druhý revizor, obdobně tlustý a vytáhl telefon.
„Naposledy se ptám, předložíte jízdní doklady nebo mám zavolat policii?“
„My nic takovýho nemáme,“ odpověděl Generál.
„Tak předložte osobní doklady,“ řekl revizor.
„Jaký doklady? Já jsem Generál Blázen, tohle je androidka Číča a moje ochránkyně Ping. My nepotřebujem doklady,“ důrazně řekl Generál.
„Jo, tak vy nepotřebujete doklady. Odkud ste utekli, debilové? Franto, volej na centrálu ať jich přijede víc, máme tu nějaký dementy.“

Autobus zastavil u zastávky Florenc, cestující vystoupili a jako poslední šli revizoři s Generálem a jeho posádkou. Venku už čekalo několik neoholených policistů v uniformách z různých zemí a důrazně si poklepávali obušky o dlaň ruky.
„Hele, drsňáci přijeli,“ zasmála se Ping a předvedla několik vyzývavých postojů, až málem vylezly oba cecky z její kožený podprsenky.
„Nebuďte drzá, slečno,“ odpověděl jeden z drsňáků. Druhý se přidal.
„Tak kdepak máme ty feťáky.“
„Tady ti tři tvrdí, že nepotřebují osobní doklady a nemají ani platné cestovní doklady,“ začal vysvětlovat revizor.
„Tak černí pasažéři. Copak fetujete, parto? Vypadáte, jako kdybyste utekli z maškarního. Jakpak se jmenujete?“ zeptal se policista.
„Kurva, už sem to říkal tady těm čůrákům,“ zaklel Generál.
„Nebuďte sprostý nebo vám dáme ochutnat naši meducínu,“ fízli zabušili výrazně obuchy do dlaní.
„Dobře, dobře. Tak ještě jednou a naposledy. Já jsem Generál Blázen, tady stojí androidka Číča a moje ochránkyně Ping. Moje ochránkyně Ping je tu proto, abych byl ochráněn před takovými idioty jako jste vy. Já nepotřebuju doklady, stačí, že všichni vědí, kdo kurva sem. Protože mě nudíte, tak až domluvím, tady Ping si s váma pohraje,“ řekl Generál a podíval se po Ping.

Ping se usmála, předvedla několik kung-fu tanečků a než se policisté vzpamatovali, leželi na zemi v kalužích kečupu a řvali bolestí od zpřelámaných rukou a nohou.
Podívala se po dvou revizorech, kteří upustili pokutové bločky a dali se na zběsilý úprk. Jeden z policistů se začal zvedat a požádal vysílačkou o pomoc.

„Helejte, co ste vy zač, vy nejste odsud?“ ozval se tlustý chlap ve špinavém tílku, který kouřil joint a sledoval celou scénu.
„Nejsme, proč?“
„Protože ste v prdeli a teďka po vás půjdou všichni policajti z města. Máte dvě možnosti, buďto půjdete se mnou a nebo na vás začne hon. Jo, chvíli vydržíte, ale ste jenom tři podělaný cizinci z jiný reality.“
„Cože?“ podivila se Ping.
„Já to poznám a tady androidka to určitě potvrdí,“ řekl tlusťoch, mrkl na Číču a ukázal dlouhý šedivý jazyk.
„Generále, asi bych ho poslechla a šla s ním,“ řekla Číča a v dálce se začal ozývat zvuk policejních houkaček.

Byli v luxusním bytě a seděli u stolu.
„Mě říkaj Ufon, odkud přesně jste?“ zeptal se Ufon a hodil na stůl pytel s koksem.
„Z jiný reality, strhla nás kvantová bouřka a vyplivla u vás. Havarovali jsme kousek za městem, máme poškozený energetický články a řekla bych, že jsme vzbudili trošku zájem. Asi už o nás místní vědí,“ odpověděla Číča.
„To není dobrý, můžete u mě zůstat, ale problém je, že zadarmo to nebude,“ zamyslel se Ufon a šňupl koks.
„Máme naše peníze, ale ty tady asi budou k ničemu,“ řekl Generál.
„To asi ne, nejsou náhodou ze zlata nebo stříbra či z diamantů?“
„Nejsou, digitální měna,“ přidala se Číča.
„Jo, tak tu si strčte do prdele. Si to odpracujete,“ rozhodl se Ufon.
„Co děláš?“
„Co myslíš, že asi dělám?“ podivil se Ufon a ukázal na koks.
„Zabíjíš se drogama z nešťastný lásky?“
„Ale nasrat, žiju tu už pár let, tahle zastrčená planeta má spoustu výhod, ale hlavně je tu neuvěřitelnej klid. Sice se místní sem tam po letech ve větším počtu vzájemně vyvraždí, ale už dlouho válka nebyla a lidi se maj dobře, takže utrácej rádi a hodně za drogy. Kokain, extáze, lsd, párty fety.“
„Áááá, kolega,“ zasmál se Generál a vysvětlil Ufonovi, že jsou kolegové z oboru a dal mu ochutnat trávy, kterou měl sebou.

„Helejte, vy se mi fakt líbíte,“ smál se Ufon, když hulil Generálovu trávu.
„Co to je za papíry?“ zeptala se Ping, která listovala hromadou papírů.
„Scénáře, ale hrozný sračky. Peníze peru přes svoji společnost a točím ultralevný videosračky. Levná televizní produkce.“
„My jsme natočili jeden film a vyhráli hlavní cenu,“ řekla Ping.
„Fakt? Co to bylo?“
„Kanibalský horor.“
„Fakt, kdo psal scénář?“
„Generál.“
„Fakt? Mám nápad.“
„Jakej?“ zeptal se Generál.
„Minulej tejden mi zavřeli scénáristu za výtržnosti pod vlivem a urážku presidentskýho orgánu, takže bys mohl zkusit napsat pár scénářů a tím by sis odpracoval dluh a možná něco i vyděláš. Co ty na to?“
„Zkusit to můžeme, kdy chceš první?“ řekl Generál.
„Do konce týdne?“ zeptal se Ufon.
„Dobře,“ řekl Generál a podíval se na Číču a Ping. „Co mám dělat? To dám.“

1 2 3 4 5 6 7 8