Vesmírní dýleři - 2. Průzkum

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

„Šéfe, tohle vypadá jako vstupní otvor,“ ukazoval Pong kamsi do výšky, kde se rýsoval obdélníkový obrazec s malým otvorem po straně.
„Chtělo by to žebřík,“ řekl Blázen a začal se rozhlížet aspoň po nějakých bednách, které by se daly přistavit pod objekt.
„Tady jsou pojízdný schody, Kapitáne,“ ozvala se z druhý strany Urgha a zvuk pískajících koleček dával na vědomí, že se mocně opřela a začala přisouvat schody. Ve chvilce je dotlačila pod dveře.

„Kapitán první,“ řekla.
Blázen předal joint Pongovi se slovy, aby mu jej na chvíli podržel a nehulil, vystoupal po schodech a strčil prsty do otvoru. Ucítil mechanismus a otočil jím. Kryt cvakl a zajel do lodi. Chvíli koukal do útrob, jež osvětlovala trocha světla procházející předním průzorem. Udělal první krok a rozsvítilo se osvětlení. Spatřil malý prostor se dvěma lavicemi s opěradly, u nichž byly bezpečnostní pásy, s barevnými kabely, několika trubkami a dva zavřené boxy. Vstoupil a rozhlížel se. Viděl průchod do přední části a zavřený kulatý průlez ve směru, kde se nacházely trysky. Prošel průchodem a dostal se do řídící kabiny. V kabině byla dvě mohutná křesla s pásy, upevněná v podlaze na hydraulických nohách. Posadil se do jednoho z křesel, zhoupl se a v duchu ocenil pohodlnost. Před ním se rozsvítily ovládací panely pokryté celou řadou symbolů, kterým stále nerozuměl.
„Já těm symbolům kurva nerozumím, snad někde najdeme aspoň slovník. Jinak sme v piči,“ řekl Blázen a stále se houpal v křesle. Vedle něj se posadil Jack a jeho ruka držela placatku. Upil a povídá.
„Kapitáne, vypadá to, že sme našli loď. No a protože sme pár metrů pod hladinou moře, dovolil bych si tvrdit, že sme našli ponorku.“
Jak to dořekl, ucítili mírné zhoupnutí, jak se celá loď nadzvedla.
„Kurva co je?“ vylekal se Kapitán, zvedl se z křesla a vykoukl ven. Loď se pohnula asi dvacet centimetrů do výšky, protože mezi schody a dveřmi se udělala mezera. Slezl zpět na zem a obešel miniponorku, či co to vlastně bylo a našel Ponga, jak mačká jakási tlačítka na podstavci ponorky.
„Šéfe, asi sem objevil další ovládací panel. Koukej co to umí,“ řekl Bláznovi, zlehka se zapřel a celý podstavec i s ponorkou se pohnul o pár centimetrů ve směru Pongova tlaku.
„Co to děláte?“ vyběhl z lodi vyděšený Jack a seběhl po schodech na zem.
„Vypadá to na antigravitační vozejk,“ smál se Pong a znova zatlačil oběma rukama na podstavec. Ten přesně podle všech platných fyzikálních zákonů zareagoval na udělenou kinetickou energii a pohnul se asi o půl metru.
„Nevim co jsme našli, ale vím, že jsme našli poklad. Za tohle by nám urvaly všechny vlády světa ruce i s hlavama,“ chechtal se Pong.
Kapitán Blázen poodešel k podstavci, zmáčkl tlačítko na panelu a loď se posadila zpět na zem.
„Nemá smysl tady blbnout, pokud se nám nepodaří rozluštit ty symboly. Dokud je nerozluštíme, nebudeme mít co nabídnout komukoliv, kdo nás nezabije. Nezapomeň, že jsme zatím pravděpodobně prohlášeni za mrtvý a nemůžeme jen tak znova vstát z mrtvých a začít prodávat technologie, kterým nerozumíme. Byli bysme mrtví po druhý a to nejspíš definitivně. Jdeme se podívat, co tu najdem dalšího,“ oznámil Blázen a vydal se zpět k chodbě vedoucí do kruhové místnosti, kterou objevili jako první.

„Kam se vydáme dál?“ zeptal se Jack a Urgha se na něj podívala.
„Budeme pokračovat podle plánu ve směru hodinových ručiček. Což znamená, že nás teďka čeká támhleta chodba přesně naproti té, kterou jsme sem přišli poprvý,“ konstatovala suše a nezdržovala se čekáním na odpověď, protože byla sama dost zvědavá.
Zbytek skupiny se vydal za ní. Prošli krátkou chodbou a před nimi se objevila další o něco menší místnost se třemi dveřmi zcela klasického typu.
„Tak se tady porozhlídneme, ne?“ řekl Blázen a namířil si to ke dveřím po levé ruce. Zatlačil na ně, ty se s lehkým skřípotem otevřely a před ním se objevila místnost, která vzdáleně připomínala laboratoř. Uprostřed byl celokovový kvádr s nějakými otvory v horní části a nad ním byla upevněna jakási digestoř. Nebo to aspoň digestoř připomínalo. Podél stěn byly skříně a nad nimi na zdi police a menší skříňky. Úplně vzadu byla skříň, která vzdáleně připomínala horkovzdušnou troubu. Kapitán začal otvírat jednotlivý skříně a na světlo vycházely předměty jako vidličky, nože, lžíce, talíře, hrnce, pekáče, tyče na rožnění a jiný další kuchyňský náčiní.
„Tak sme asi našli kuchyni,“ pomyslel si nahlas a zapálil zapalovačem zbytek jointu. Došel ke skříni, která vypadala jako trouba, otevřel ji a podíval se dovnitř. Byla prázdná. Panel s ovládáním svítil, tak zmáčkl největší tlačítko, které na něm bylo. Skleněná dvířka se sama zavřela, ozvalo se hučení, v troubě se zablesklo a když všechno utichlo, otevřel dveře a podíval se, co to vlastně bylo. Uprostřed trouby byl talíř s jakýmsi nažloutlým průhledným želé. Chvíli si želé prohlížel, pak vytáhl z kapsy nůž, kousek ukrojil a vložil do úst. Nechal hmotu převalovat na jazyku a pak polkl. Chutí mu to připomínalo sulc s jahodami a melounem, ještě jednou si ukrojil a znova ochutnal. Nechutnalo to špatně. Ba naopak by řekl, že mix chutí byl velmi zvláštní, ale prostě mu nějak ty chutě ladily dohromady.
„Si tomu budu říkat amarouny,“ zasmál se Kapitán, dokouřil joint a nedopalek vyhodil vedle do něčeho, co mohlo být dle zvuku drtič odpadu. Došel k dalším dveřím s velkou pákou, za kterou silou zabral a otočil. Železné dveře se otevřely, obličej mu ovanul proud velmi studeného vzduchu a Blázen se podíval dovnitř.
„Tohle bude asi mrazák,“ usoudil a vstoupil dovnitř. Na hácích visely zmražený hroudy, který mu připomínaly maso. Nemohl tedy odhadnout, kterak maso vypadalo, když ještě bylo živý a běhalo někde na louce. Úplně v zadní části mrazáku objevil stůl, na kterém byly vyrovnány kusy těl, které zcela jasně říkaly, že patřily lidem. Několik mražených rukou, pravých i levých, několik párů různobarevných nohou, pár trupů s jizvami na přední části hrudníku a čtyři lidské hlavy bez očí. Každá část lidského těla měla na sobě upevněnou cedulku se symboly a Kapitána Blázna poprvé od přistání v jeskyni polilo řádný horko. Hlavou mu problesklo jedno jediné slovo „kanibalové“. Otočil se a vyběhl se za zbytkem posádky. Tohle nevypadalo dobře i přesto, že mráz mohl maso uchovat několik stovek let. Vyšel z mrazáku, zavřel jej a rychlou chůzí zamířil do bezpečí k Pongovi a jeho vražednému kung-fu.

V místnosti nikdo nebyl, dveře po jeho levé ruce byly otevřeny. Prošel jimi tedy a vešel do místnosti s dlouhým stolem a židlemi. Na stěnách bylo několik obrázků se zvláštními krajinami, které nevypadaly, že by byly ke spatření na Zemi. Chvíli je prohlížel a zamířil k otevřený vitríně, kde stál Jack, v ruce držel láhev a zrovna čuchal k obsahu.
„Kapitáne, tady je nějakej chlast. Alkohol já poznám vždycky a všude,“ řekl a v očích mu radostně svítilo.
„Jacku, já ti nevim, byl bych opatrnější být tebou. Fakt nevíš, co v něm může bejt vylouhovaný,“ snažil se opatrně Blázen zabránit tomu, aby si Jack loknul. Snaha to byla vpravdě zbytečná, protože žádnej chlast nikdy nezůstal před Jackem v bezpečí.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10