Vesmírní dýleři - 2. Průzkum

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

„Tady to vypadá jako tlačítko.“
Jak se jej palcem dotknul, z otvoru vyletěl asi metrový paprsek světla. Blázen se rozesmál a začal okolo sebe šermovat proudem světla.
„Temná strana dostala se k moci,“ pravil a stále se smál.
„Kolem sebe ty Sílu cítit musíš! Tady, mezi tebou, mnou …,“ pokračoval Blázen.
„Co to meleš, Blázne?“ pobaveně se zeptala Urgha. Kapitán se uklidnil, popošel k jakési zdobené váze a švihl prudce světlem. Váza se rozpadla na dvě části, které se po pádu na podlahu změnily v hromádku střepů. Zmáčkl znovu tlačítko a světlo zmizelo.
„To je jak z Hvězdnejch válek.“
„Z jakejch válek?“
„Urgho, z Hvězdnejch válek. Mistr Yoda pravil – kolem sebe ty Sílu cítit musíš! Ha ha ha.“
„Kapitáne, nepamatuji si, že by nás učili něco o nějakých hvězdných válkách a vůdci Yodovi.“
„Urgho, to byl seriál oblíbenej v jistý epoše lidstva. Třicet dílů fiktivního příběhu z vesmíru. Na Havaji v jednom kině to jednou točili měsíc pořád dokola.“
„Tak asi raději půjdeme dál, abychom se vzájemně nezabili, nemyslíš?“ řekla Urgha a dala do kroku, prohlídla si ještě rozteklé zbytky bedny, která mezitím přestala hořet a kroutila hlavou.
Kapitán zastrčil světelný meč do kapsy a šel za ní.

„Urgho, vzpomínáš ještě něčeho ze školy k těm destičkám?“ otázal se Kapitán, aby řeč nestála a nebylo zbytečný ticho.
„Ne, byla jsem malá a nezajímalo mě to. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se měla zajímat víc.“
„To nevadí, třeba to zjistíme my. Stejně se odsud jen tak nedostaneme, Číňani žijou doufám v přesvědčení, že jsme mrtví, tak proč toho nevyužít a něco novýho se nedozvědět? Minimálně jak se odsud dostat. Rád bych viděl ještě aspoň jednou Slunce,“ povídá Blázen.
„To asi my všichni,“ odpověděla Urgha a šli dále mezi regály.
„Co je tohle?“ ukázal prstem na nějaké masky položený na polici.
„Nějaký masky,“ řekla Urgha.
„Vypadaj jako plynový,“ prohlížel si jednu z nich Blázen. Dvě očnice a dýchací otvor. Zavřel oči, nasadil masku na tvář a přes hlavu přetáhl gumovou část. Jakmile maska přilehla na hlavu, ucítil, kterak se mu cosi zapíchlo nad druhý obratel, oči mu zalila bílá mlha. Když se rozplynula a otevřel oči, uviděl Urghu v infračerveném spektru. Mrkl a spektrum se přepnulo, znova mrkl a opět se vidění přepnulo, aby spatřil Urghu bez oblečení. V periferní části zorného pole si povšiml známých symbolů a nějakých grafů. Pravděpodobně výstup informací z čidel, ale nedokázal odhadnout jakých. Taky slyšel jak Urgha dýchá a slyšel i tep jejího srdce.
„Fantastický,“ řekl Blázen a díval se na svlečenou Urghu. Vysportovaná hungská samice s pevnejma kozama a roztomilou štěrbinkou.
„Co se tak díváš?“ podezíravě se ptala Urgha.
„Ale nic, fantastická věc. Sem zvědavej, jestli se s ní dá i potápět.“
Blázen zvedl ruce za krk, chytl gumu a opatrně ji přetáhl zpět přes hlavu. Ucítil jak se cosi odpojilo od jeho páteře, zablesklo se mu před očima a maska byla dole.
„Tak to se mi moc líbilo,“ uchopil joint, který před tím odložil na regál a zapálil ho.
„To se mi fakt moc líbilo a myslím, že tahle věcička se nám ještě bude hodit,“ mumlal si pro sebe.

Pokračovali dál, až došli na konec haly k něčemu, co vypadalo jako fakt velký vrata od hangáru.
„Urgho, to asi nejsou poslední dveře, ke kterejm jsme došli. Zkusíme najít ovládací panel a podíváme se kam vedou.“
Panel světélkoval, takže ho nebyl problém lokalizovat a Blázen stiskl výstupek ovládání. Ozval se hukot mechanismu, rozblikala se oranžová světla a vrata se lomozem začaly zasouvat do skály. Hned bylo jasný kam vedou - na přístavní molo. Fascinující byla tloušťka vrat. Dva metry jakéhosi kovu s mohutnými zasouvacími tyčemi, které vyjeté pevně držely vrata na svém místě. Nečekali až se vrata otevřou celá a prošli zvětšujícím se otvorem směrem k molu. Uviděli ponorku pohupovat se na hladině a na palubě spatřili Karlose, ležícího v plážovém lehátku u Gatlingových kulometů, kterak s lahví absinthu v ruce hlídá okolí. Zamávali na něj a Karlos jim pohybem ruky se zvednutým palcem naznačil, že u něj je vše v pořádku.
„Vrátíme se a počkáme s čím přijde Pong s Jackem,“ otočil se k Urghze Blázen. Vrata se celá mezitím otevřela a dvojice vešla zpět do skladiště.
„Ani bych se nedivil, kdybychom tady našli Archu úmluvy nebo Svatý grál.“
„Co to zase povídáš?“ zeptala se Urgha.
„Urgho, to jsou takový mytický předměty z historie lidstva. Hledalo je tisíce lidi a nikdy nenašli.“ vysvětlil Blázen.

„Halóóó, tááádýýý smééé,“ uslyšeli halasný jekot Ponga, který se s Jackem vynořil ze stínů skladiště.
„Šéfe, to je divný místo s ještě divnějšíma předmětama,“ křičel Pong.
„Neřvi tak!“ okřikl ho Kapitán.
„Šéfe, sorry, ale tady je to fakt divný,“ ztišil se Pong a pokračoval, „samý divný věci a někdo tu je.“
Blázen se podíval na Jacka.
„Jacku, kdo by tady měl bejt? Je to tu opuštěný stovky let.“
„Kapitáne, má nějaký halucinace z toho svýho perníku,“ odpověděl Jack.
„Šéfe, nemám halucinace,“ bránil se Pong.
„Jacku, našli jste něco?“ zeptal se znova Blázen.
„Kapitáne, našli, ale samý divný věci. Máme nějaký pohřební rubáše, helmu s rohama, jednu hlavu a oko ve skle,“ vypočítával nálezy Jack.
„Jakou hlavu a jaký voko?“ zeptal se jak debil Blázen.
„V jedný bedně sme našli oči ve sklenicích a ty oči se dívaj. Podívej se sám,“ řekl Jack a podal mu sklenici s okem. Oko se podívalo na Blázna, Blázen se podíval na oko a oko si ho stále upřeně prohlíželo.
„Co to kurva je? A ta hlava?“
Jack vyndal z helmice hlavu a podal ji Kapitánovi se slovy, „Kryťákova hlava, Kapitáne.“
Blázen držel v ruce hlavu a udiveně prohlížel. Byla to skutečně hlava robota.
„To snad není možný,“ vyhuleně se zasmál a pokračoval, „my jsme snad v nějakým debilním seriálu. Urgha našla nějaký paprskomety a já mám světelnej meč z Hvězdnejch válek.“
„Šéfe, jakej meč?“ skočil do řeči Pong, jak uslyšel o zbraních. Meče měl rád.
„Vole, Yodův světelnej meč,“ vytáhl z kalhot rukojeť meče a zmáčkl tlačítko. Pong zíral na světelný proud a převzal od Blázna meč do svých rukou. Předvedl několik kung-fu triků a zastavil konec světla pár centimetrů od rudých očí Urghy.
„Já sem king smrti, děvko!“ zasmál se a stiskem vypnul vražedné světlo.
„Kapitáne, co ta maska, kterou držíš v ruce?“ zeptal se Jack.
„Jacku, to je fantastická maska. Nasadíš si ji a vidíš v různejch světelnejch spektrech,“ mrknul na Jacka Blázen.
„Šéfe, gáza,“ řekl z meče vysmátej Pong.
„Jaká gáza, Pongu?“
„Šéfe, když sem šel za tím stínem ve stínu, našel jsem kus gázy, tý samý, kterou jsme našli na stole na druhý straně. Byla zachycená o roh jedný bedny a přijde mi, že někdo moc pospíchal,“ děl Pong.
Blázen chvíli přemýšlel, protože i když byl Pong vysmaženej blázen, jeho instinktům věřil. Znal ho příliš dlouho a když říkal, že něco viděl, tak něco viděl. Otázka je, co viděl.

Blázen se otočil k posádce a zeptal se jich kam půjdou dál.
„Vrátila bych se zpět do kruhový místnosti a zkusila bych další chodbu,“ řekla Urgha.
„S tím by se dalo souhlasit, jdeme,“ zavelel Kapitán a za chůze začal balit dalšího jointa.
Skupina našich soudruhů se vydala směrem, kde se nacházely dveře, kterými přišli.
„Kapitáne, co je tohle?“ ukázal Jack k čemusi překrytému něčím, jenž vypadalo jako plachta.
„Tak to bychom se měli podívat, Jacku,“ řekl jointa kouřící Blázen, přiblížil se k ukrytému objektu a prohlížel si jej ze všech stran. Netrpělivý Jack ho předešel a strhl rukou plachtu. Před jejich zraky se ukázalo cosi, jenž vypadalo jako kosmická loď uložená na muzeálním podstavci s velkou cedulí pokrytou symboly. Objekt byl celý černý, se stříbrnými pruhy po stranách a hranatý aerodynamický tvar připomínal dílo šíleného kubistického umělce. V přední části se nacházel průzor, v zadní části mohli spatřit průzkumníci dvě trysky, pravděpodobně pohon.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10