Vesmírní dýleři - 2. Průzkum
Trojice desperátů stála u dveří, koukala do rozsvěcující chodby. Kapitán Blázen si prohlížel svoji dlaň, kde uprostřed byl pentagram a pálil jako čert.
„Šéfe, asi půjdem na návštěvu,“ řekl Pong a udělal první krok.
Blázen, Pong a Urgha se vydali chodbou, jenž nesla vzor žulového kamene, ve kterém byla vyrubána. Kapičky kondenzované vody stékaly po stěnách do zamřížovaných odtokových kanálů po stranách chodníku. Nad hlavami měli jakési svítící trubky a po levé straně vedl svazek kabelů. Chodba se mírně stáčela doleva, šli asi sto metrů, než je zastavily další dveře. Po jejich pravé straně byl panel opět s několika neznámými symboly a tlačítkem. Pong se přiblížil k ovládání dveří a zmáčkl tlačítko. Nic se nestalo.
„Šéfe, asi je to rozbitý,“ řekl Pong a jeho ruka mačkala tlačítko jak o život. Urgha ho odstrčila a prohlížela si symboly na ovladači. Zkusila zmáčknout tlačítko, nic se zase nestalo, ale otočila se k Bláznovi.
„Kapitáne, mám takový zvláštní pocit, že jsem podobné znaky už někde viděla.“
„Jako, že jim rozumíš?“ zeptal se zvědavě Blázen a motal v dlani joint.
„Nevím co znamenají, ale myslím, že jsem je už jednou viděla,“ odpověděla mu Urgha.
Pong prstem poklepával na dveře a zkoušel najít aspoň spáru.
„Šéfe, kámen to není, plast to není, vypadá to na nějakej nám neznámej kov.“
Blázen zapálil jointa, dal si pár šluků, přešel k panelu a zkoumal jej.
„Když bude nejhůř, přitáhneme subatomární dělo. To by do toho mohlo udělat díru.“
Natáhl ruku k panelu a dotknul se tlačítka. Ozvalo se cvaknutí, tlačítko se rozsvítilo a ve skále se ozval zvuk jakéhosi mechanismu. Dveře se odsunuly a před nimi se objevila místnost kruhového půdorysu a rozsvícené světlo odhalilo další tři chodby. Vstoupili dovnitř.
„Šéfe, to mě poser hlavu, kde to doprdele sme?“ kroutil hlavou Pong.
Kapitán Blázen pokuřoval svého jointa, vypouštěl obláčky kouře a vydal se s Urghou na obhlídku místnosti. Pokojová teplota a jemný průvan s pár procenty vlhkosti dával jasně na vědomí, že minimálně podpora života a klimatizace jsou stále funkční. Nezapomínal, že jsou tři kilometry pod hladinou moře hluboko v žulový skále, proto mu bylo zcela jasné, že udržet takové příjemné klima vyžaduje zdroj energie, klimatizační a filtrační jednotku s řídící jednotkou, jenž zpracovává údaje z čidel, která budou pravděpodobně pravidelně rozmístěna po jednotlivých chodbách a místnostech.
Všimli si, že u každé chodby byla deska se vyraženými symboly. Urgha je pečlivě zkoumala a bylo na ní vidět, že přemýšlí.
„Kapitáne, já sem je už někde viděla, ale kdybych si vzpomněla kde, je to hrozně dávno,“ mumlala Urgha hlasitě.
„Snad si později vzpomeneš. Otázka je, kam se vydáme teďka,“ odpověděl Blázen.
„Šéfe, asi bychom se měli vrátit pro víc zbraní, kdo ví co nás čeká uvnitř.“
„Pongu, kdyby tady někdo byl, už dávno nás vítá chlebem a solí. Tady je to, ty vole, už hezkejch pár let opuštěný,“ řekl mu Kapitán. „Ale asi bys měl zajít do ponorky povědět Jackovi a Frankovi, jakou záhadu sme našli. Třeba se budou chtít taky podívat.“
„Šéfe, radši bych byl s váma, co kdyby se objevil nějakej všechnozmrd, kterej by vás chtěl zabít.“
„Pongu, je se mnou Urgha a dobře tušíš, že se s ní nemusím bát,“ usmál se Blázen na Ponga.
„Já budu ještě žárlit,“ řekl si pro sebe Pong a odběhl chodbou směrem k molu.
Urgha procházela místnost a stále studovala symboly.
„Kapitáne, myslím, že sem si vzpomněla, kde jsem je viděla.“
„Urgho, nenapínej mě a povídej. Kde jsi je viděla?“
„Kapitáne, bylo to hodně dávno, ještě když jsem byla malá a chodila do školy. Žila jsem tehdy s rodiči na jednom z měsíců naší planety a táta mě vzal za odměnu do muzea shlédnout sbírku archeologických vykopávek. Pamatuji si vitríny plný různých artefaktů, stovky a tisíce předmětů a mezi nimi podobné destičky jako tady. Pamatuji, jak jsme u nich tenkrát stáli a táta mi vyprávěl, že je vyrobili lidé, kteří na naší planetě žili dávno před tím, než ji naši předci objevili a kolonizovali. Výzkumníci prý našli zničené stopy budov a objektů, bez jakýchkoliv pozůstatků obyvatel nebo předmětů denní potřeby. Jakoby zmizeli ze dne na den.“
Blázen dokouřil jointa, odhodil filtr na zem a podíval se po Urghze.
„To je sice hezký, ale kam se půjdeme podívat my?“
„Kapitáne, vzala bych to po směru hodinových ručiček, první chodbou po levé straně. Na destičce je nejvíc symbolů.“
„Dobře, nejvíc symbolů, nejvíc napětí a nejvíc objevů,“ zasmál se Kapitán Blázen a vstoupil do chodby.
„Mimochodem, všiml sis, jak je tady čisto? Nikde ani smítka,“ jen tak během chůze prohodila Urgha.
Ušli pár desítek metrů, když se dostali k dalším dveřím. Už ani příliš nepřemýšleli a Kapitán Blázen stiskl tlačítko ovládání. Před nimi se objevila rozlehlá hala a rozlévající se světlo pomalu odkrývalo velké množství regálů s různými neznámými předměty a stovky vyrovnaných krabic a beden. Urgha s Bláznem uviděli stůl se židlemi a vydali se k němu. Na stole leželo několik předmětů, které připomínaly chirurgické nástroje, hromada jakési látky nastříhané do pruhů a vysušená lidská ruka. Urgha ji opatrně sebrala a zvědavě prohlížela.
„Kapitáne, to sem blázen, ale co tady dělá vysušená lidská ruka?“ nechápavě se střídavě dívala na Blázna a na ruku, z níž se odmotával kus obinadla, pravděpodobně z té samé látky, která byla na stole.
„Šéfe, vedu Jacka,“ využil momentu překvapení Pong. Urgha s Kapitánem sebou leknutím trhli.
„Ty debile, Pongu, příště zaklepej,“ reagoval Blázen na Pongovu hlášku.
„No tak, šéfe, vždyť tady stejně nikdo není,“ zasmál se Pong, „co ste vůbec našli?“
„Sušenou ruku, Pongu.“
„Jak sušenou ruku?“ podivil se Pong.
„Normální lidskou sušenou ruku zabalenou v obinadle.“
„Šéfe, to je nějakej vtip?“
„Vypadám snad, že si dělám prdel?“ smál se Kapitán Blázen skoro jako blázen.
„Šéfe, vy ste našli nějakou vtipnou kaši, žejo?“ znova se zeptal Pong.
„Ne, nenašli, podívej se sám,“ řekl Blázen a ukázal rukou ke stolu, kde Urgha studovala položené nástroje.
Jack s Pongem přešli ke stolu a zvědavě si prohlíželi všechno, co na něm bylo.
„Kapitáne, ta ruka vypadá, jako kdyby patřila nějaký mumii,“ řekl Jack.
„Mumii myslíš?“ dumal nahlas Kapitán a rozhlížel se po své posádce.
„Myslím, že se zatím vyserem na nějakou sušenou ruku, stejně nám neuteče a půjdeme se podívat co je v těch regálech a krabicích. Mám pocit, že Urgha vybrala chodbu, která nás dovedla do nějakýho místního skladiště, tak by bylo dobrý, když už sme tady, podívat se, jestli tady náhodou nenajdeme něco užitečnýho, co bysme mohli využít k opravě naší plechovky. Stejně se tou podělanou plechovou rakví v tuhle chvíli odsud nedostane, maximálně leda ke dnu. Jídla, pití, chlastu a drog máme zatím dost, takže nemusíme spěchat,“ rozhodl Blázen.
„Pong a Jacku, vy půjdete doprava a já s Urghou se dáme doleva. Sejdeme se na druhý straně.“ Pong s Jackem odešli směrem k bednám a Blázen se sexy samicí k regálům.
