1 2 3 4 5 6 7 8

Od jednoho vojenského vozu se oddělila postava a začala přibližovat. Zastavila na doslech od Blázna a začala mluvit.
„Já jsem plukovník Chong a na příkaz Čínské vlády vás, Kapitáne Blázne, musím zatknout.“
„Sem čínská pravomoc nesahá. Kurva, sme přeci úplně v jiný galaxii,“ odsekl Blázen a pokuřoval brko.
„I s tím jsme počítali. Přišla stížnost, že prý nějací neznámí cizinci ztropili virvál v bordelu.“
„S tím nemáme nic společnýho,“ odpověděl Blázen a otočil se k Pongovi.
„Proto vás musíme předvést, aby se prokázala pravda. Odložte zbraně a pojďte s námi,“ nenechal se přerušit čínský plukovník.
„Chungu nebo jak se jmenujete, nikam s váma nepůjdeme a zbraně skládat nebudeme,“ zakřičel Blázen a znovu se otočil k Pongovi.
„Všichni zpátky do chodby, je jich zkurvená přesila.“

Vojáci byli v pohybu, když Pong zajišťoval dveře.
„Šéfe, co budeme dělat?“
„Nevim, ale musíme rychle zmizet. Když to všechno půjde tímhle tempem, Klaun si najde nás a ne my jeho.“
„Šéfe, to je všechno jasný, ale kam teď?“
„Ven, do ulic, najít úkryt,“ odpověděl Blázen, odhodil vajgl a zamířil známou cestou k východu.

Znovu otevřel dveře, znovu udělal dva kroky, než ho zastavila střelba z palných zbraní. Pong Blázna rychle strhl zpět za dveře a prudce je zavřel.
„Šéfe, asi je celý letiště obklíčený. Chtějí nás rozhodně dostat.“
„Pongu, to sem taky pochopil. Kokote, stáhl sis mapy z počítače? Dá se odtud někudy dostat?“
Kokot přivřel oči, zavlnil knírkem a chvíli vypadal, jako když přemýšlí.
„Můj vůdce, kanalizace,“ oznámil stručně po chvíli.

„Veď nás,“ křikl Blázen a bez dalšího přemýšlení se rozeběhl za Kokotem. Pong a zbytek posádky ho následoval. Proběhli několika opuštěnými chodbami, až je Kokot dovedl do sklepa, kde byl v zadní části kanalizační poklop. Prudkým trhnutím ho otevřel a strčil do otvoru hlavu.
„Můj vůdce, vzduch nic moc, ale dýchatelný,“ po chvíli řekl, skočil dovnitř a rozsvítil oči. Pong následoval Kokota a za ním se nasoukali do kanálu ostatní.
„Smradu jako v Cařihradu,“ zamumlal Karlos a nasadil si přes obličej šátek.
„Všiml si někdo, kde je Doktor?“ zeptal se Blázen, kterému došlo během přepočítávání své posádky, že mu chybí jeden člen.
„Kapitáne,“ promluvila po krátké dramatické pauze Urgha, „zůstal odpočívat v Kapce.“
Blázen se zamyslel a pokusil se vrátit o pár hodin zpět ve své vyhulené paměti. Z dýmu mu pomalu vyvstával před očima výjev krátce po přistání, kdy se zvedal ze svého velitelského křesla a z pilotního vaku vylezla Doktorova ruka, zamávala na pozdrav a z reproduktoru se ozval kovový hlas Doktorův.
„Kapitáne, běžte beze mě, musím si po letu odpočinout. Vzbuďte mě až se vrátíte s Frankem, předpokládám, že odlet bude asi hektický.“

„Šéfe, musíme se pohnout. Kokote veď nás,“ ukončil Pong Kapitánovu meditační chvilku v zapáchající kanalizaci, drcl rukou do robota, aby se dal do pohybu.
Motali se ve stokách pěkně dlouhou dobu. Jednu hodinu, dvě hodiny, tři hodiny, čtyři hodiny, než se Blázen zastavil, zhluboka nadechl, tedy v rámci možností a promluvil.
„Kurva, chodíme kanálama pár hodin a nedostali sme se ještě na čerstvej vzduch. Jako jsou to hezký, stylový retro kanály, kterejma určitě chodily dějiny, ale já chci kurva čerstvej vzduch. Vždyť ani brko tady pořádně nechutná.“
Urgha s Jackem se přidali ke kritice, až Kokot zčervenal studen a musel se znovu zamyslet.
„Třetí dveře vpravo vedou ven,“ řekl po chvíli a na nikoho nečekal.
„Doprdele,“ odplivl Karlos velkou slinu, ale dal se opět do chůze zapáchající kapalinou.

Došli k třetím dveřím v pořadí a Pong je opatrně se skřípotem otevřel. Nahlédl dovnitř, nestačil ani cokoliv říci a už ho přátelé natlačili do místnosti.
„Kurva, pomalu, ještě sem to tady nezkontroloval,“ řekl zrovna ve chvíli, kdy se za nimi dveře zabouchly.
„Doprdele,“ hlesla Urgha.
„Můj vůdce, ty dveře nemají kliku,“ řekl Kokot, který přiskočil k dveřím.
„Šéfe, tyhle sou zase falešný,“ ozval se Pong z druhé strany, kde si prohlížel údajné dveře na svobodu.
„Sme v hajzlu. Kokote, nějakej nápad?“ promluvil Blázen a zapálil joint.
„Kapitáne, asi byste neměl kouřit, ať se neudusíme,“ ozval se Jack.
„Jacku, jestli se nedostaneme ven, udusíme se tak jako tak. Můžeme se aspoň udusit zhulený,“ zasmál se Blázen trpce.
„Šéfe, ještě bych nepropadal panice, někudy se odtud musíme dostat,“ řekl Pong, který v rohu místnosti zkoumal jakési zamřížované otvory od trubek.

Atmosféra chvíli houstla, přidala se vůně doutníku, který zapálil Jack a v rukou se objevilo několik lahví.
„Šéfe, z trubek začíná vytejkat voda,“ přerušil Pong rozjíždějící se zábavu.
„Cožééé..?“ ozvalo se skoro hromadně.
„Zkurvená voda začíná zaplavovat místnost,“ zakřičel Pong ještě jednou a pořádně.
„Uklidni se, ty vole. Kokote, zkus ještě jednou vyrazit dveře do chodby,“ rozkázal Blázen a začínal pomalu propadat panice, protože utopení se v malé místnosti nebyl konec, jaký si představoval.
Kokot narážel do železných dveří, ale ty odolávaly jeho tělu.
„Můj vůdce, asi jsou z nějakého tvrzeného materiálu, ani se nehnou,“ konstatoval Kokot, když voda dosahovala až po pás. A neúprosně stoupala.

Po nějaké chvíli měli vodu do výše prsou, poté ke krku až zbývalo jenom několik centimetrů malé vzduchové škvíry mezi hladinou a stropem, která byla plná stlačeného konopného kouře. Postupně odpadal jeden za druhým, až zůstal jenom Kokot.
„Proboha, co budu dělat?“ proběhlo mu hlavou. Než však stačil vymyslet jakoukoliv myšlenku, falešné dveře se otevřely a voda z místnosti začala valit ven. Začalo se ozývat kašlání a dávení, jak se postupně probouzela Bláznova posádka zpět k životu.
„Co to kurva…? Vždyť sem celej mokrej,“ mručel Pong, jemuž se pomalu vracela do tváře zdravá barva.

„Kdo ste?“ vstoupil do místnosti Číňan v odrbané uniformě.
„Nikdo,“ odsekl Blázen.
„Někdo musíte bejt. Čtyři hodiny vás pozorujeme na monitorech, jak zmateně běháte stokami sem a zase tam.“
„Vy asi nejste z ochranky,“ řekla Urgha, která si muže prohlédla od shora až dolů.
„Ne, vypadám jako udržovaný a vyvoněný voják čínského impéria? Vy taky nevypadáte na přátele čínských soudruhů.“
„Někoho hledáme a nahoře máme loď, ke který se potřebujeme dostat. Já jsem Blázen,“ řekl Blázen.
„Fajn, na letiště se nyní nedostanete, půjdete s námi a možná si vzájemně pomůžeme. Já jsem Ho a patřím k místnímu čínskému odboji,“ odpověděl Ho a Blázen si všiml, že za ním stojí několik dalších otrhaných mužů, kteří vypadali značně vyklepaně.

Během cesty kanalizačními tunely sešli asi o šest pater hlouběji pod povrch. Ho vysvětlil, že jejich osada je schovaná a snaží se na sebe příliš neupozorňovat. Došli k malému kruhovému otvoru ve zdi, který byl z druhé strany uzavřen mohutným uzávěrem. Ho zaklepal vedle uzávěru neznámou melodii, chvíli se nic nedělo a pak se skřípotem uzávěr otevřel. Za ním se objevila rozšklebená tvář špinavého šikmookého muže.
„Ho, vítej zpátky. Vidím, že nám vedeš návštěvu. S váma lidi byla fakt legrace, ten váš běh kanálama tady sledovalo hodně lidí. A ten konec s tou vodou, neuvěřitelný, ale věřili jsme, že vás nechá Ho naživu,“ přivítal je s halasným smíchem.
„Smraďochu, ty starej brachu, zase ses pár tejdnů nemyl, cejtím to až sem,“ odpověděl Ho a protáhl se průlezem.

Na druhý straně byl úplně jiný svět. Sice stále železný, ale zjevilo se před nimi město s domy postavených v konstrukci planety, ulicemi, obchody, promenádami, které byly proměněné v jednu velkou tržnici.
„Vítejte v Novém Pekingu,“ ukázal hrdě Ho na lidské mraveniště nacházející se pod nimi.
„Ty vole, něco takovýho bych nečekal. Půjdeme si někam sednout?“ otočil se k němu Blázen.
„Ano, je tu jeden pěkný bordýlek, který nám zaručí klid k rozhovoru. Máme si o čem povídat.“

1 2 3 4 5 6 7 8