Pong podvodníka zavěsil do strappada, až mu vykloubil ruce v ramenech.
„Pongu, ukázková práce. Nebude ho to bolet?“ zeptal se Blázen, když si prohlížel visící oběť.
„Šéfe, se ho můžeme zeptat,“ zasmál se Pong a pochvu meče vrazil muži pod žebra. Falešný Frank se rozkýval a zakřičel bolestí.
„Šéfe, asi ho to trošku bolí,“ rozesmál se Pong a šťouchl do chlapa ještě jednou.
„Vy ste hovada zasraný,“ zařval visící muž.
„To je možný, ale teď nám budeš muset zodpovědět pár otázek. Rovnou ti řeknu, že když se ti nebude chtít zpívat, tak Pong předvede další triky ze svý sbírky výslechových triků. Chápeš, debile?“ nekompromisně a důrazně řekl Blázen a díval se do očí vyslýchaného. Ten se zamyslel, podíval po Pongovi a vzdychl.
„Budete muset ukázat, co umíte, protože tohle je zatím o hovně. Vždyť jsem sem přišel, aniž byste si toho kdokoliv všiml.“
„Nakonec jsme tě ale odhalili,“ konstatoval Blázen.
„Náhodou, kdyby se mě tenhle umělák nezeptal a já úplně nezapomněl, že pravej Frank je koktavej čůrák, nic z tohodle se neděje. Odhalili ste mě úplně náhodou a ještě byste ste chtěli informace. Ste se posrali, ne?“ rozesmál se jako šílenec Frankův dvojník.
„Pongu, asi bys měl začít,“ otočil se Blázen k Pongovi.
„Šéfe, zasraně rád,“ odpověděl Číňan a oči mu žhnuly zvrhlou radostí. „Kapitáne, nějakej sraz příznivců sadomaso?“ zjevil se odněkud Karlos, tradičně s lahví v ruce.
„Karlosi, odhalili sme podvodníka a Pong právě začíná výslech,“ odpověděl Blázen a sledoval Ponga.
„Ty vole, to není náš Frank?“ podivil se Karlos, upil a sledoval situaci.

Pong otevřel kufřík se stříbrnými nástroji a vytáhl sadu svých oblíbených akupunkturních jehel.
„Bolej tě ramena, šmejde?“ zeptal se visícího podvodného Franka, který sebou zacloumal a plivl Pongovi do ksichtu.
„Vidím, že bolej,“ zasmál se, „mám tady něco, co tě zbaví bolesti a přitom nám prozradíš i to co nevíš a ještě navíc dobrovolně.“
„Si myslíš, že nějakejma jehlama mě donutíš mluvit?“ křečovitý smích byl odpovědí.
„Budeš se divit,“ řekl suše Pong a zapíchl první jehlu do krku oběti.
Muž sebou škubl a pak se mu po obličeji rozlil blažený výraz.
„To je věc, co? Tak budeš mluvit?“ zeptal se vysmátej Pong, který zrovna ušňupl perníku.
„Si se posral, proč? Vždyť je mi fakt skvěle,“ zasmál se chlap na laně.
„No a bude ti ještě líp,“ řekl Pong a vrazil do zad visícího dalších pár jehel, kterému tělem projelo několik vln orgasmu. Kalhoty v rozkroku zvlhly močí a výkaly.
„Se posral,“ přiopile zvedl hlavu od stolku Karlos.
„Trochu jo,“ dodal Blázen, který kouřil brko a trochu se nudil.
„Budeš mluvit?“ zeptal se znovu Pong.
„Nebudu, sem šťastnej.“
Pong nic neřekl a zabodl několik dalších jehel.

„Šéfe, víc už mu nandat nemůžu. Jestli nepromluví teďka, nepromluví vůbec.“
„Pongu, to si kurva nemohl použít ty svý nože a pustit mu trochu žilou?“
„Šéfe, nechtěl sem to tady zasvinit a metoda ‚Sedm šťastných sluncí na osedlaných měsících doprovázených drakem‘ je jedno z nejúčinějších nedestruktivních mučení, které kdy vznikly mezi zdmi kláštera Šaolin.
„Tak proč nic neříká?“
„Šéfe, vydržte chvíli, poslední dávce jehel chvíli trvá, než se projeví.“
„Pongu, dělej jak chceš, ale hlavně aby ten zmrd už něco rychle řekl. Náš Frank je v nebezpečí, nezapomeň,“ odpověděl Blázen, který se usadil ku stolu k ostatním, uzobával z talíře jednohubek, jenž přinesla Urgha a upíjel lahváče. Malý dopolední mejdan začal.

Zrovna, když Pong přemýšlel, že měl použít tyč, vrazit mu ji do prdele a kroutit tak dlouho, dokud by nepromluvil, se chlap s vykloubenými rameny začal smát.
„Tak už to naběhlo,“ zasmál se Pong a sledoval, jak je jeho oběť šťastná. Neuvěřitelně šťastná, až se štěstím podruhý pochcala, posrala a ještě do toho udělala.
„Šéfe, sledujte,“ vykřikl Pong a ukázal na chlapa v jednom ohni nekonečných orgasmů štěstí, rozkoše a blaha.
„Dobrý, jemu je fajn a my furt víme hovno,“ odsekl Blázen.
„Šéfe, vydržte, za chvíli to skončí,“ usmál se Pong.

Měl pravdu, týpka orgasmy unavily a celé tělo se úplně uvolnilo. Po několikáte se pochcal a posral.
„Ještě, já chci ještě,“ promluvil.
„Co bys chtěl, zmrde?“ řekl stručně Pong.
„Ještě jednu jehlu do zad, ty vole,“ vykřikl šťastný mučený.
„Polib si prdel, šanci promluvit v klidu si měl, teď tě čeká fakt velký peklo,“ zasmál se Pong a posadil se ke stolu k přátelům. Zrovna hráli ‚Člověče nezlob se‘.

Falešný Frank pomalu propadal panice. Tělem se mu šířil oheň a každý sval, každý šlacha, každá žíla, tepna a cévka, všechno bylo zalité vroucí lávou. Receptory řvaly o pomoc a mozek byl naprosto v prdeli. Svět se smotal do malé koule, kterou obklopila tma. Začal zvracet a dávit žaludeční šťávy.

„Vyhrála jsem!“ vykřikla Urgha.
„Hele, Pongu, co výslech? Jak pokračuje?“ ozval se jízlivě Karlos. Pong zvedl hlavu od herní desky a podíval se po objektu zájmu.
„Šéfe, máme asi problém,“ řekl Pong, když se došel podívat blíž.
„Pongu, jakej kurva problém. Furt nevíme, kde je Frank.“
„Šéfe, asi se udusil zvratkama.“
„Doprdele Pongu, to je fakt posraný. Co chceš teď dělat?“
„Můj vůdce, mozek mu ještě žije,“ dotknul se hlavy stále neznámého podvodníka Kokot.
„Je nám to k něčemu?“ zeptal se Blázen a marně přemýšlel, jak najdou Franka.
„Můj vůdce, viděl sem tady někde mozkový skener, zkusíme ho připojit a prohrabat se ve zbytcích vzpomínek, který přežily erupci dopaminu během podráždění hypotalamu. Ten chlap má normálně odvařené všechny obvody v mozku. Jaký magor mohl něco takového vymyslet?“
„Běž pro ten aparát, ach jo,“ vzdychl Blázen a podíval se po Pongovi.
„Číňane, příště prosím tě použij krvavou metodu, tahle metoda je poněkud nejistá a v tuhle chvíli nám nepřinesla kýžený výsledek. Posral si to, kamaráde.“
„Šéfe...“ sklopil Pong hlavu.
„Pongu, nevomlouvej se mi, dělal jsi co jsi mohl a neohlídal to.“
„Šéfe, Franka najdeme,“ mumlal pokorně Číňan a v duchu si nadával do čůráků.

„Můj vůdce, jsem tady,“ vrátil se Kokot s krabicí v náručí.
Položil box na stůl, otevřel a rozbalil. Kromě helmy a malého displeje bylo v krabici několik propojovacích kabelů a manuál, který Kokot s Karlosem pečlivě prostudovali.
Připojili helmu na hlavu polomrtvého zvěda, zapojili kabely a přivedli elektriku. Kokot zapnul displej a ovladačem pomalu zapínal jednotlivé okruhy. Optické propojovací kabely se rozsvítily různými barvami světelného spektra a visící tělo sebou škublo. Zrnění z displeje zmizelo a objevila se Pongova vysmátá tvář.
„Můj vůdce, jeho poslední vzpomínka na tento svět,“ řekl Kokot.
„Chudák,“ odpověděl Blázen.
„Budu procházet pamětí pomalu zpět a snad narazíme na informace s přidanou hodnotou,“ pokračoval Kokot a přepínal tlačítka ovladače. Displej se pomalu vracel v čase. Pozpátku viděli vše od velínu přes několik posledních dnů zpět, až do návratu ‚Franka‘ z dovolené.

„Vidíš to, ty vole!“ vykřikl Blázen a ukázal prstem na monitor. Kokot se naklonil a spatřil pohledem falešeného Franka Mazlíčka, kterak prudce doráží a chrčí. Pak se pohled zvedl a zaměřil na Mozečka, který popadl Mazlíčka a rychle odběhl, protože se blížil Blázen a něco pořvával. Kapitán minul Franka, pozvedl ruku na pozdrav a nic neřekl.
„Kokote, nikdo s nim kurva nepromluvil a furt ještě nevíme, kdo to kurva je. Zkus se podívat hlouběji do minulosti,“ řekl Blázen a zapálil brko.
„Můj vůdce, zkusím to, ale čím víc půjdeme do minulosti, tím víc budou vzpomínky roztříštěný a nejednoznačný.“
„To nevadí, dělej.“
Kokot přidal výkon, skoro mrtvým tělem proběhlo několik záškubů a monitor ukázal přílet zvěda na Titan běžnou dopravní linkou z Centauri.
„Pořád víme málo, musíš ještě hlouběji,“ konstatoval Blázen.
Kokotovi to bylo jasný a ani nezastavil v přelaďování jednoho kanálu za druhým. Vzpomínky z Centauri byly už krátké, spíše záblesky obrazů, které se daly vysvětlit všelijak.