Vesmírní dýleři - 15. Prozření

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

„Zastav!“ vykřikl Blázen, „hele ho zmrda!“ Ukázal prstem po zcela jasné a ostré tváři Klauna.
„Šéfe, toho sme už viděli,“ poznal tvář Pong.
„Jo, nohsled Ničitele světů. Našeho Franka budou držet někde v souhvězdí Kentaura,“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, podle budov bych si dovolil odhadnout, že se nachází někde na umělý planetě, obíhající okolo Alfa Centauri,“ promluvil Kokot.
„Cože to?“ podivil se Blázen.
„Čemu nerozumíte? Okolo Alfa Centauri posledních 7000 let obíhá umělá planeta. Alfa, respektive pár hvězd Alfa A a B, má unikátní světelné spektrum a nachází se v současné době ve stabilní fázi fúze vodíku a jeho přeměny v helium.“
„Kdo to postavil?“ zeptala se Urgha.
„Jedna rasa, která podnikala v oblasti rekreace a zábavy a jejich snem bylo postavit gigantickou umělou planetu, která by byla jeden velký hotel a jedno velký kasino.“
„Bordely? Bordely tam sou?“ vykřikl Pong.
„Jsou, všechno tam je. Unikátní složení světelného spektra podporuje regeneraci buněk a jejich množení. Všechno tam prostě roste kurevsky dobře,“ ukončil Kokot přednášku pokusem o vtip.
„Ty vole, to muselo stát strašnej balík, kterej se po těch tisících letech musel milionkrát vrátit,“ zasmál se Karlos, který si v hlavě zkoušel spočítat, kolik může stát taková stavba umělé planety.
„Však stálo, stavba je zruinovala a dřív, než se jim podařilo dluhy splatit, pěkně si je rozebrali věřitelé. Jejich společnost se rozpadla a skončili ve slumech v různých koutech galaxie. Fakt tragický rasový osud,“ zakončil Kokot skoro dojatým hlasem svůj monolog.
Urgha setřela kapesníčkem slzu a vzdychla.

„Kokote, opravdu dojemná historka ze života, ale důležitej je Frank,“ poděkoval za přednášku Blázen a otočil se k Pongovi.
„Běž se připravit k lovu. Za chvíli vyrazíme.“
„Šéfe, milerád!“ zasalutoval Pong a odběhl pryč.
„Kokote, co s tím zmrdem? Zkus schválně, kam se dostaneš nejdál v paměti a pak ho ukliď.“
Kokot pochopil a zkusil se podívat ještě hlouběji, ale přístroj už ukazoval jenom změť zrnění a odrazů malých obrazových segmentů.
„Můj vůdce, můžu nakrmit Mozečka s Mazlíčkem?“ zeptal se Kokot.
Blázen se po něm nechápavě podíval a zakroutil hlavou.
„Malý dezert v podobě pravého lidského mozku,“ pousmál se Kokot pod svým slizkým knírkem.
„Jo tááák, u toho být nemusím,“ zasmál se Blázen a odešel s Urghou zabalit pár drobností k nadcházející výpravě za Frankovou záchranou.

Mozeček s Mazlíčkem jakoby nějakým třetím smyslem vytušili, že se chystá hostina a zničehonic se zjevili u visícího muže.
„Ahoj můj studený příteli, hostina je připravena. Jenom vám otevřu zátku a můžete si pochutnat,“ promluvil k Mozečkovi Kokot, sundal chlápka z lana a položil na zem. Odněkud vytáhl sekeru a otevřel temeno hlavy chirurgickou přesností.
Mozeček se přestal ovládat, vrhl se na mozek a jeho věrný přítel Mazlíček následoval svého pána. Netrvalo pár sekund a nezvaný falešný Frank sebou zaškubal a definitivně zemřel. Oba nemrtví ukojili své nekroanimální chutě a Mazlíček vylízal mozkovnu do sucha svým jazykem záchodového brouka. Vypadal velmi šťastný.
„To je tak roztomilý,“ ozval se Karlos, který sedící u stolu stále pozoroval dění okolo již mrtvého kusu masa.
„Co s ním uděláš?“ zeptal se ještě.
„Hodím do moře rybám a krabům. Postarají se o zbytek,“ už podruhé se Kokot pousmál, naložil mrtvolu na antigravitační vozík a odtlačil k molu, kde udělal jak řekl.
Výprava za záchranou Franka mohla začít.

Setkali se v hangáru u Kapky.
„Máme všechno?“ zeptal se Blázen a rozhlížel po posádce.
„Šéfe, všichni připravení ke všem špatnostem!“ křikl Pong a zvedl své meče nad hlavu.
„Fajn, nastupovat. Doktor s Kokotem jsou na můstku a čekají na rozkaz k odletu,“ řekl Blázen a vešel do nákladního prostoru. Zbytek posádky šel rychle za ním a poslední Jack zavřel vrata a rovnou zamířil k motorům a své láhvi skotské.

Blázen se usadil do svého velitelského křesla, zapálil brko a vydal rozkaz k odletu. Při té příležitosti udělil posádce rozchod, protože je čekal tříhodinový let a neočekával žádné strategické potíže. Kokot vyvedl Kapku z hangáru a navedl mimo Sluneční soustavu.

„Šéfe, co budeme dělat, až dorazíme k planetě?“ zeptal se Pong jen tak mimochodem asi v půlce letu.
„Nic složitýho, příteli. Kokot nás dovede do míst, kde viděl naposledy falešnej Frank Klauna. Až tam budem, najdem nejbližší luxusní bordel, uděláme chaos a zjistíme nějaký informace. Pak se uvidí, ale teď běž nabrousit meče. Jako kurva, člena mý posádky žádnej zmrd unášet nebude,“ rozohnil se Blázen tak, že si musel ubalit nový brko a rychle ho zapálit.
„Šéfe, hlavně žádnej další stres, jdu se připravit,“ rychle Pong pochopil, že situace je vážnější než obvykle a prdel přijde na řadu, až bude hotovo a Frank v bezpečí. Odběhl do své kajuty a začal provádět několik speciálních meditací, aby byl duševně připraven na nadcházející časy.

Kapitán Blázen si uvědomil, že kolem něj nevládne obvyklá volná zábava plná alkoholu a drog. Tedy, alkohol a drogy tam byly furt, ale po zábavě ani stopy, neb všichni chápali závažnost této chvíle. Vždy, když byl člen týmu v nebezpečí, vládla vážná nálada.
Urgha v křesle brousila brouskem svůj meč a nůž, Karlos čistil pistole, Kokot přerovnával v paměti veškeré dostupné 2D a 3D mapy planety, které se snažil použít k lokalizaci místa Klaunova pobytu. Nikdo se nenudil.

„Kapitáne, budeme u cíle,“ ozval se Doktorův plechový hlas z reproduktoru.
„Skvělý Doktore. Kokote, připrav se převzít řízení a dostaneš nás na oběžnou dráhu,“ odpověděl Blázen a sledoval výhled. Kapka vyskočila z červí díry.
„Co ste to za kokoty,“ ozvalo se z palubního reproduktoru a hlas pokračoval, „to ste nemohli otevřít horizont událostí o kus dál. Zničili ste několik navigačních satelitů.“
„Já jsem Blázen a někoho hledám,“ sklonil se Blázen k mikrofonu.
„Fajn, posílám vám souřadnice a až přistanete, vyřešíme škodu. Prachy doufám máte?“ řekl hlas.
„Máme,“ sklonil se opět Blázen.
„To je dobře, protože kdybyste náhodou neměli, tak byste náhodou teďka měli poslední šanci k bezpečnýmu odletu.“
„Máme Kredity i ty posraný divný intergalaktický sráče v množství rozhodně větším než menším,“ odpověděl Blázen.
„Fajn, řiďte se souřadnicemi,“ umlkl hlas z reproduktoru.
„Můj vůdce, souřadnice dorazily,“ ohlásil Kokot.
„Zaveď nás dolů. Připravte se všichni, za chvíli přistaneme,“ oznámil všem Blázen přes palubní komunikátor.
„Doktore, tohle se ti fakt povedlo,“ neopomněl rýpnout do pilota.

Letiště, kam je přivedly souřadnice, bylo prosté a zhotovené z rzí pokrytého železa a oceli. Kokot bezpečně přistál, otevřel nákladový prostor, aby mohli pohodlně vystoupit, zapnul automatického strážce a šel ven.
Za bílou čárou ohraničující přistávací plochu stál Číňan a vypadal, že je očekává. Blázen si všiml jedné zvláštní věci. Hodně nápisů bylo v čínštině. Zakroutil hlavou a vydal se k muži.
„Vy jste ti, kteří zrušili naše satelity?“ zeptal.
„Jo, půjdeme vyřešit škodu?“ odpověděl Blázen.
„Pojďme do kanceláře, nebude to příliš drahé, podobné nehody se nám tu stávají celkem často. Ale jde o princip, energie do replikátorů něco stojí.“
„Rozumím, pojďme. Vy počkejte někde venku, Kokote klíče od Kapky si nech u sebe,“ otočil se Blázen ke své posádce.

V malé kanceláři bylo několik platebních terminálů, pár židlí, stůl a kanape. Blázen se podivil ceně satelitů, zaplatil galaktickou měnou, prohodil několik zdvořilostních frází a na férovku se z legrace zeptal, jestli to tady náhodou nepatří Číňanům, když jsou všude čínské nápisy. Číňan se zasmál a podíval Bláznovi přímo do obličeje.
„Pane odkud jste? Číňanům patří tahle planeta už pěknejch pár let.“
„To mě poser. Jaký zákony tady platěj?“
„Pane, galaktický. Vidím, že jste ze Země, takže pokud tam jste měl nějaký problémy se zákony, tak tady se vás pozemská justice netýká. Ale když vás někdo sejme a my ho nechytnem… Víte jak.“
„Aha,“ odpověděl Blázen a odkráčel ven. Čínská přítomnost ho mírně děsila.

1 2 3 4 5 6 7 8