1 2 3 4 5 6 7 8

V potemnělé místnosti se sloupy bylo rozmístěno několik židlí a jedná velká televize. Ze stínu vyšlo několik postav v kápích a rozestavily se k sezení určeným kusům nábytku.
„Velký Mocný Matkopíchači, jsme připraveni shlédnout nejlepší letošní hororový film,“ řekl temný hlas.
„Posaďte se, děvky jsou na cestě, pod každou židlí máte sklenici, hulení a perník,“ odpověděl Matkopíchač a obsadil luxusní křeslo v čele.
„Ničiteli světů, jsi zde?“ otočil se a promluvil temným hlasem.
„Jsem,“ odpověděl odkudsi zezadu Ničitelův hlas.
„To je dobře,“ zasmál se Matkopíchač a Temné kolegium se přidalo svými temnými hlasy. Světlo zhaslo, maxiobrazovka se rozsvítila a film „Kanibalové z bažin“ začal.

Tradiční filmová hodinka a půl uběhla jak zajíc prchající před myslivci a v kolegiu to temně hučelo.
„Počkejte zmrdi, ještě si pustíme záznam rozhovoru s Kapitánem Bláznem a pak si popovídáme s Ničitelem,“ řekl Matkopíchač a naznačil otrokovi ve stínu, aby vyměnil DVD placku v přehrávači značky Somy.
Vlastní rozhovor o natáčení v džungli byl celkem zábavný, protože Blázen, kouřící marihuanu přímo do obličeje reportéra, si okamžiky mediální slávy celkem vychutnával. Bylo vidět, že se během natáčení dobře bavili.

Rozhovor skončil, televize zhasla a otrok rozsvítil.
„Ničiteli světů, že sis z nás udělal pořádnou prdel?“ povstal Matkopíchač s temným nasraným hlasem.
„Velký, Mocný Matkopíchači, odpusť malému nicotnému tvorovi. Vždyť jsem vysvětloval, že Klaun je debil a naprosto vůbec nepochopil, že se jedná jenom o film,“ poklekl Ničitel a bušil hlavou o zem.
„Já vím, ale chtěl sem tě vyjebat před ostatníma, abych tě ještě víc ponížil,“ zasmál se Matkopíchač a jeho přiožralá a přifetlá parta v kápích temně přitakala.
„Matkopíchači, co mám udělat, abych si zasloužil vaše odpuštění?“ škemral Ničitel.
„Ničiteli, ty hovne jeden zasranej, vyřeš problém s tím debilem Bláznem a získej konečně posraný plány toho posranýho stroje na generování posranejch červích děr. Chápeš?“ nasraně temně vyjevil své přání Matkopíchač.
„Mocný, chápu,“ poníženě mumlal Ničitel.
„To doufám, že zasraně chápeš, protože zasraně chcípneš, jestli nesplníš jednoduchej zasranej úkol. Teď di do zasraný prdele, máme zasranou návštěvu,“ ukončil rozhovor Matkopíchač a vydal se vstříc nahým dívkám, které vstoupily do místnosti.

Ničitel světů se rychle nenápadně vypařil a celej nasranej mířil na svoji loď, kde ho čekal Klaun s posádkou.
„Klaune, ty zmrde jeden zasranej, Matkopíchač mě před všema pěkně zasraně vyjebal.“
„A co já s tím?“ zasmál se Klaun.
„Strašně mě sereš, kreténe zasranej, fakt příšerně strašně a nejradši bych tě rozkrájel na malý zasraný kousky a naházel zasranejm prasatům z Marsu.“
„Ničiteli, tak už se na to vyser a uklidni se. Jo, posral sem to, nepoznal sem to vaše podělaný umění a kurva vomlouvám se,“ odsekl Klaun.
„Ty si takovej zasranej debil, fakt zasranej debil a tvoje zasraný štěstí je, že tě potřebuju. Mám plán a budeš muset zasraně rychle odletět,“ ulevil si konečně Ničitel.

Základna žila svým běžným životem. Žádná akce nebyla naplánována a několik posledních dnů proběhlo ve znamení večírků.
Nahý Blázen se zrovna vysral a užíval si vlhkého jazyka záchodového brouka. Joint už měl skoro dokouřený, když někdo zaklepal na dveře jeho ubikace.
„Momééént,“ zařval, odhodil vajgl do záchodu, zvedl se a oblékl. Zapnul ventilaci, protože cítil smrad vlastního pivního hovna, o kterém usoudil, že je už dost síla. Došel ke dveřím a otevřel.
„Můj vůdce, musíme si promluvit o Frankovi,“ stál za dveřmi Kokot a vypadal, že ho něco trápí.
„Co je s Frankem?“ zeptal se Blázen.
„Mluvil s ním někdo v poslední době?“
„Kokote, asi nejspíš ne, víš jak sou s ním rozhovory náročný,“ odpověděl Blázen.
„Můj vůdce, to bude asi nejspíš ten problém. Potkal jsem ho ve velínu u terminálu, jak se probírá složkami s daty ke generátorům červích děr. Viděl jsem, jak studuje schémata.“
„Kokote, to by snad neměl bejt problém, ne?“ řekl Blázen a začal si motat v dlani brko.
„Můj vůdce, trochu asi jo, protože jsem se ho zeptal, co právě dělá.“
„Co ti odpověděl?“
„Můj vůdce, že prý nic.“
„To by taky neměl bejt snad problém?“ zapálil si Blázen brko.
„Můj vůdce, to je problém, protože nekoktal.“
„Cože?“ podíval se Blázen udiveně po Kokotovi.
„Slyšíte dobře, ne-ko-ktal,“ Kokot pomalu zopakoval svá slova.
„To není možný. Frank vždycky koktal. Sežeň Ponga,“ odpověděl rychle Blázen a vrátil se do ubikace pro bundu. Kokot odběhl pro Číňana.

Setkali se v hale u vchodu do skladiště.
„Šéfe, Kokot mi všechno vysvětlil. Souhlasím, že nám tu smrdí průser.“
„Pongu, přesně tak. Jdeme do řídící místnosti popovídat si s Frankem.“

Trojice došla ke dveřím velínu, Blázen s Kokotem vše pozorovali zpovzdálí, když Pong otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Frank stál u terminálu a prohlížel nějaká data.
Pong se postavil opodál a pozoroval Franka. Ten se otočil a všiml si příchozích lidí.
Prohlédl si je a čekal. Blázen k němu přišel a promluvil.
„Tak co Franku, co hledáš?“
„Kapipitáne, nic. Jen mě něcoco napadlolo.“
„A co tě napadlo?“ zeptal se Blázen, kterému bylo hned jasné, že před ním nestojí skutečný Frank. Podíval se po Pongovi, ten očividně také pochopil a strčil ruku do svého kung-fu hábitu.
„Kapipitáne,“ zakoktal Frank a na čele mu vyrašily kapky potu.
„Franku, myslím, že nekoktáš, protože nejsi pravej Frank,“ řekl Blázen a foukl falešnému Frankovi do obličeje dým marihuany.
„Já jsemm pravevej Frank,“ ustrašeným hlasem zakoktal falešný Frank.
„Pongu, vyzkoušej ten svůj test koktavosti,“ otočil se Blázen k Pongovi.
„Šéfe, milerád,“ zasmál se Pong, vytáhl jeden ze svých mečů a přiblížil tanečním krokem kung-fu mistra k Frankovi. Zastavil před nim, sjel ho zabijáckým pohledem od hlavy až k patě, obešel zezadu a bodl špičkou meče do pravé půlky prdele.
„To si se posral krétene zasranej!“ vykřikl bolestí údajný Frank a ani jednou nezakoktal. Byl prozrazen.
„Pongu, zajisti ho a přivaž ve skladišti někde blízko odpadu, aby nám moc nezasvinil podlahy, až z něj budeš dostávat informace.“
„Šéfe, fakt rád. Sejdeme se vzadu u dveří k molu, je tam pěknej sloup a velkej odtokovej kanál,“ zasmál se Pong, vytáhl umělohmotné vázací pásky, svázal falešnému Frankovi ruce za zády a odvedl ho.

Blázen se podíval po Kokotovi a musel mu poděkovat.
„Ty vole, Kokote. Za tohle ti fakt hrozně děkuji, protože kurva jak se tohle mohlo stát, že prošel očividnej dvojník.“
„Můj vůdce, jsme příliš lehkomyslní a stačí nám jen vizuální kontrola.“
„Ty vole, Kokote,“ řekl Blázen a potáhl z brka, „já když nad tím tak přemejšlím, pomatuješ, jak se Frank před pár dny vrátil z Titanu a Mazlíček po něm vyjel?“
„Můj vůdce, pamatuji, myslíte…?“
„Jo, myslím. Já Mozečka vyjebal, že ten malej prevít nemá co prudit a vůbec mi nedošlo, že se nás možná pokoušel varovat,“ přemýšlel nahlas Blázen.
„Můj vůdce, ...“
„Jo, já vím, řekl bych, že Mazlíček bude dobrej hlídací pes a bude mít pravidelnou službu u transportéru a při každých návratech z ponorkových akcí zkontroluje všechny navrátilce. Ty vole, Kokote, my musíme nastavit bezpečnostní protokoly, protože to vypadá, že doba pohody a klidu skončila.“
„Můj vůdce, ...“
„Kokote, to naše podělaný poslání. Teď hlavně musíme zjistit, kde je náš pravej Frank. Jdeme za Pongem, chci informace.“
„Můj vůdce, vy jste génius,“ rychle řekl Kokot, než ho Blázen znovu přerušil. „Já vím Kokote,“ zasmál se a plácl Kokota po zádech.

1 2 3 4 5 6 7 8