1 2 3 4 5 6 7 8 9

Sešli několik desítek metrů po velmi úzkém schodišti, zakrytým v některých místech zdobenou mříží ze žlutého kovu, aby chránila uživatele schodiště před padajícím kamením. Ocitli se na uměle vytesané plošině, která byla rozlehlejší, než se seshora útesu zdálo a jenž končila u upraveného vchodu do jeskyně.
„V jeskyni vyvěrá horký léčivý pramen. Schodiště a vyhlídku postavili naši předkové, aby měli snažší přístup k svatyni, která zde existovala od nepaměti. Dnes už je nevyužívaná, tak jsme to tady přebudovali na luxusní privátek s vyhlídkou a malý barem,“ popsala stav věcí Kvasimoda.

„Fakt luxusní paráda,“ byl slyšet Bláznův hlas zvnitřku jeskyně. Karlos s Kokotem vstoupili za Bláznem. Řada pohodlných lehátek podél stěny s připravenými dekami čekala na své spáče, barman za barem míchal drinky. Uprostřed byla z kamene vytesaná velká mísa, v níž prýštila kouřící voda.
„Pokalíme, vytáhneme lehátka ven a vyspíme se u nádhernýho výhledu. Zítra přijedeme do sídla Amazonců a bude to tam kurevsky náročný,“ řekla Pomela Bláznovi.

Mejdan jede, Blázen stojí s Kvasimodou u zábradlí terasy, debatují o jiných vyhlídkách, které viděl během svých cest vesmírem. V jeden okamžik Bláznovi ujede nahlas myšlenka, která se mu honí hlavou od té doby, kdy přicestovali. Jak vypadá hrb Kvasimody. Jak byl přiožralý, zeptal se přímo a Kvasimoda ho kupodivu do moře neshodila.
„Mě bylo jasný, že si zvědavej jak havěť. Popravdě, můj hrb zajímá každýho. Chceš ho vidět? Jeho fotografie je v mnoha vědeckých publikacích.“
„Jasně, že ho chci vidět.“
Kvasimoda se otočila, přetáhla přes hlavu oblečení a odhalila malou vystrčenou prdel a píču.
„Co to kurva…?“ vytřeštil oči Blázen.
„Moje parazitický jednovaječný dvojče, má sestra.“
„Je funkční?“ zeptal se Blázen.
„Jo je, chceš ji vyzkoušet?“
„Já nevím, myslím, že asi ne. Ale Pong by si dal zcela jistě říci.“
„Šikmovokej? To je úchyl, tomu nedám. Moje sestra je citlivé dvojče,“ odpověděla Kvasimoda a oblékla se.
„Aby nenastydla,“ dodala. Chvíli mlčeli, Blázen ubalil další brko, zapálil a pak pokračovali v rozhovoru.

Půlnoc se překlopila do nového dne a na vyhlídce pomalu přibývala lehátka se spícími postavami.
„Šéfe, super bordel. Co vy tady?“ ozval se silný Pongův hlas.
Číňan se vracel ze své tradiční zábavy a byl nemile překvapen svíčkami, odpočívajícími postavami a tichem, které bylo přerušováno nárazy moře do útesu.
„Vypadá to, že je asi čas jít spát,“ zamručel a šel se posadit na bar.

První sluneční paprsky probudily spáče v lehátkách. Zpod dek vylézaly postavy znavené předchozími dny. Blázen ubalil svého prvního ranního jointa a šel ho vykouřit na vyhlídku, kde už stála Pomela a Vlk.
„Krásné ráno, že?“ přivítala ho Pomela.
„Úplně jak ze žurnálu.“ zasmál se Kapitán.
„Musíme vyrazit, Blázne. Máme před sebou náročnou cestu. Pojedeme celej den až do večera,“ pověděla Pomela.
„Vysral bych se dneska na cestování,“ řekl Blázen, kouřil a díval se na moře.
„Chápu tě, ale nemůžeme,“ vložila se do rozhovoru Vlk.

Poutníci vykonali ranní potřeby přímo do moře, vyškrábali se po nekonečném schodišti zpět na vrchol útesu, dali bohatou snídani, tedy pouze ti, kteří náhodou měli hlad, nasedli na osedlané koně a vyrazili po cestě podél hlubokého srázu k moři.
Zábava pokračovala v duchu předchozích dní, než Blázen po přehoupnutí Slunce nad hlavou směrem k západu zaregistroval, že děvčata postupně utichala a upadala do zvláštního stavu, kdy tiše se skelným zrakem hleděla vpřed.
„Šéfe, něco se stalo,“ přicválal Pong k Bláznovi, který zrovna Karlosovi sděloval své myšlenky.
„Zrovna říkám Karlosovi, že se královna změnila,“ odpověděl Blázen, pobídl koně a zamířil k Pomele.
„Co se s váma stalo? Nějak ste všechny zmkly,“ zeptal se.
„Blázne, blížíme se k hranici Amazonců a do tmy dorazíme k jejich hlavnímu hradišti. Žádný z nás se tam nechce, nejezdíme sem, když vyloženě nemusíme,“ řekla Vlk.
„Máme se něčeho obávat?“ zeptal se Blázen.
„Snad jen toho, že až to tam uvidíš, tak se ti bude chtít zvracet a utíkat, velmi rychle utíkat pryč a hodně daleko.“
Kapitán se podíval po Pomele a Vlku, zpomalil a počkal na přátele.

„Dorazíme do cíle dnes večer. Máte se připravit, že místo kam jedeme, je k zblití.“
„Šéfe, co tím myslíte?“
„Já nevím, Vlk mi víc neřekla,“ řekl Blázen a potáhl z brka.

Výprava zastavila u sloupu, který vypadal jako gigantický černý penis. Vedle něj stál muž ve zvláštním oblečení z pruhů černé kůže, pospojované na hrudi velkým železným kruhem, v kožených kraťasech a kristuskami na chodilech. V ruce svíral louč, kterou pozvedl, když před ním Pomela zastavila.
„Náčelník vás již očekává, Čaroděj předpověděl příchod cizinců, kteří mají důležité poslání,“ řekl muž s loučí.
„Toho sem se obávala,“ odsekla Pomela.
„Veď nás.“

Slunce úplně zapadlo a cestu osvětloval chlap s loučí, který celkem svižně zvládal stíhat tempo koní.
„Kapitáne, je docela vycvičenej. Já bych duši vypustil,“ pronesl nahlas Karlos.
Blázen souhlasně pokýval a mlčel. Všichni již mlčeli.

Zastavili před velkou palisádou z velkých kmenů s loučemi na vrcholu. Jejich průvodce vydal hrdelní řev a čekal na odpověď. Přišla zanedlouho v podobě jiného řevu a pomalu se začala otevírat brána. Když se otevřela úplně, vstoupili dovnitř a nechali se pohltit atmosférou místa.

Velký prostor s dřevěnými domy, všude louče a uprostřed velký dřevěný chrám s mohutným čůrákem na střeše. Všude samí muži v různých kožených oblecích, někteří více oblečení, někteří méně.
„Doprdele, jen to ne,“ vyděsil se Pong.
Karlos zíral, mlčel a velmi pevně tiskl uzdu koně.
Zastavili u ohrady s koňmi, sesedli a jejich průvodce je odvedl k vyzdobenému domu.
„Pozdravíme Náčelníka a jeho Čaroděje,“ řekla Vlk.
„Mlčte, dělejte co my a všechno bude v pořádku,“ dodala.

Barevné dveře se otevřely a skupina vešla dovnitř. Styl se výrazně změnil, jediná velká potemnělá místnost s rudými ornamenty po stěnách, obklopená různými dřevěnými kříži, lavicemi a jinými mučícími nástroji. Na konci byl velký kotel, pod kterým hořel oheň a shrbená postava míchala velkou kostí obsah. Vedle postával velký muž v oranžových kožených slipech, rudým malováním po těle, s čelenkou z ptačích per na hlavě a gumovým žezlem v podobě velkého penisu.
Pomela a Vlk poklekly, poklonily se, pak udělaly čelem vzad, vystrčily prdele a ukázaly každá píču. Náčelník s pery na hlavě se přiblížil, obě řádně prohlédl, každou propleskl gumovým čůrákem a spokojeně zamručel.
„Vás vítám holky, nečekal jsem, že se uvidíme v naší malé vesničce tak brzy. Čaroděj včera každopádně předpověděl příchod cizinců doprovázených Amazonkami, takže jsme uchystali na večer duchovní obřad.“
„Panebože, zase mejdan,“ povzdechl si Blázen.
„Cizinče, Čaroděj z výkalů vyčetl, že máte pro vesmír příliš velkou hodnotu, než abychom vás obětovali našim krutým bohům. Takže máme ještě menší radost než Amazonky, že vás tady máme, protože byste měli bejt úplně někde jinde.“
„Náčelníku, holky po nás chtěly, abychom vám vyřídili, že příště máte přijít tradičně vy osobně a neposílat posly,“ řekl Blázen.
„My sme žádný posly nevyslali, natož takovou ujetou partičku jako jste vy čtyři. Kde bysme vás sebrali? Pomelo, Vlku, nepřišlo vám na tom celým něco divnýho?“
„Náčelníku, jsme jenom ženy a věřily jsme těmto mužům, že přichází od vás,“ položila Pomela čelo na zem.
„Ale já sem nic takovýho neříkal…,“ vložil se do rozhovoru Blázen.
„Já vím, že si nic neříkal, ale děvčata zase myslela svými orgány a vyfabulovala si pohádku.“
„Náčelníku..?“ zašeptala Vlk.
„Kde se vzali, odkud přišli, jak se u vás zjevili? Holky, víte vy vůbec něco nebo ste si zase domů přitáhly další narkoturisty, který se zjevili na týhle planetě všemi bohy opuštěné?“ přešlapoval Náčelník z jedná strany místnosti na druhou.
„Objevili se u nás?“ zeptala se Pomela.
„Se ptáš a nebo odpovídáš? Nejsem si příliš jist, ale celá tahle situace je špatně.“

Čaroděj u kotle se napil z velké kostěné naběračky a odhodil svrchní šat. Roztáhl ruce a rozhodil drobné kůstky po okolí. Chlápci u bubnů, dosud nenápadně ukrytí ve stínech, počali rytmicky bubnovat a Bláznovi projela hlavou jediná myšlenka.
„Už je to tady zase.“
„Šéfe, co kdybych všechno skoncoval jednou pro vždy?“ zeptal se Pong, jakoby vycítil Kapitánovy obavy.
„Pong já nevím,“ odpověděl Blázen, protože v tu samou chvíli začali vstupovat do Náčelníkovy budovy další Amazonci, z nichž mnozí svírali v rukou meče, sekery jedno i oboustranné nože, mačety a další chladné zbraně, jejichž pojmenování by zabralo hodně času.

1 2 3 4 5 6 7 8 9