1 2 3 4 5 6 7 8 9

Zastavili před osvětlenými dřevěnými dvoukřídlými dveřmi.
„Budete mlčet, půjdete za mnou a promluvíte teprve, když vám řeknu,“ řekla stručně Vlk, otočila se ke dveřím a otevřela. Ven se vyvalil dým, smrad, blikající světlo stroboskopu a hutný, monotónní dunivý rytmus bubnů doplněný zvukem klacků v kýblu.
Vlk zahnula doleva a zamířila k dřevěnému schodišti v rohu. Promluvila s postavou v chlupatém oděvu se zaječími oušky na hlavě a ukázala směrem ke skupině.

Blázen a jeho společníci byli mezitím opuštěni dámským doprovodem a usoudili tudíž, že nejlepší bude jít rovnou za Vlkem, přesně podle jejích příkazů.
„Blázne, pojďte za mnou,“ řekla Vlk a začala stoupat po dřevěných schodech, na jehož konci byly nečekaně dřevěné dveře, které nakonec tradičně musely býti otevřeny.

Vstoupili do dřevěné místnosti s dřevěným stolem, dřevěnými lavicemi a židlemi a velkým širokoúhlým oknem s výhledem na plac, kde se měl odehrávat hlavní obřad. Na parketě se prozatím pohybovalo několik postav v chlupatých oblecích, několik hovnojedů a Amazonek, které přišly s doprovodem. Na pódiu zatím několik rudo-černě pomalovaných nahých Amazonců bubnovalo zběsile do bubnů a extaticky pohybovali hlavami do rytmu. Vedle shrbená postava oblečená v ostnaté kůži chodila okolo kotle, pod kterým hořel oheň a zahříval bublající obsah.

„Takhle nějak si představuju začátek orgií,“ zasnil se Pong a v hlavě se mu rozjela jeho prasácky nadržená část mozku a v rozkroku to houplo.
„Dalo se by se říci, že máš pravdu,“ zasmála se Vlk, která stála vedle něj.
„Účastníci obřadu se napijí z kotle, pak tančí a až přijde správný čas, který určí Matka věštbou z kotle, začne oslava plodnosti,“ dodala Pomela a v očích měla očekávání nadcházející radosti a rozkoše.
„Vlku, co prosím tě znamenají ty vyrytý nápisy ve dřevě stěn,“ ozval se Blázen, „čtu tady různý nápisy jako 'Byl jsem tu, Kedrus', 'Bylo to hustý. Pornoking' či 'Orosený a svázaný anál bez faktury. 28cm, Radek'. Nějak jim nerozumím.“
„Hosté jako vy. V turistických bedekrech tahle atrakce není, ale mezi znalci se o ní ví. Nežijeme až tak ve středověku, jak by se mohlo na první pohled zdát,“ zasmála se Pomela. Blázen cosi zamručel, posadil se a začal motat joint.

Pomela otevřela dřevěnou skříňku a vytáhla láhev.
„Dáme si uvítací drink, brzy začne obřad,“ řekla, umístila razantně na stůl několik skleniček velikosti stakanu a rozlila vrchovatě každému čirý drink.
„Místní pálenka z lesních plodů. Matka ji vaří ve volným čase, když se nemusí věnovat náboženským úkonům,“ pozvedla stakan k pozdravu.
Připili ostrou kořalkou, až se Bláznovi zkroutil jazyk. Pong nic nenamítal a rozdělal si k nápoji několik lajn perníku, když se ozval ostrý zvuk rohu.
„Obřad začíná, Matčin roh svolává své děti,“ řekla Vlk, odhodila oblečení a odhalila své mohutné chlupaté tělo.
„Šéfe, Amazonky jsou úplně nahatý a stojej frontu u kotle,“ pobaveně s radostí v očích vykřikl Pong. „Já si du dát, taky.“
„Blázne, rozhodni se jak chceš, já musím jít také,“ řekla Pomela, svlékla se do naha a odešla za Vlkem.
„Kam sem se to kurva dostal?“ pomyslel si Blázen, když osaměl. Nenapadlo ho nic chytřejšího, než zase začít balit brko.

Blázen přisunul židli k výhledu na parket, usadil se a začal pozorovat úchylnou scénu, ve které hrály hlavní roli nahé pomalované postavy, očividně zfetovaní bubeníci a nějaká bába, zcela mimo realitu, blábolící nesmysly a vařící omamný lektvar. Zapálil joint a upil z láhve kořalky.
„Můj vůdce, asi nás čeká dlouhá noc,“ ozval se mu za zády Kokotův hlas. Cukl sebou a otočil hlavu.
„Ty vole Kokote, takhle mě děsit, neser, nejsem si vůbec jistej, jestli tady chci bejt.“
„Nic nenaděláte, berte to jako sen,“ odpověděl Kokot a zamával Pongovi, který stál frontu na drink a zrovna odhodil svůj oděv, aby odhalil nahé tělo.
„Za co?“ vložil do dlaní Blázen svoji hlavu.

Matka naplnila poslední číši a bubeníci přestali bubnovat.
„Áááárgh, arghhh aááááárgh,“ zachrčela vědma a šermovala ptačími pařáty ve vzduchu. Odplivla si, vytáhla ze záhybu láhev, zhluboka se napila a znova odplivla.
„Ááárgh, tak vás vítám na tradiční pravidelné oslavě naší velké Matky. Matky hovnojedů, našich neuvěřitelných otroků slasti.
Každý z vás je středem svého jedinečného vesmíru, kde první čakra osobního stromu života čili vašeho multidimenzionálního Já, směrem vzhůru od hmoty a gravitace nazývaný Jim, směrem do světla projekce portálu Pang, kde je jádro země Dzin. Vnější projevená temnota a druhá je hmota planety jako hovna, výkaly a chcanky, třetí jest povrch planety a základní prvky zem, voda, oheň, vzduch a jejich čtvrté a páté interdimenzionální výstupky, čtvrtá je vaše první hmotná čakra, pátá čakra vaše druhá hmotná divoká čakra, šestá - Vaše třetí hmotná čakra.
Takže toto jest šest čaker pod vaší centrální duchovní čakrou, sloužící jako vstupní vstupy do osmi jednotlivých dimenzí - úrovně vědomí hovnojeda, které jsou v realitách tzv. výkalových látek a sedmá je vaše sedmá srdeční čakra, kde je v tomto případě nehmotné tělesné srdce propojené s hmotným srdcem vesmíru, což je osobní nulový bod, čili střed osobního vesmíru. Nad touto mocnou srdeční čakrou je dalších pět čaker, které jsou v dimenzích éterických látek, přičemž první čakra, tedy třináctá, směrem od vně projeveného světla Matky a její projekce Pang, směrem dolů do hmoty, kde se nachází centrální Slunce vesmíru Sing, čtvrtá je centrální slunce této hyper galaxie, osmá je centrální slunce naší galaxie, dvanáctá je slunce naší sluneční soustavy, pátá je sluneční soustava v šesté dimenzi existující již jako hvězdy a šestá je Les v páté dimenzi existující již jako hvězda ve čtrté dimenzi tohoto časoprostoru.

(poznámka autora: nyní malá dramatická pauza v projevu, Matka se nadechne, upije lektvaru, odplivne krvavý hlen a pokračuje.)

Bytosti nižších úrovní jsou ve své podstatě předurčené bytosti odsouzených k bídné existenci otroků, do kterých každý jednotlivý tvůrce promítl část svého osobního já. Z toho důvodu nám všem vyšším nezbývá nic jiného než nižším zotročit pokud tedy chtějí ve svém vlastním vývoji pokročit, neboť dokud se všechny jejich nižší já nedostanou o jeden level tohoto kosmického tvoření výše, tak se ani jejich tvůrci nemohou dostat o level výše, neboť disharmonie nižších já drží na nižších frekvencích, což znemožňuje postoupit do vyššího levelu tamtéž. Toto jest pravý důvod proč mezi nás přichází i velice disharmonické bytosti, které přišli už alespoň částečně o rozum, aby nám pomohli v procesu transformace do vyšších úrovní rozkoše a existence. Mnozí z vás se však snaží, aby jsme se transformovali pouze do čtvrté dimenze sedmého prostoru, aby si mohli nadále udržet nadvládu na lidstvem. Z tohoto důvodu se snažte svoji duchovní DNA ukojit na co nejvyšší úrovni Vesmírného vědomí a vysajte harmonické bytosti světla a lásky, kteří v nich existují, abychom si pomohli v transformaci rovnou do páté dimenze a tím sebe osvobodili od těch, kteří si stále ještě libují nám bránit někomu vládnout a manipulovat s nimi. Otevřete své anální čakry, využijte otroky Matky naší slasti k vaší slasti a nechť slavnost započne!“
Zcela vysíleným hlasem zakončila Matka svůj dlouhý projev a zapila sušáka v ústech mohutným lokem z láhve. Dav propadl jásotu a počal křičet. Bubeníci začali tvrdě bubnovat.

„Ty vole, Kokote, rozuměl si něčemu?“ zeptal se vyjeveně Blázen.
„Můj vůdce, naprosto ničemu, solidně vyjetý sračky,“ odpověděl Kokot.
„Taky si myslim, ale mě je naštěstí u prdele, koho Santa šuká do prdele,“ řekl Blázen a sledoval děj pod sebou.
Nahé Amazonky měli v rukou bičíky a naháněly zkroucené hovnojedy, kterým stály orgány a Amazonky na ně postupně naskakovaly a osedlávaly si své koně. Matka hovnojedů odhodila zbytek svých šatů a ukázala směrem k Pongovi. Ten vypadal lehce překvapeně, ale byl již příliš omámený dryákem, aby se bránil. Nahá vědma kývala svým poprsím a pod břišním mozolem se ji houpaly dvě koule velikosti grapefruitu a gigantický penis.
Blázen mocně upil z láhve. Večírek započal.

Asi nemá příliš smysl blíže popisovat probíhající orgie, ale než se stihl Blázen třikrát pozvracet před odpadnutím do alkoholického bezvědomí, viděl všechno, co si dokázal ve své omezené fantazii představit a k tomu pár těžko uvěřitelných bonusů v podobě příchodu Análosaura rexe a hovnojeda se třemi čůráky a dvěma análními otvory.
Každopádně někdy v době, kdy do svatyně vstoupilo první sluneční světlo, se do místnosti pro hosty připlazil Pong, který zvracel, skučel a měl rudou prdel. Podíval se na Kokota, ležícího pozvraceného Blázna a tiše promluvil.
„Kokote, před Šéfem prosimtě mlč.“
Odpadl. Kokot si povzdechl, po obličeji mu proběhl náznak úsměvu, slizký knírek se zavlnil a pokračoval v pozorování hromady těl, které vzájemně kopulovaly, aniž by vadilo, že některé účastnice měly doslova vymrdané životy z těl, takže ležely a ani nevěděly, že se na nich střídá jeden hovnojed za druhým. Na hromadě toho všeho trůní Červená Karkulka a honí svýho mohutnýho čůráka.

Blázen otevřel oči a hlava mu příšerně třeštila.
„Kde to kurva sem?“ pomyslel si a zničeně se rozhlížel. Ležel v čisté posteli, svlečený a umytý. Na stolku vedle byl připravený ubalený joint a sklenice s vodou. Posadil se, napil a zapálil brko. Po třetím prásku ho přestala bolet hlava, tak se opatrně zvedl, oblékl do vypraného oblečení a šel ke dveřím, které otevřel.
„Nazdárek, Šéfe, tak vás vítám zpátky mezi živejma,“ uslyšel Pongův hlas. Rozhlédl se a uvědomil si, že je v domě pro hosty, obklopen všemi účastníky výpravy.
„Šéfe, spal ste pěkně dlouho, všichni už sme vzhůru a po jídle,“ řekl Pong.
„Jak sem se sem…?“ zeptal se Blázen.
„Kokot vás k ránu přinesl oba dva,“ promluvil Karlos, „pěkně mě vylekal, vypadali ste jak dvě mrtvoly.“
„Tomu se ani nedivim,“ odpověděl Kapitán.
„Šéfe, to byl vostrej mejdan, to sem nezažil ani v Hurzově kolonii na MJ-3452 u madam Kawasaki.“
„Pongu, já vím a mlčel bych. Viděl jsem dost, abych měl dost až do svý smrti, jasný?“ důrazně řekl Blázen a pak se ještě krátce zamyslel.
„Myslím, že hraju ve fakt blbý knížce.“
„Šéfe, to snad ne,“ řekl Pong a pokračoval v rýsovaní lajn.

Doprovod královny Pomely a Vlka byl připraven. Děvčata vypadala velmi svěže a odpočatě.
„Blázne, je čas vyrazit na cestu,“ řekla Pomela a vydala se s děvčaty ven, kde již byli připraveni koně. Blázen a jeho společnost se mlčky zvedla a šla za nimi.
Nasedli na koně a k vratům je doprovodilo několik hovnojedů. U brány čekala sestra Uršula, která se rozloučila se sestrou Vlkem, otevřela a vypustila pocestné zpět na jejich pouť do země Amazonců.
„Kapitáne Blázne, ty jeden zmrde, jestli posereš velkej úkol, kterej tě čeká, najdu si tě a budeš navěky můj!“ zakřičela za odcházející skupinou sestra Uršula. Blázen se otočil a zařval.
„Nikdy, ty jedna úchylná krávo!“

1 2 3 4 5 6 7 8 9