1 2 3 4 5 6 7 8

Kdybychom se nyní zvedli nad celou scénu, viděli bychom hrdiny uprostřed a po cestě řítící nekonečný dav nadržených nepřátel, jako had přibližující k bojovníkům a vytvářející okolo nich živý ozbrojený proud těl, ze kterého nebezpečně trčely hroty zbraní.
Urgha se otočila k Pongovi, podívali mlčky po sobě a píchli současně do vosího hnízda. Z masy vypadla první dvě těla a nebyla poslední. Smrtonosná řežba započala.
Urgha nožem dělala paseku na krcích a její druhá ruka, ozbrojená pěstí s boxerem, drtila tvrdými údery lebky nepřátel. Chrčení proříznutých krků, chrlení krve z krčních tepen a praskot lebečních kostí nenápadně spustilo na pozadí hrající velmi tvrdou hudbu a v horní části obrazu zobrazilo ‚body count‘ a odpočty k záchranným lékárničkám, které se náhodně objevovaly a mizely na různých místech herní plochy.
Pong s Urghou se snažili vyhnout zranění, ale párkrát museli zkoordinovat pohyby a polapit některý ze záchranných boxů, protože občas se podařil některému z útočníků dobrý zásah. Avšak nic co by je dokázalo zastavit a Pongovy meče svištěly vzduchem v sehrané harmonii smrti a kosily hlavy, údy a vyvrhávaly vnitřnosti z břich nešťastníků, kteří se příliš přiblížili. Hromada střev, žaludků, hlav, rukou, nohou, trupů, to vše zalité nekonečným proudem teplé rudé krve, tryskající ze všech možných a nemožných zranění. Zelený trávník dávno zmizel a nepřátel neubývalo.

Pong odsypával perník rovnou do nosu a na jazyk, vysral se na veškerý obřady spojené s civilizovaným užíváním. Už dlouho necítil chuť po obličeji stékající krve mrtvých nepřátel smíchanou s hořkou chutí methamfetaminových krystalů. Byl vzrušený, srdce mu pumpovalo ve vysokém tempu, hudba duněla a Pong s Urghou se pomalu zvedali do výše, jak pod nimi přibývala jedno na druhém mrtvá těla. Body count naskakoval rychlostí, ve které se nedaly číst jednotky a dávno překročil číslo 666.
„Pongu, můžeš ještě?“ zeptala se Urgha.
„Pociťujete únavu, kolegyně?“
„Ne, jen se ptám.“
„Fajn, tak se raději věnuj práci. Ještě sme neskončili,“ řekl stručně Pong a oba opět zmkli.

Čítač mrtvol překročil celkem vysoké číslo 5877. Hromada částí lidských těl se podstatně zvětšila a Pong s Urghou stáli na úrovni korun stromů a příliv protivníků neustával. Meče a nůž nekompromisně vykonávaly svoji práci a ze svahu hromady mrtvol se dolů kutálely mrtvá těla a oddělené kusy, které sloužily jako základna pro další vrstvu. Kdo to neviděl, nikdy by neuvěřil, že se taková bitka mohla někdy udát. Ve snu by nikoho nenapadlo, že by Urgha s Pongem pokořili hranici 25000 zabitých nepřátel, čímž ustanovili nový rekord.

Pohled z výšky ukázal celou apokalypsu. Rudá skvrna uprostřed lesa a proud přicházejících bojovníků, doplněný nekompromisním zvukovým podkladem a stále naskakujícím body countem, působil jako brutální videoklip k nové hudební desce. Nebyla to však reklama, stále se jednalo o boj na život a smrt.

„Urgho, nemáš takový zvláštní pocit, že některý už sme párkrát zabili?“ promluvil Pong.
„Jak to myslíš, Pongu?“
„Mám pocit, že některý už sem viděl. Objevujou se tady někteří herci dvakrát, třikrát i čtyřikrát po sobě. Ty nesleduješ svý protivníky?“
„Pongu nesleduju, ale můžu to chvíli zkusit,“ odpověděla Urgha a v hlavě ji začalo vrtat. Když nad tím tak přemýšlela, měla vlastně ten pocit, o kterým zatracenej Číňan mluvil. No nic, číslo naskakovalo a hromada mrtvol přesáhla výši stromů.
„Dobrej výhled,“ okomentoval okolí Pong mezi zabíjením a otevíráním břišních dutin.

Číslo překročilo číslo 50 000, když se objevilo zelený světlo a zelená koule narazila do hromady mrtvol a s výbuchem je rozmetala do okolí. Vršek se zhroutil a Pong s Urghou se propadli do díry v boční straně mezi zbytky mrtvých. Druhý záblesk vytvořil další díru do hromady a zavalila naši dvojici.

Všechno se na chvíli zastavilo a ozval se hluboký smích. Na cestě stál Velitel se svojí BFG 9000 a čekal na dobití energetických článků.
Mezitím se v hromadě mrtvol posunulo několik kusů trupů a zjevila ruka. Vedle další a netrvalo dlouho, než Pong s Urghou opustili masový hrob. Hra se dala do pohybu a donutila Ponga s Urghou pokračovat v boji. Čítač opět začal naskakovat.

Skóre s blížilo mílovými kroky k číslu 60 000 a znovu se objevil zelený záblesk. Hromada se opět propadla a živí spadli mezi mrtvé. Odpočet čítače zpomalil, ale neustával. Pong s Urghou bojovali zahrabaní o život a trošku paradoxně jim pomohl druhý výstřel, který je vyhodil z hromady ven.
„Urgho, má pár minut mezi výstřely, zkusíme ho zlikvidovat,“ řekl stručně Pong a začali se prosekávat k lesu. Postupovali však pomalu, takže Pong řekl Urghze, ať se vrátí k hromadě, že bude hned zpátky a nic se ji nestane. Sice nechápala, ale poslechla ho a Pong vyskočil do vzduchu, po hlavách nepřátel doskákal až k Veliteli a odsekl mu obě ruce, aniž by frajer stihl jakkoliv zareagovat.
„Debile,“ řekl Pong, popadl zbraň a rychle se vrátil k Urghze.

„Co budeme dělat? Nějak je musíme zastavit,“ řekla Urgha a v hlase měla stopu únavy.
„Vyzkoušíme tenhle kvér, máme minimálně dva výstřely,“ odpověděl Pong, zamířil do neustávající masy přicházejících nepřátel a zmáčkl tlačítko spouště.
Obraz zezelenal, obří koule vybuchla velmi blízko, až je oba srazila tlaková vlna a zasypaly kusy masa.
„Pongu, opatrně,“ pronesla Urgha, když se zvedala zpět na nohy.
„No jo,“ zmáčkl Pong podruhé tlačítko, zelená koule vybuchla u cesty a pozabíjela hromadu nepřátel. Počítadlo hlásilo 63 875.

Pokračovali v boji a hora mrtvých opět začala růst do výše. 65500 bylo překonáno a Urghze na čele vyrašily první kapky potu.
„Pongu, jak dlouho ještě myslíš, že se budeme bránit?“
„Dokud nepadneme, Urgho. To dá rozum,“ odpověděl Pong a otřel si z úst zbytky methu.

Displej ukázal čislo 65 531, pak 65 532, 65 533, 65 534 … Postavy se najednou všechny zastavily a nastalo ticho. Naskočilo číslo 65 535, rychle zmizelo a nahradil ho text „Buffer overflow“. Živé postavy se rozkostičkovaly, rozpadly a zmizely. Po nich zmizela krev, ozvali se ptáci, vrátil hmyz a zvířectvo. Pouze uprostřed ležela hromada mrtvol a u cesty umírající velitel s odseknutýma rukama. Pong se k němu vydal a dlouze mu hleděl do očí. Velitel něco vyřvával, ale Ponga už to unavovalo, tak mu vrazil hrot svého meče mezi oči.

Rozhlédl se po zemi a všiml si, že na jedné ruce je náramek, který by mohl být vypínač pole chránícího vstup do jeskyně. Sebral jej a zmáčkl tlačítko. Pole skutečně zmizelo a Pong věděl, že vyhrál.

Jeskyně byla malá, bez výzdoby, jen uprostřed byl kamenný sloup s velkým červeným tlačítkem.
„Urgho, ještě než to skončíme, co takhle si dát pořádnej sex na hromadě mrtvol? Já sem po tý bitce nadrženej jako kůň a perník mi šlape jako blázen.“

Urgha se zarazila, ale v hlavě už byla dávno rozhodnutá. Kopla Ponga do koulí a zakousla se do jeho úst.
Následuje scéna, ve které Pong odloží svůj hábit a vytvoří z něj na hromadě mrtvol lůžko lásky, na kterém pak za tvrdého hudebního doprovodu proběhne brutální romantický mrd v paprscích zapadajícího slunce.

1 2 3 4 5 6 7 8