„Všechno v pořádku, perník je čistej, pojďme dovnitř,“ řekla jedna ze strážkyň, schovala tester a otevřela dveře.
Rudá, všude samá rudá. To byl první dojem, který Blázna udeřil do očí při vstupu do náčelníkovy 'chýše'.
„Šéfe, rudá barva jest pravým znakem bordelu,“ usmál se Pong a těkal očima po erotických výjevech, plasticky vyhotovených na stěnách.
„Nádherné reliéfy,“ rozplývala se nepředstíraným nadšením jedna z basketbalistek. Mimochodem, všechny se převlékly do slavnostních dresů a použily velmi výrazné makeupy.
Podél stěn byly rozmístěné sedačky a lehátka, z nichž některá byla obsazena dvojicemi v různých fázích pohlavního aktu. Strážkyně je dovedla k vyvýšenému kruhovému místu potaženém rudou barvou k nahému chlapovi, pohodlně uvelebeného mezi polštáři s roztaženýma nohama, kterému zrovna zcela nahá dívka honila péro.
„Moment, Marie dokončí své pokání za spáchané hříchy a pak se vám budu věnovat,“ řekl a nenechal se dále rušit.
Blázen zakroutil hlavou a otočil se, protože se necítil v tomto prostředí úplně nejlépe.
„Ty vole, Pongu, ještě tady chybí čarodějnice a kotel s nějakým psychosajrajtem.“
„Šéfe, chápu vás, ale mě se tady libí.“
„To je mi jasný,“ křečovitě se usmál Blázen a zapálil brko.

Děvčata se rozutekla za vědeckým výzkumem a Catherine vzlykala zoufalstvím, protože je nedokázala udržet pohromadě.
„Kapitáne Blázne, tohle bude průser,“ špitla a v očích měla znatelné zoufalství.
„Jak pro koho, my sme viděli už všelijaký úchylný věci, tohle je normálka, ale vy máte dost zvednutou laťku na první vědeckou výpravu. Fakt by mě zajímalo, co ti Louis nakukal. On mívá někdy opravdu ďábelský smysl pro humor.“
„Blázne, co mám dělat?“
„Catherine, když zůstaneš s náma, nejspíš přežiješ,“ řekl Blázen, zmlkl a podíval se po Kokotovi, Pongovi a Urghze, „ale všechny vás ochránit nemůžeme.“
Catherine mlčela, rozhlížela se a v hlavě měla černý myšlenky. Sledovala děvčata, jak se vrhla do víru alkoholu a sexu a věděla, že pro některé starý svět skončil.

Náčelník Dětí božích slastí zaskučel, kajícnice slízla smetanu a odešla. Po chvíli oddechu promluvil.
„Kapitáne, čekal jsem vás už včera, ale Louis říkal, že se možná jeden dva dny zpozdíte. Mindy říkala, že jste přivezli fakt kvalitní matroš, takže je čas vyzkoušet zboží a dokončit obchod.“
Blázen mlčel a díval se na ležícího týpka s čelenkou z ptačích penisů na hlavě.
„Kapitáne, vypadáte jako byste nebyli uvyklí jednat s nahým chlapem. Pan Louis se vždycky svlékne a uctí Boha hrátky s mými ovečkami.“
„Svlíkat se nebudu a s nahým chlapem už vůbec ne. Nejsem pan Louis. Buďto dokončíme byznys a nebo tu nemáme co pohledávat,“ řekl rázně Blázen a Pong nahodil svůj kamenný výraz.
Náčelník chvíli přemýšlel, pak se zvedl, přehodil přes sebe rudou deku a posadil zpět mezi polštáře do meditační polohy.
„Je to pro vás takhle lepší?“ zeptal se.
„O dost,“ řekl Blázen a šel přisednout. Pong a ostatní se usadili na zem k vedlejšímu stolku v japonském stylu a okamžitě se jich ujala nahá obsluha. Na stůl se jim dostalo jídla a pití co hrdlo ráčilo a Pong jednu z dívek přitáhl k sobě a posadil do klína. Chvíli ji prohlížel a pak přivolal ještě jednu.
„Jakpak se jmenuješ maličká?“
„Marie.“
„A ty,“ zeptal se druhé dívky.
„Marie.“
„Aha,“ zmlkl Pong a zamyslel se. „Vtipná náhoda, že jsem si vytáhl z davu dvě Marie,“ zasmál se.
„Ale my jsme všechny Marie,“ řekla jedna Marie.
„Jak jste všechny Marie?“ zeptala se udiveně Catherine, která s otázkou předběhla Urghu.
„Po vstupu do obce Dětí božích všechny přijmeme jméno Marie,“ odpověděla Marie.
„To jste opravdu všechny Marie?“ nechápavě se ptala Catherine, ve které se zapnula mysl vědkyně.
„Opravdu se všechny jmenujeme Marie,“ řekla druhá Marie.
„A jak oslovujete náčelníka, duchovního vůdce této komunity?“ pokračovala Catherine.
„'Můj Bože', zásadně ho oslovujeme při všech příležitostech 'Můj Bože'.“
„Jaký příležitosti máte na mysli?“ zeptala se Urgha.
„Setkáváme se hlavně v čase obřadů, jinak nemáme příliš příležitosti se s Naším Bohem setkat.“
„Co děláte, když zrovna nevykonáváte obřady?“ zeptala se Catherine.
„Pracujeme v lese, na poli a mezi prací vykonáváme zase obřady. Většinou v přírodě v meditačních místech.“
„To jako může kdykoliv kdokoliv přijít a rozdat si to s jakoukoliv z vás během pletí brambor?“ otázal se Pong.
„Pokud je členem nebo hostem společenství, může. Proč myslíš, že ti sedím na klíně. Potřebuji vyzpovídat.“
„A to se můžeš vyzpovídat mě?“ zeptal se zvětšující zvědavostí Pong.
„Ano, musíme se vyzpovídávat několikrát za den, jsme hříšné osoby.“

Catherine zmlkla a činila si poznámky. Kroutila hlavou a hlavě měla hodně myšlenek. Hlavně ty o zneužívání, znásilňování, sexismu a otroctví.
„Urgho, mě je zle.“
„Catherine, není ti zle. Ještě nevíš, jak se citíš, když je ti opravdu kurevsky zle. Prober se trošku, ještě si nic v životě neviděla. Tady zažiješ nejspíš věci, který tě jenom posílí,“ řekla Urgha, která s ní sice soucítila, ale život ji už ukázal takových věcí, že parta pomatených nadrženců bylo to poslední od čeho očekávala ohrožení. Podívala se po Kapitánovi, který kouřil joint a cosi řešil s místním duchovním 'vůdcem'.

„Jak vám mám říkat?“ zeptal se Blázen.
„Kapitáne, váš Bůh asi nejsem, tak mi říkejte Jára.“
„Fajn Járo, abychom si ujasnili, že rozumíme oba dva dohodě. Pan Louis mi zaplatil výdaje na cestu a za půlku zboží, které vám předám, vy satelitním telefonem potvrdíte příjem a kancelář pana Louise okamžitě uvolní druhou polovinu platby za zboží.“
Jára chvíli zíral jakoby byl duchem mimo a pak promluvil.
„Dohoda sedí s drobným detailem, na který se nejspíš zapomnělo.“
„S jakým detailem?“
„Před převzetím zboží ochutnám,“ zasmál se Jára. Blázen potáhl z brku, zakroutil hlavou a koukal na Járu.
„Ty vole, to je snad samozřejmý, ne?“
„Obvykle jo, dej mi vzorek,“ řekl Jára a natáhl nedočkavě ruku s nastavenou dlaní. Blázen vytáhl pytlík s krystalem a podal mu jej. Náčelník Jára se po něm hladově natáhl, vysypal krystal na malý stolek a prohlížel jej. Pak vzal starou kreditní kartu, rozdrtil ho, přivoněl a připravil několik lajn.
„Marie, podej mi šnupátko,“ křikl na jednu ze strážkyň, která přinesla stříbrnou trubičku. Jára se sklonil a natáhl do pravé nosní dírky celou kilovku.
Zaklonil se a z oka mu vytekla kapička slzy. Celý se uvolnil a slastně oddychoval. Blázen věděl, že má pár minut pro sebe. Začal tedy motat joint a ohlédnul se po posádce, které naznačil, že je vše v pořádku.
Jára se probral z kopance a podíval po Bláznovi.
„Ty vole, to je síla. Masakr teprv bude, až to pošlu buchnou rovnou do trubky. Marie, přines mi moje nářadíčko!“
Blázen zapálil joint a podíval se na Járu.
„Než si šlehneš, dokončíme byznys. Kvalita je předpokládám uspokojující, takže zavolej Louisovi a potvrď převzetí,“ nekompromisně řekl.
„Fajn, fajn. Marie, vem ještě telefon!“

Marie po chvíli na stříbrném tácu přinesla Járovo injekční nářadí a satelitní telefon. Vytočil přednastavené číslo a chvíli čekal než na druhé straně vzali hovor.
„Jo, to sem já.“
„Jo, dovezl všechno.“
„Jo, kvalita excelentní. Už dlouho sme neměli takový zboží.“
„Ano.“
„Ano.“
„Ano. Potěšení je rozhodně na mé straně,“ ukončil Jára hovor a položil telefon zpět na tác.
„Kapitáne, převzetí potvrzeno, za půl hodiny máte zbytek peněz na účtě.“
„Tak počkáme, času máme dost,“ řekl Blázen, vytáhl přenosný terminál a sledoval stav na svém Kreditovém účtu.
Jára mezitím uchystal stříkačku a netrpělivě čekal, až Blázen potvrdí příjem peněz. Přesně po půl hodině se tak stalo a pak už na nic nečekal a střelil si.
„Kapitáne, dělejte si co chcete,“ bylo poslední co řekl, než odpadl.