Večírek pokračoval bez komplikací, akorát Pong zjistil, že jedna z jeho patnáctek má čůráka, takže byl mírně rozčarován, ale uklidnilo ho Olivierovo ujištění, že je neklonovaný a zcela stoprocentně přírodní.
„Kapitáne, je docela vhodná doba prozradit cíl naší cesty,“ otočila se k Bláznovi Urgha.
„Nudíš se Urgho?“ zasmál se Blázen a potáhl významně z jointa.
„Vezeme perník do jedný osady hluboko v bažinách. Pan Louis objednal, vše zaplatil dokonce předem a proto nevidím důvod proč nesplnit svoji část byznysu.“
„Proč, ale takový tajnosti?“
„Kokot zná náš cíl a před váma ostatníma sem pomlčel hlavně kvůli Pongovi, víš jakej umí bejt prasák.“
Kokot vážně pokýval hlavou na znamení souhlasu, ucucával olejíček a nepřestával monitorovat okolí.
„Kapitáne, nechápu souvislost,“ pohlédla se smutným výrazem v obličeji Urgha.
„Děti boží. Náboženská skupina jejíž prostředkem k poznání Boha je sex, nekonečný sexuální orgie. Spotřebujou hromady perníku, desítky kilogramů.“
„Jaktože sem o nich ještě nikdy neslyšela?“
„Protože ses asi nikdy nezeptala, ne?“ zasmál se Blázen. „Já taky netušil, že existuje tvoje rasa, dokud si nám nespadla na hlavu rovnou z nebe.“
Urgha chvíli zírala, jakoby úplně nepochopila, co Blázen právě řekl, ale pak ji v očích zajiskřil záblesk pochopení a začala se smát.
„Už chápu, bude asi lepší, když Pongovi nic neřeknu.“
„To bude Urgho,“ usmál se Blázen a uzobával z talířů drobných pochutin. Jointa ani neodložil.

Bylo asi půl třetí ráno, když Blázen rozhodl, že zábavy bylo dost. Nechal poslat pro rozjetýho Číňana a poděkoval Olivierovi za slušnou hromadu zábavy.
„Nemáš špatnej podnik, až budeme mít někdy cestu kolem, určitě se zastavíme.“
„Pane Blázen, sem se kromě místních a pana Louise nikdo nevrací. Měli byste nechat všechno svýmu osudu, ráno nasednout na první loď a zmizet odsud jak nejdál můžete,“ odpověděl pološeptem Olivier tak, aby ho nikdo pokud možno neslyšel.
„To bohužel není možný, zítra pokračujeme podle plánu, který může zrušit jenom pan Louis. Dali sme brko, zaplatil a plácli si. Takový kšefty se v našich končinách neruší,“ odpověděl stroze Blázen.
„U nás taky ne, ale musel sem vás varovat. Děti boží uměj bejt pěkný svině.“
„Oliviere, sviní je plnej svět a některý uměj bejt pěkně divoký. Ať jsou ráno vznášedla připravený a nádrže plný. Jasný?“ dodal důrazně Blázen, otočil se a odešel za ostatními.

Karlos vypadal svěže a odpočatě.
„Kapitáne, párty skončila?“
„Jo, jdu si lehnout, v deset hodin odjezd. Kdo z vás nemůže spát, ať si vezme hlídku,“ řekl Blázen, pověsil bundu na věšák a šel si srovnat záda do postele, která byla skutečně tak pohodlná jak vypadala. Zavřel oči velmi rychle a ani nesundal boty.
„Pongu, jak si na tom? Jdeš spát?“ zeptal se Karlos Ponga.
„Ses posral, já budu spát nejdřív až pozítří. Vzal si aspoň karty?“
„Vzal. Kokote, přidáš se?“
„Já už nespal pár set let a nevidím důvod, proč bych zrovna teď měl jít spát,“ odpověděl Kokot svých suchým humorem a začal míchat karty.

Kapitán Blázen byl v půl desátý poslední, kdo se probudil. Všichni už byli na nohou, zboží překontrolováno a pevně usazeno na antigravitačních plošinách.
„Vyseru se a půjdeme do přístavu. Kokote, vznášedla jsou připravena podle plánu?“
„Můj vůdce, vše je připraveno a čeká se jen na vás,“ odpověděl Kokot.
„Fajn, budu rychlej,“ řekl Blázen, ubalil brko a šel si ulevit.

Dvě vznášedla čekala u břehu řeky a vedle nich stál Olivier.
„Dobré ráno vespolek, jakpak jsme se vyspinkali? Dorůžova? Mám novinku. Snad vaší výpravě nebude vadit menší doprovod?“
„Jaká komplikace zase a jakej, kurva, doprovod?“ zeptal se nevrle Blázen.
„Pojede s váma tým basketbalistek z Fénixu, který podniká studijní výpravu za netradičními kulty Ameriky,“ s úsměvem řekl Olivier.
„A to mě poser,“ odplivl s Blázen.
„Nějaký problém?“
„Ani ne, jestli jsou všechny panny, tak Pong bude sedmým nebi.“

„Šéfe, Šéfe, přijeli sem nějaký bělošky v sexy dresech!“ přiběhl zadýchaný Pong.
„A to mě poser, už u nich víš,“ vzdychl Blázen.
„Šéfe, vy ste vo nich věděl?“ rozčíleně hučel Pong.
„Jo, vím o nich asi deset minut a doufal jsem, že to před tebou ještě dalších deset minut utajím,“ začal se smát Blázen.
„Šéfe, vy byste mě normálně tejral,“ zasmál se Pong a pozoroval přicházející dívčí basketbalový tým s nádhernou kozatou sexy kapitánkou v čele.

„Já jsem Catherine a nepřátelé mě přezdívají 'kozatý hurikán',“ představila se kapitánka.
„A já jsem Pong,“ přiskočil s nataženou rukou.
„Hm, malej nadrženej Číňan. Já jsem zatížená na kapitány, ale možná některá z mých holek by si dala říci, zkus to u nich,“ podala ruku Catherine a zasmála.
„Zaplať pánbůh,“ ulevil si Blázen a vyfoukl oblak dýmu.
„Za co by měl bůh zaplatit?“ zeptala se ho Catherine.
„Že ty holky nejsou panny. Pong je trošku zvláštní.“
„Však taky nejsou všechny holky, ale to pozná sám. Ty budeš kapitán?“
„Jo, jsem Kapitán. Říkají mi Kapitán Blázen,“ řekl Blázen.
„Těší mě, sympaťáku. Ta tráva dobře voní, můžu ochutnat?“
„Jasně,“ odpověděl Blázen a podal Catherine brko.
„Slečno Catherine…,“ opatrně promluvil Olivier.
„Oliviere, o tobě vím a doufám, že flotila našich vznášedel je připravena.“
„Slečno Catherine, jsou na cestě. Měli by se vynořit tááámhle…,“ natáhl ruku Olivier a čekal jakoby se mělo něco v ohybu řeky objevit. A čekal, čekal, ruku měl nataženou očekávaným směrem a stále nic.
Blázen ho pozoroval a vyměňoval brko s Catherine. Karlos s Kokotem hlídali zboží, Urgha trpělivě vyčkávala a Pong tlačil do ženských hlaviček svá čínská životní moudra.

Na molu se postupně nakupila bagáž dívčí expedice a v okamžiku, který nikdo nečekal Olivier vykřikl.
„Už jsou tady, už jsou tady,“ křičel a jeho ruka v křeči stále ukazovala k záhybu řeky, ze kterého se ozýval zvuk motorů, který zesiloval, až se objevilo několik luxusních růžových vznášedel v nákladní úpravě, aby mohly pobrat veškeré vybavení. Svižně se přibližovala, až dorazila k molu, kde je obsluha uvázala.
„Slečno Catherine, vaše vznášedla,“ viditelně si oddechl Olivier.
„Právě včas, drahý Oliviere. Pan Louis by se určitě zlobil, kdyby tu nebyla,“ s lehkým pocitem nadřazenosti v hlasu odpověděla Catherine.
„Můj vůdce, je nejvyšší čas naložit zboží a vyrazit. Máme před sebou dlouhou plavbu močálem,“ otočil se Kokot k Bláznovi.
„Souhlasím, naložte bedny a vyrazíme.“

Blázen, Pong a Kokot za řízením obsadili první vznášedlo, Urgha s Karlosem druhé. Rozloučili se s Olivierem, nastartovali motory a více či méně růžová kolona se dala do pohybu.
„Šéfe, budeme kurevsky nenápadný,“ zamumlal Pong a Blázen souhlasně kývl hlavou, protože tenhle problém mu už došel taky. Molo obchodní stanice Ferguson zmizelo za ohybem řeky, hluk lidského mraveniště utichl a obklopily je zvuky přírody.
Karlos dohnal Kokota a srovnal rychlost.
„Kapitáne, budeme zasraně nenápadný,“ řekl Karlos.
„Už nám to taky došlo. Karlosi, buďte ve střehu a musíme se držet pospolu. Pongovi se moje instrukce příliš nelíbí, ale pokud se dostaneme do průseru, nejdřív řešíme sebe a pak ty holky na výletě. Jasný?“
„Kapitáne, naprosto,“ odpověděl Karlos a Urgha kývla. Vznášedlo se lehce vzdálilo, ale Karlos udržoval vzdálenost ústního kontaktu.
Blázen se uvelebil v pohodlné sedačce, zapálil brko a vychutnával ubíhající krajinu, která měla své jisté kouzlo.