Mezitím v přibližně té samé době na oběžné dráze Neptunu v čínské těžební lodi nastala katastrofická situace, během které se podělalo těžební zařízení a v uniklém čpavku zařvalo několik desítek členů obsluhy.
V prostoru kapitánského můstku vládl chaos a požár.
„Okamžitě vypustit veškerý vzduch v lodi a zapnout nouzový pohon. Musíme stanici stabilizovat nebo skončíme v atmosféře,“ křičel čínský kapitán.
„Soudruhu kapitáne, musíme dát šanci posádce, aby použila kyslíkové masky,“ zakřičel někdo z obsluhy.
„Dejte jim 20 sekund a pak vypusťte vzduch,“ odpověděl stručně kapitán a pořádně to s ním v kapitánském křesle házelo.
Lodí začal řvát varovný signál a ženský hlas čínsky odpočítával dvacet sekund, po jejichž uplynutí se otevřely všechny přechodové komory a do otevřeného vesmíru začala tryskat atmosféra s plameny. Byla to docela hezká podívaná, která samozřejmě neušla senzorům Moyi.
Zanedlouho kolem těžební stanice poletoval solidní nepořádek v podobě osobních věcí, nástrojů a jiných neupevněných předmětů spolu se zmrzlými těly nebožáků, kteří se včas nedostali k bezpečnostním úchytům a kyslíku.

„Soudruhu kapitáne, požár je uhašen, ale nedaří se nahodit nouzový motory. Máme asi dvě hodiny, než spadneme do atmosféry,“ ohlásil jeden z podřízených.
Kapitán se krátce zamyslel, hodil pohledem po posádce a vzal do ruky mikrofon.
„Soudruzi, protože sme v prdeli, vydávám rozkaz k opuštění lodi. Celá posádka se okamžitě přesune k záchranným modulům.“
„Soudruhu kapitáne, to bude trochu problém. Nemáme záchranný moduly,“ opatrně řekl nejbližší muž.
„Jak nemáme?“ nechápal velitel.
„Soudruhu kapitáne, z úsporných důvodů nám sebrali polovinu a druhá půlka je v opravě,“ pokračovala obsluha.
„No co to…? Jaktože nic nevím?“ padl velitel celý zoufalý zpět do křesla.
„Soudruhu kapitáne, sám jste podepsal rozkaz,“ řekl opatrně muž.
„Tak to sme v prdeli. Právě teď je ideální čas připravit pozůstalost a poslat blízkým poslední rozloučení,“ vydal soudruh kapitán poslední rozkaz a odešel do kapitánské kajuty.
„Soudruzi, slyšeli jste soudruha kapitána, běžte vyřídit své věci poslední,“ řekl zástupce kapitána a také odešel.

V zábavním podniku mezi kamennými domorodci nastal rozruch, který neunikl Bláznově pozornosti.
„Malý Vápno, co se prosimtě děje?“
„Kapitáne Blázne, těžební stanice nad námi má poruchu a řítí se k povrchu. Začínají dopadat první trosky a očekáváme, že do hodiny na naši malou osadu dopadne hlavní část trosek a všechno tady zničí.
„No a můžeme s tím něco udělat?“
„Můžeme, ale zrovna nemáme nikoho na oběžný dráze, aby navigoval naše obranné systémy,“ odpověděl Vápno.
„Mo… Moy…,“ pokoušel se promluvit John, ale vysoké promile alkoholu v krvi mu v tom bránily.
„Můj vůdce, John chce říci, že máme nahoře Moyu,“ řekl Kokot.
„To je ale pravda, můžeš nás spojit?“
„Můj vůdce, mohu,“ pověděl Kokot a zapojil interní vysílačku. Rukou vyšrouboval své ucho a podal ho Bláznovi.
„Můj vůdce, mluvítko.“
„A ty vole, to si děláš prdel,“ rozesmál se Pong.

„Moyo, slyšíš mě?“ promluvil lehce s odporem Blázen do Kokotova ucha.
„Slyším, co je s Johnem?“ řekl Kokot hlasem Moyi.
„Vypil hodně piv, teď nemůže úplně dobře mluvit.“
„Aha, to mu přeju, pořád je ve stresu. Co pro vás můžu udělat?“
„Moyo, na oběžný dráze se hroutí těžební stanice. Mohla bys ji pro nás zaměřit, aby ji domorodci mohli sundat svejma zbraněma, než jim spadne na hlavu?“ zeptal se Blázen.
„A co bude s posádkou? Stále se ještě neevakuovali, mají nějaké problémy.“
„Co s ní jako? Vždyť to sou jenom číňani. Jestli je chceš zachraňovat, tak máš půl hodiny. Pak potřebujem, abys provedla zaměření.“
„Myslím, že bych je mohla zachránit. Za půl hodiny se ozvu,“ odpověděla Moya a zamířila za stanicí v nouzi.

„Budeme muset jít do podzemí,“ řekl Malý Vápno, když do ochranné kupole začaly dopadat stále větší a větší trosky.
„Je to nutný?“ zeptal se Blázen.
„To je spíš kvůli vám, protože jestli na tuhle stavbu spadne něco velkýho, tak asi bude problém s udržením atmosféry. Nám trocha padajícího plechu z nebe nemůže ublížit, se podívejte,“ ukázal kamennou rukou ven. A opravdu, těžké kusy čínské těžební stanice dopadaly na uklízející Neptuňany, od nichž se odrážely jako míčky.
„Šéfe, číhejte na ty idioty,“ smál se Pong a pozoroval tři postavy ve skafandrech, které běžely směrem ke kupoli. Nějaký čas se jim dařilo uhýbat dopadajícím troskám, ale jejich osud byl brzo zpečetěn.
„Asi je to nutný,“ pověděl Kapitán, když viděl, jakou prasečinu udělají padající kusy železa s humanoidním tvorem ve skafandru.
„Jsem rád, že souhlasíte, lodě návštěvníků budou v pořádku. Teď pojďme,“ řekl s úlevou v hlasu Vápno a vedl Blázna s dalšími hosty ke vstupu do podzemí.

Mohutný výtah je dovezl kilometr pod zem, kde se před nimi otevřela velká jeskyně rozdělená do mnoha sekcí s bary, hospodami a vykřičenými domy. Mezi tím korzovala většina humanoidních hostů, kteří se netrápili tím, co se děje nad jejich hlavami.
„Kapitáne, John neodpovídá, ale chci vám říct, že jsem zachránila většinu posádky,“ promluvila ze sluchátka Moya.
„Prosím tě, John si našel nějaký holky a odešel s nima na pokoj. Zaměř ty trosky a vypadni do bezpečí, místní chlapci nám předvedou nějaký svý zbraně, žejo Vápno?“ odpověděl Blázen.
„Hm…,“ zamyslel se Vápno, „ale jo, původně sem myslel, že použijeme průmyslový trhaviny, ale když slavnej Kapitán Blázen chce divadlo, není problém. Zavolám Minerálovi.“
„Není to ani tak kvůli mně, ale spíš tady kvůli Pongovi, von má hrozně rád zbraně,“ dodal Blázen.
„Šéfe, vy ste zlatej,“ zatetelil se blahem Pong a nasál lochnu.

„Tak jo, můžeme použít zbraně, Minerál nemá problém,“ ukončil Vápno rozhovor, „teď pojďte za mnou.“
Odvedl je do malé kontrolní místnosti, ve které bylo několik pohodlných křesel a chlaďák s alkoholickými nápoji.
Pong ocenil přístroje a sedl si vedle Vápna, který zapnul konzoli. Po několika sekundách systémových hlášek měli dostupné ovládaní zbraní.
„Tak co já bych vám ukázal? Něco s pořádným výkonem, ne?“ zamyslel se Vápno a vybral zbraň.
„Pongu, doufám, že umíš mačkat odpalovací tlačítka,“ rýpl si ještě.
„Neser, vypadám jako debil?“ zasmál se Pong a položil prst na spoušť.
„Nevypadáš, připrav se na signál a pak to odpal. Budeme mít obraz a možná bysme ho mohli pustit na velkoplošný obrazovky, ať si užijou i ostatní,“ řekl Vápno a pustil obrazovky, na kterých začal běžet odpočet.