„Moment, tady ničemu vůbec nerozumím,“ típl Blázen vajgl a začal balit nové brko, „jaký informace, jaký šílenství, jaký sebevraždy a jaký kurva věřící?“
„Pane Blázen, normální věřící v posmrtný život. Vy nevěříte v život po smrti?“ zeptal se 790.
„Proboha, to fakt ne, mi neříkej, že ty jo,“ odpověděl Blázen a zapálil špek.
„Copak nemůže umělá inteligence věřit v posmrtný křemíkový život?“ zachechtal se svým digitálním hlasem 790.
„To je na velmi dlouhou a učenou diskusi, ale existují komunity elektronických bratří, kteří věří v život po životě,“ vložil Kokot do diskuse odborný příspěvek.
„Dobře, nebudem teda zabrušovat do zbytečných detailů, ale ty informace fakt vyděsily spoustu lidí a do řešení problému byly proto zapojeny velké týmy vědců a náboženských vůdců. Po mnoha letech bádání a studia prastarých archívů dokázali najít realitu, ve které existuje nějaký blázen, jenž by dokázal přicházející apokalypsu zastavit. Bohužel technologie známé v mé domovské realitě neumožňují přesun mezi dimenzemi živým organismům, takže přemluvili mě, abych se transportoval v malém nákladním boxu a našel toho blázna, který zachrání nekonečné množství vesmírů.“
„Šéfe, to je neuvěřitelná hovadina, furt nechápu koho hledá a vo co vlastně jde. Myslím, že mu slušně hráblo. Mohli bysme ho v baru postavit na pípu, aby bavil návštěvníky,“ kroutil Pong hlavou a v rytmu nasával lajny perníku.
„To si laskavě vyprošuju, já nejsem žádnej exponát,“ oponoval 790.
„Jak poznáš koho hledáš?“ zeptal se Blázen.
„Vím, že se jedná o sedm statečných bláznů doprovázených třemi skoro nesmrtelnými. Měl by to být nebezpečný tým nekompromisních bláznů, kteří jsou považováni za nejnebezpečnější muže svého vesmíru a jako jediní můžou nadcházející šílenství zastavit.“
„Šéfe…?“
„Můj vůdce…?“
„Naprosto rozumím, kam míříte,“ odklepl Blázen brko a podíval se pořádně do očí 790. Ten přivřel ústa a nahodil naprosto nevinný výraz.
„Hele, ty robotí hlavo, jak je chceš najít. Víš ještě o nějakých poznávacích znameních?“
„Jeden ze šamanů povídal, že provozují velký byznys se štěstím a radostí.“
„To je mi ale náhodička a nestačili bysme ti my?“ Bláznovi se začínal rýsovat v obličeji velký rohlík.
„A proč byste mi měli stačit vy? Do sedmi vám ještě někdo chybí,“ oponoval 790.
„Nejsme tu všichni, jen sme museli zastavit, protože naše senzory zaregistrovaly tu tvoji létající krabici,“ smál se Blázen.
„A ti tři…?“
„Jednoho vidíš před sebou, našeho Kokota.“
„Co tu máte?“ ozval se známý hlas.
„Nazdar Předsedo, našli sme mluvící hlavu,“ přivítal příchozího vysmátý Kapitán.
„Heh, pěkná blbost. Můžu ji vzít k nám do ZOO našim předkům do bazénu na hraní?“ zeptal se Předseda.
„Podruhý opakuju, že nejsem žádnej exponát ani hračka pro tuleně, ty tuleni,“ protestoval 790.
„Dobře no, tak k čemu seš dobrej?“ pokračoval Předseda.
„Ke všemu, celou dobu tady tomu magorovi vysvětluju, že mi stačit nebudou, protože hledám pořádný blázny,“ odpověděla hlava. „Proč by ti neměli stačit? Nenajdeš v Galaxii větších hrdinů, než je posádka Kapitána Blázna. A ten matroš jakej vyráběj, víš kolik lidí dělaj šťastnejma a radostnejma?“ nechápal Předseda o čem se diskutuje.
„Myslíš, že něco konečně řekne? Ještě furt se nevymáčknul, o co kurva jde,“ řekl Blázen, který se přestal smát.
„Jak nevymáčknul? Vždyť mě furt skáčete do řeči,“ rozladěně řekl 790, „ale když tady ten sud tuku tvrdí, že ste v tomhle vesmíru nejlepší, tak vám to řeknu. Mezi lidma se povídá, že nějaký zmrdi chystaj návrat z mrtvých, aby se mohli pořádně mstít za svoji smrt. A jediní, kdo je dokáží zastavit je sedm šíleně statečných bláznů.“
„To sme se toho dozvěděli, že sme o hodně moudřejší,“ ironicky řekl Blázen.
„Jaký zmrdi maj vstát z mrtvejch?“ s jiskrou v oku se zeptal Pong.
„Tak to nikdo neví, ale prej sou strašně hustý a příšerně nebezpečný,“ odpověděl 790.
„To mi vůbec nevadí, s nima si hravě poradím. A kde je najdu?“ pokračoval Pong, který ucítil krev.
„Jejich příchod je naplánován v brzké budoucnosti na místě, které nikdo nezná. Víc už fakt nevím. A chlapci, jestli jste to skutečně vy, tak sem měl víc štěstí než rozumu,“ řekla mluvící robotí hlava a lascivně zamrkala očima.

„Šéfe, to sme se toho fakt dozvěděli, Budeme s tím něco dělat?“
„Pongu, ty vole, já nevím. Navrhnul bych, abysme byli víc ve střehu, respektive ty. Prostě požádej tu svoji celogalaktickou obchodní síť, aby ti hlásila všechny podezřelý aktivity, který by se nás mohly týkat. A teď deme pařit s holkama, protože mi z týhle mluvící hlavy trochu hrabe.“
„Šéfe, nemám problém. Co s ním uděláme?“
„Pongu, potřebuju trochu uvolnit a musím nechat všechny ty nový informace propadnout mozkovejma filtrama. Bylo jich hrozně moc a fakt nedávaj smysl. No a todle mluvítko bysme mohli vzít sebou, beztak nám nemůže uškodit a třeba s ním bude ještě prdel.“
„Velevážený člověče, našel sem ty pravý. Teď to vím, protože poslední poznávací znamení sem vám neprozradil,“ chechtal se 790.
„O bože, jaký zase znamení? Si ještě neskončil?“ otráveně se zeptal Blázen.
„To už je opravdu poslední věc, ale hledaných sedm neohrožených má být milovníky paření a bordelů.“ odpověděla hlava.
„Tak to si našel fakt ty pravý,“ usmál se Blázen a hodil pohledem po Pongovi.
„Vem ho sebou a Kokot mu snad najde pozdějc v zavazadle nějakej vozejk, ať ho furt nemusíme tahat jak maňáska.“

„Patnáct nás pilo rum ze všech sil, johoho, na truhle nebožtíka. Čert a chlast ostatní dorazil, johoho, na truhle nebožtíkáááá!!!“ hulákal 790 digitálně hrubým hlasem a jezdil ve svém novém vozíku zhotoveného ze skateboardu. Kyselinou sírovou sfetovaní kamenní Neptuňané se drželi kolem ramen a notovali do rytmu písně hrubě kamennými hlasy.
Bylo to něco, co Kapitán Blázen ve svém životě ještě nezažil. Měl rád takové chvíle, protože mu připomněly, že ho stále ještě něco může ve vesmíru překvapit.
„Šéfe, je docela hustej, co?“ smál se Pong a rýsoval lajny.
„Můj vůdce, co s ním budem dělat?“
„Kokote, my nic. Vzhledem k tomu, že může rozhodovat sám za sebe a my nejsme otrokáři, necháme ho, ať se sám rozmyslí, co bude dělat dál,“ kouřil Blázen brko.
„Můj vůdce, vy ste rozený demokrat.“