790 byl centrem veškeré místní pozornosti. Neptunští kameňáci byli naprosto u vytržení z něčeho tak surově sarkastickýho.
„Blázne, co kdybysme jim do prdelí nacpali dynamitový patrony?“ přijela hlava na vozíku.
„Ses posral, vždyť to tady bude jak v kamenolomu,“ rozesmál se Blázen.
„Nemyslím si,“ vstoupil do rozhovoru Malý Vápnu, „zapalovaní prdů je naše oblíbená zábava, chvíli ještě počkejte, to něco uvidíte.
„Cože?“ podíval se Blázen takovým tím divným pohledem.
„Čemu se divíš, když se dobře vyndáme, tak prdíme dusičnany. Stačí pár přísad do jídla a je z toho plynná výbušnina.“
„Ufff,“ setřel Blázen pot z čela, protože si nebyl jist tím, jestli by chtěl vidět na vlastní oči zapalování výbušných prdů. Bohužel však o hodinu později viděl a musel uznat, že to byl vskutku silný zážitek.

Mejdan probíhal po mnoho pozemských dní, než Blázen usoudil, že se začíná nudit a bylo by dobré pokračovat v původní trase výletu.
„Hele Kokote, běž najít Johna a zkus ho dostat do modulu, já jdu pro Ponga. Zkusim se co nejmíň zdržet loučením, protože tady určitě nejsme naposledy,“ řekl Blázen a zvedl tělo z pohovky.
Obešel všechny významné kontakty, které v poslední době posbíral, rozloučil se a vyzvedl Ponga z bordelu, kde dováděl s pěti mladými Neptuňankami.
„Ty vole, nech těch prasáren, odlítáme,“ řekl přes zavřené dveře, protože nechtěl úplně vědět, jak to asi vevnitř vypadá.
„Šéfe, dvě minuty a letím za vámi,“ zakřičel Pong a byl slyšet pád kamení na podlahu.
„Ach můj bože,“ potáhl Blázen z brka a odešel.

John Crichton byl úplně našrot a ležel na sedačce ve velitelským můstku. Kokot prováděl předstartovní úkony, Pong rýsoval dlouhé lajny a Kapitán Blázen seděl v kapitánské sedačce.
„Kokote, pal vocaď,“ řekl a zapálil brko.
„Můj vůdce, rozkaz,“ odpověděl Kokot a zapnul pohon.
„K nasrání, opouštět párty v nejlepším,“ řekl 790, který pojížděl po podlaze.
„Neboj, čeká tě mnohem lepší mejdan, budeš fakt za krutou celebritu,“ zasmál se Blázen a dál už nic neříkal.

„Kde jste k tomuhle přišli?“ zvědavě zkoumala Madam Kawasaki 790.
„Já sem přišel sám, roztomilá pičko,“ zamrkala hlava očima.
„A je slaďoučkej, mohla bych si ho nechat?“ zeptala se Madam.
„To nevím, je svobodnej, sám se musí rozhodnout, jestli tu chce zůstat,“ řekl Blázen.
„Růžový čumáčku, chtěl bys mě doprovodit do mých soukromých prostor?“
„Ale to víš žejo, roztomilá čubičko,“ nahodil 790 lascivní výraz, zavrněl sebou a vyplázl velmi dlouhý jazyk.
„Ale to si děláš prdel,“ ocenil velikost nářadí Pong.
„Nedělám,“ pyšně odpověděl 790 a předvedl s vozítkem pěkný trik.
„Kapitáne Blázne, vy se zabavíte sami, že? Já si jdu popovídat tady s tím novým úžasným hostem,“ řekla Madam Kawasaki a odešla v doprovodu robotí hlavy.
„Rozhodně, už to tady známe dobře,“ odpověděl Blázen s úsměvem.

„Kde to sem?“ probral se John a prvního spatřil, byl Pong s Bláznem v obležení spoře oděných holek.
„Johne, v klidu, na chvíli si odpad. Otevři si pivo a ubal brko, ať se probereš,“ řekl Kapitán.
„Tak to se omlouvám, že se vám takhle pokazil večírek, ale poslední si pamatuju hromadu divnejch lidí a pořádně vybavenej bar,“ přemýšlel a bolavě natahoval ruku pro oroseného lahváče.
„Si všechno pomatuješ dobře, bar je furt nedaleko,“ smál se Pong a pozdravil spáče lahváčem v ruce.
„Mám hroznej hlad, Moya je v pořádku?“ prohraboval rukou jídlo v mísách na stolech.
„V nejlepším pořádku. Je na oběžný dráze a dopřává si nějakou tu péči. Víš jak, drbání podbřišku, masáž zad a čištění otvorů,“ řekl Blázen.
„Tak to je hrozně fajn, taky si zaslouží chvilku pro sebe. Hele a nevypadá to tady trochu jinak? Mám takovej divnej pocit..,“ mumlal John a zapíjel sousta pivem.
„To neřeš, hlavně, že je pohoda. Takhle si to chtěl, ne?“ pověděl Blázen a nabídl mu jointa.
„V podstatě jo, až se vrátím zpátky domů do svý dimenze, začne zase celodenní nudná rutina. Možná bych měl jít se Scorpiem do podobnýho podniku. Třeba bysme našli nějakou společnou řeč,“ přemýšlel John nahlas.
„To bude záležet jen na vás dvou.“
„Když on je strašně nevypočitatelnej. Někdy je jak malý dítě, jindy se zase chová jako naprostej magor.“
„Johne, tak musíš najít jeho lidskou stránku, ten kousek člověka, který chce být úspěšný a milován,“ povídal opile Blázen.
„Jenže s ním nás nečeká dobrá budoucnost,“ pověděl John a bylo na něm poznat, že myšlenky tahá z hlavy jen s největším vypětím.
„Budoucnost umí někdy překvapit,“ konstatoval Kapitán Blázen prastarou moudrost a dopil láhev.
„To teda umí, ale jistý je, že teďka melem pěkně vypatlaný párty sračky. Kde sou vůbec holky? Chci jít za holkama,“ pokusil se John zvednout z pohovky, ale mozek a nohy mu to nedovolily. Těžce dopadl zpět, takže se natáhl pro dalšího lahváče a zubama ho otevřel.