„Šéfe, tak nevím jestli byl dobrej nápad letět na tuhle bohem zapomenutou Negerskou planetu. Všude, kam se podívám, vidím jenom samý černochy,“ mručel Pong a prohlížel si všudepřítomné vlajky Černých magorů, kteří vládli této černé planetě.
„Pongu neser, slíbili sme madam Kawasaki, že se tady cestou stavíme a vyzvedneme náklad. Je k nám laskavá a nezapomeň na všechny ty výhody, kterých kurva v jejím podniku požíváš,“ odsekl Kapitán, jenž koukal po cedulích se jmény ulic.
„Šéfe, já to chápu, ale stejně se mi tahle planeta příliš nelíbí,“ mručel Pong dál a pátral po možném nebezpečí, které by mohlo hrozit ze strany všudepřítomných černých postav v různých stavech vyndanosti a zanedbanosti. Ostatně celé město bylo černé špínou, v ulicích bláto a skrz výlohy nebylo vidět do obchodů.
„Můj vů…,“ promluvil Kokot.
„Drž kurva hubu,“ odpověděl Blázen a hodil přísnej pohled po Kokotovi, který byl oblečen v pracovním oblečení špinavém od oleje.
„Kapitáne, tohle místo je docela brutální,“ řekl Urgha, které se příliš nelíbily lascivní pohledy a sexuální narážky, které k ní přicházely ze všech stran, „vůbec by mě zajímalo, čím se tady živí.“
„Výrobou syntetickýho cracku, strašná sračka,“ odpověděl Blázen a zastavil před jedním špinavým domem se zatlučenými okny.
„Tak bychom tu měli být, pokud adresa od madam Kawasaki nelže,“ řekl Kapitán, překročil několik sjetých černochů a zmáčkl černé špinavé tlačítko zvonku.

Otevřelo se malé kukátko, ve kterém mrkalo bílé oko.
„Čehož si žádáte, cizinci?“ zeptal se hlas.
„Hledám chlapa jménem Jodocus, madam Kawasaki mě požádala, abych něco vyzvedl a odvezl,“ řekl Blázen a podal do kukátka kartičku, kterou vytáhl z kapsy.
Průzor se uzavřel a nastalo čekání, které ukrátili popíjením lahváčů, jenž vytáhl Kokot ze zavazadla.
Dveřní průhled už znovu nikdo neotevřel, místo něj se otevřely celé dveře, ve kterých stál velmi spoře odděný robustní černoch.
„Jodocus vás očekává Kapitáne Blázne a je velmi poctěn vaší návštěvou,“ řekla postava a naznačila rukou, že mají jít za ním.

Byli v místě, které by se dalo vzdáleně přirovnat ke crackovému doupěti. Špinavé chodby, po zemi ležící a těžce dýchající nehybné postavy, všude nepořádek, poházené buchny, rozbité skleněné dýmky, vajgly a stopy krve. Stěny naznačovaly, že čas od času v domě proběhne ostrá výměna názorů, která kolikrát končí velkou ztrátou životadárné tekutiny. Ze dveří jednotlivých bytů občas vyšel zákazník, občas prostitutka a všichni se vzájemně míjeli v chodbách. Do toho všeho byl vzduch prosycen těžkým zápachem odpařeného cracku, moči a výkalů.
„Slušnej sajgon,“ konstatoval Pong.
„Zákazníci to tak chtěj, jezděj kvůli tomu zdaleka a rádi platí. Náš místní syntetickej crack je nejlepší v celým vesmíru,“ řekl černoch.
„To je možný, my jeden v perníku,“ odpověděl Číňan a lehce se usmál.
„Slyšel jsem. Teď se svezem výtahem do trochu čistších prostor,“ zastavil a přivolal magnetickou kartou výtah.

Nekecal, výtah je vyvezl do čisté a luxusní chodby s erotickými výjevy černých nahých krásek a po červeném koberci došli až k velkým pozlaceným dveřím, které jejich černý průvodce otevřel.
Vstoupili do velké stylové kanceláře, již dominoval ohromný dřevěný stůl, za kterým seděl v mohutném křesle dredatý černoch s doutníkem v ústech a hrabal se v hromadě zlatých a jiných šperků.

„Já jsem Jodocus, jak se má madam Kawasaki? Dlouho sem ji neviděl,“ vstal a šel přivítat příchozí.
„Kapitán Blázen mi říkají, madam Kawasaki se má dobře a mám pro ni něco vyzvednout,“ odpověděl Blázen.
„Vím, posílala zprávu, posaďte se laskavě. Ochutnáte náš crack?“ zeptal se Jodocus.
„Ehm, je to nutný? Já sem travař,“ zeptal se Blázen.
„Není to nutný, já jen ze slušnosti. Kolik máte trávy?“
„Hm, kolik byste potřebovali?“ přivřel Kapitán levé oko.
„Můžeme se bavit o tunách?“ opatrně se optal dredatý černoch.
„Rozhodně můžeme,“ zasmál se Blázen a podal Jodocusovi brko.

„Spěcháte nějak? Že bych vás pozval na dnešní večerní mejdan. Cracková párty pro bohatý, to ste ještě neviděli,“ smál se Jodocus a mocně dýmil z megabrka, který ubalil z Bláznova matroše.
„Šéfe, mohli bysme se pár dnů zdržet, ne?“ zeptal se Pong a oči mu svítily nadšením.
„Pongu, proč se neporozhlédnout po takové zvláštní planetě. Ukážete mi fabriky, kde to vaříte?“ řekl Blázen a díval se po černochovi. Jodocus chvíli přemýšlel a pak odpověděl.
„Proč ne, protože vám madam Kawasaki věří, já budu taky. Chcete prohlídku před mejdanem nebo až po mejdanu?“
„Šéfe, já bych vyrazil na pařbu, sem úplně nadrženej na černý tygřice,“ tetelil se Pong.
„Hm, půjdu se podívat s Kokotem, běž si užít, myslím, že s panem Jodocusem budu v bezpečí,“ usmál se Blázen a potáhl z brka.

Jodocus byl dost známá postava, která měla všude dveře otevřené. Do továrny přijeli luxusním vozem a pomalu celá fabrika přišla pozdravit.
„To je jedna z mnoha výroben, není největší, ale pro vytvoření představy bude stačit,“ řekl černoch, otevřel dveře auta a s jointem v ústech vystoupil. Zaměstnanci zajásali a on mezi ně vyházel balík místních bankovek.
„Vylezte a pojďte za mnou,“ otočil se k vozu a naznačil Bláznovi s Kokotem, že mají vylézt.
„Se chovaj, jako kdyby přijela delegace papalášů,“ mručel Kapitán, kterému se taková pozornost příliš nezamlouvala.
„Já vim, ale mám to tak rád,“ odpověděl průvodce.
Skupina zvědavců se rozestoupila a nechala návštěvníky projít až k zaměstnaneckému vchodu, kterým vstoupili do neuvěřitelně čistého prostoru, jemuž dominoval obrovský nerezový stroj. Z jedné strany do něj přitékaly skleněnými trubkami barevné chemikálie a na druhé straně vypadávaly do připravených pytlů krystaly cracku.
„Paráda co?“ pýřil se Jodocus.
„To teda je, jednou bys měl vidět naši fabriku na perník. Určitě si o ní musel slyšet,“ řekl Blázen.
„Něco sem zaslechl, ale tady je perník zakázanej,“ odpověděl černoch a nasadil přísný výraz.
„Ehm…? Cože?“ zarazil se Kapitán.
„Ale hovno, to byl vtip,“ rozesmál se Jodocus.
„No ty vole, to mi nedělej, blbej fór,“ spadl Bláznovi šutr ze srdce a ihned musel ubalit brko.
„Z čeho to vyrábíte?“ zeptal se během motání.
„Naše planeta má jádro plný chemikálií, tak je těžíme a vaříme to z nich, nic složitýho.“
„A to se nebojíte, že planetu vyčerpáte?“ otázal se Kokot.
„To se nás netýká, ještě pár stovek let bude jádro dávat a pak se uvidí,“ zasmál se Jodocus.
„Vy ste magoři,“ kroutil hlavou Blázen a zapálil brko.
„Že jo, pojďme pařit, už tam budou všichni,“ řekl černoch a zamířil k východu.