Vesmírní dýleři 2 - 7. Setkání s eunuchem

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Mejdan jel na plný obrátky. Pong byl v obležení černých krásek a luxusní crackové doupě už řádně nasáklo různorodými výpary a kouřem.
„Šéfe, tohle je hodně luxusní místo na takovou šílenou planetu,“ křičel rozjařený Pong, když spatřil Blázna s Kokotem.
„Jo, to sme viděli,“ řekl Blázen a posadil se ke stolu. Ani nestihl vybalit propriety, když už byl v obležení spoře oblečených černých kočiček.
„Nebojte se jich, jsou neklonovaný a na můj účet,“ zasmál se Jodocus a usadil prdel vedle.
„Nekecej,“ rozjařily se Bláznovy oči a pařba konečně začala.

Negerská cracková párty pro vyvolený se protáhla skoro na týden, během kterého Blázen stihl poznat opravdu zajímavé osoby z různých konců Galaxie, které ještě nenavštívil. Přitom zjistil, že jeho posádka je legendárně slavná a v podstatě každý si chtěl udělat selfíčko. Povětšinou slušní obchodníci a obchodnice s drogami a zbraněmi, pár obchodníků s neklonovaným masem všeho druhu, zbytek byli piráti a různí nájemní vrazi či lovci odměn. Opravdu výživná společnost.
„Ty vole, to je hustý, všichni nás znaj,“ naklonil se k Jodocusovi opilý Blázen.
„Ste slavný, co chceš?“ smál se černoch. V podstatě celá akce byla dost vysmátá.

O dalších pár dnů Jodocus naklonil hlavu k Bláznovi.
„Hele, chcete vidět, pro co jste vlastně přijeli?“
„Jasně že jo, stejně si myslím, že je čas začít plánovat odjezd. Myslím, že sme se lehce zasekli,“ řekl již celkem jetý Kapitán.
„Pongu, Kokote, pojďte se mnou,“ dodal a zvedl se.

Jodocus je odvedl do starého sklepení osvětleného poblikávajícími zašpiněnými žárovkami, ve kterém byl dost nepořádek. Úzkou cestou mezi různými bednami a všelijakými krabicemi došli až ke dveřím, které vypadaly velmi lacině. Byl to však omyl, protože Jodocus odkryl malý ovládací panel s číselníkem. Rukou zakryl výhled a naťukal kód. Dveře se ze zasyčením otevřely a odkryly pohled do čisté, osvětlené místnůstky s malým stolem a dalšími dveřmi.
„Náš rodinný archív. Račte vstoupit, tady mám uložený nejcennější věci, který mý předci nasbírali za posledních 600 let. Nebudem se převlíkat, ale pořádně oklepejte podrážky od bordelu, ať tam nenaděláme. Stará bejvá nasraná, když tu musí uklízet.“

Druhé dveře odhalily velký podzemní bunkr, který měl pravděpodobně velmi pevné betonové zdi. Byl plný regálů, boxů a beden s všelijakým harampádím různorodého původu a stáří. Nikde nezastavovali a mířili rovnou na druhý konec k velké železné kleci. Jodocus vytáhl nůž, řízl se do prstu a přiložil ho na čtečku.
„Starej model, chvíli to bude trvat,“ řekl a čekal. Asi po dvou minutách se klec otevřela a mohli vstoupit.
„Je tady bordel, musíme se dostat úplně dozadu,“ zamručel a odsouval krabice, aby vytvořil úzkou mezeru, kterou by šlo projít.
„Tak pojďte,“ řekl a zmizel ve škvíře. Blázen s Pongem a Kokotem protáhli těla za ním a ocitli se v malém prostoru, kde u stěny stály opřené tři kovové válce s malým kovovým průzorem.
„Co to kurva…?“ řekl Blázen, potáhl z brka a šel se podívat blíž. Setřel rukávem z průzoru prach a nahlédl dovnitř.
„Co to kurva…?“ promluvil podruhé a podíval se po ostatních.
„Na mě se nedívej, to tady zůstalo po mým prvním předkovi. Tady k tomu mám papíry,“ řekl Jodocus a vytáhl z malé kartotéky velmi starý šanon.
Kokot nahlédl do dokumentace a dlouze ji studoval.
„Můj vůdce, tyto válce jsou zde jako zástava za nějaký velmi starý obchod s crackem a dodnes si je nikdo nevyzvedl.“
„No a Kokote, co v nich je?“
„Můj vůdce, pokud chápu dobře, rodina toho obchodníka.“
„A proč je tady nechal?“ zeptal se Pong.
„Zástava, ale za co přesně…,“ dumal Kokot a nepřestával listovat, “měl zaplatit do týdne, ale už se nikdy neobjevil. Až dnes my.“
„Kokote, to je nějaký divný, jak se k nim dostala madam Kawasaki?“ zeptal se Blázen a začal balit nový brko.
„Má k nim originální papíry,“ řekl Jodocus a podal Kokotovi tablet s nějakými otevřenými dokumenty. Ten jimi začal rychle listovat a pak se podíval na Blázna.
„Můj vůdce, opravdu. Madam Kawasaki se nějakým způsobem dostala k původním listinám a skutečně nyní vlastní tyto válce, protože uhradila dlužnou částku i s úroky.“
„Přesně tak, pořádnej balík,“ smál se Jodocus.
„A my ji to máme dopravit. Dobře tedy, když sme to slíbili,“ pověděl Kapitán a pořádně zadýmil.

„Můj vůdce, fakt nevím, jak to odsud dostaneme,“ řekl Kokot, poté co přeměřil rozměry válců.
„O to se nestarejte, dopravím zásilku bezpečně na vaši loď, sami byste to jistě nedali,“ odpověděl Jodocus.
„Rozumnej nápad, dokdy nám ji naložíte?“ zeptal se Blázen.
„Za dvanáct hodin můžete odletět,“ řekl černoch a natáhl jednu z lajn, které připravil Pong.

Čas do odletu uplynul jako crackový dým v negerským crackovým doupěti, tudíž strašně pomalu a Pong stihl uspokojit ještě několik dalších černých kočiček.
Když konečně nastal čas k odjezdu, Jodocus připravil monstrózní rozloučení v podobě kulturního představení všech nahých tanečnic, které dokázal sehnat a mohutným ohňostrojem, jenž proběhl nad jeho podnikem. V tu chvíli už celá cracková planeta věděla, kdo přijel na návštěvu a před vchodem se shromáždil dav čumilů a novinářů z nejbližšího okolního vesmíru.
„No to je paráda, teď všichni věděj, že sme tu byli, budeme ve všech bulvárních mediích široko daleko,“ řekl Blázen, když vylezl ven, ale ego mu nedalo a velmi rozšafně zapálil megabrko.
Pong se ujal role osobního ochránce a vytvářel uličku, aby mohli projít. Blesky fotoaparátů mu každopádně dělaly velmi dobře.

Cestu k letišti lemoval rozjásaný vyndaný dav, který ucítil mocnou příležitost k oslavě, jelikož takové celebrity jako Kapitán Blázen s posádkou málokdy přilétaly na bohem zapomenutou černou planetu. Ten večer se vyhulilo víc cracku než kdykoliv předtím. Vyhulily se i sračky, který nechtěli hulit ani houmlesáci a ve finále byli vlastně všichni spokojení.

„Můj vůdce, tato zastávka byla velmi výživná. Stejně by mě zajímalo, koho vlastně převážíme. Mimochodem opouštíme negerský crackový planetární systém a teď nás čeká několik trapných hodin, protože Doktora jsme nechali doma a tudíž nemá kdo nastartovat pořádný pohon,“ promluvil Kokot a přerušil tím ticho, které nastalo po opuštění letiště.
„Se nedá nic dělat, jsem rád, že sme pryč a co vezem? Do toho nám je hovno,“ odpověděl Kapitán Blázen, který byl konečně rád, že je ve svém kapitánském křesle.

Přeskočíme pár hodin, ve kterých probíhal nudný let hyperprostorem a Blázen pozoroval výhled, jenž byl pokaždé neuvěřitelný. Hra barev, světel a jiných psychedelických vzorů. Červí díry měl však raději, protože z nich byl výhled ven do okolního vesmíru.
Najednou se však Kapka na místě zastavila a okolní hvězdy zmizely. „Co to kurva?“ trhl sebou Blázen.
„Můj vůdce, nějaká podivná anomálie,“ odpověděl Kokot a bušil do klávesnic jako zběsilý.
„Šéfe, co se stalo?“ přiběhl Pong ze své kajuty, kde ho náraz vyrušil z pornozábavy.
„Nějakej průser, Kokot na něm pracuje,“ řekl Kapitán a začal balit brko. Minuty utíkaly a loď se ani nepohnula.
„Motor je v pořádku, ale nejsme v našem prostoru,“ řekl Kokot a pohlédl na Ponga s Bláznem takovým prazvláštním výrazem, ze kterého byla cítit bezradnost a nejistota.

1 2 3 4 5 6 7