„Pokaždý parádní výhled,“ konstatoval Blázen, kouřil joint a sledoval Kokotův přistávací manévr. Navigační signál je provedl mezi loděmi, protože jako VIP hosté podniku madam Kawasaki měli výsostné právo přistát přímo na planetě, pakliže to jejich loď umožňovala a jakože umožňovala.
„Šéfe, sem kurevsky rád, že nemusíme parkovat na oběžný dráze,“ prohlásil Pong, který právě vstoupil.
„Však si to taky zasloužíme, ne?“ zasmál se Blázen.
Kokot elegantně a bezpečně přistál, otevřel nákladní vrata, kde už netrpělivě čekala Madam Kawasaki.

„Tak sme kurva tady, holka,“ vyšel ven nadšený Kapitán s novým nezapáleným brkem, které ihned nabídl. Madam ho s dívčí elegancí zapálila, potáhla a vrátila Bláznovi.
„Máš co sem chtěla?“
„Mám, povíš mi k tomu něco?“
„Povím, ale až večer, oblíbený byt máte připravený a vidím, že Pong je velmi nadržený,“ hodila okem po Číňanovi, který stepoval za Šéfem a chystal na noži několik lajn.
„To sem, dáš si?“ zeptal se.
„Později,“ odpověděla madam Kawasaki a šla k čtyřem válcům s průzorem. Obešla je a pečlivě prohlédla.
„Naložte je a odvezte do laboratoře,“ přikázala stojícím sloužícím, kteří přivezli antigravitační vozíky, naložili válce a odtlačili pryč.
Madam Kawasaki krátce poděkovala Kapitánovi a očividně s velkou zvědavostí odběhla pryč.
Blázen a jeho kolegové osaměli.

„Šéfe, tak se půjdem asi ubytovat a já vyrazím za děvkama. Kurva, já to tady miluju, ta ženská ví jak na mě.“
„Pongu, ty prasáku nadrženej, však si to taky za ten heroickej výkon s tím kokotem bez koulí zasloužíš,“ odpověděl Blázen a potáhl z jointu.

Večer se potkali v soukromých prostorech madam Kawasaki. Pong byl v nejlepším v obrovské vířivce s několika neklonovanými pannami a Kokotovi madam leštila jeho ocelovou kládu.
„Ó můj bože,“ proběhlo Bláznovi hlavou a za zády uslyšel odpověď.
„Tady sem ty vole.“
Blázen sebou cukl, otočil hlavu a zíral na pana Jednookého.
„Co ty tady, ty vole?“ překvapeně vyhrkl.
„Ale, ozvala se madam, že prý má nějaké naše společné předky.“
„Cože?“ byl ještě víc šokován Blázen.
„Hele nevím, jenom mi řekla, že našla nějaký stázový komory se společnejma předkama,“ řekl Jednooký.
„Ty vole, to je ženská, samý tajemství,“ zasmál se Blázen a nabídl brko.

„Konečně jste tady,“ přišla spokojená madam Kawasaki a za ní Kokot s naprosto neutrálním výrazem v umělém obličeji.
„Pojďte za mnou, něco uvidíte.“
Malými dveřmi prošli k laboratoři s čelním sklem do sledovací místnosti, kde stáli obyčejní lidé. Dva dospělí, dítě a pes.
„Šéfe, co to je kurva za hovadinu?“ otočil se Pong.
„Já nevím, nebyly původně ty kontejnery tři?“ zakroutil Blázen hlavou.
„Můj vůdce, co si pamatuji, tak jsou čtyři,“ odpověděl Kokot.
„Kawasaki, tihle nebudou moji předci,“ zamručel Jednooký a bylo vidět, že se mu to nelíbí.
„Podívejte se sami, sou zamaskovaný. Inteligentní opice, které kdysi před mnoha milióny let ovládaly velkou část vesmíru. Neptejte se, jak jsem se dostala k papírům a místu jejich úložiště, stálo mě to balík a podstatnou část neklonovaného harému, ale chtěla sem je prostě mít.“
„Stále nechápu a hovno vidím,“ zamručel pro změnu Blázen.
Madam Kawasaki zhasla světlo, zapnula UV osvětlení a pustila do místnosti elektrický výboj. Postavy proměnily vizáž v záblescích blesků do podob opic. Jedna z nich, ta která byla původně pes, promluvila.
„Tímhle už kurva znovu procházet nemusíme, říkal sem madam Kawasaki, že stačí říct a my se změníme.“
„Já vím, ale chtěla jsem, aby to viděli. To je Kapitán Blázen a pan Jednooký, nikdo jiný o vás v tuhle chvíli neví.“
„Kapitána Blázna a jeho soudruhy už známe a jsme jim vděční za vysvobození. Jsme opravdu rádi, že nás našel někdo rozumnej. Ty posraný stázový válce nešly zevnitř vypnout.“
„Jo až takhle a co se vám stalo?“
„Ten zmrd, kterej nás nechal v zástavě na tý posraný crackový planetě, se na nás vysral a nikdy se nevrátil. V podstatě nás profetoval a nikomu neřek, že tam sme.“
„A jak…?“
„Měl nás jenom převést z jedný planety na druhou, ale byl to debil feťáckej a nepochopil úplně přesně, že chceme jenom poctivej byznys a být převezeni z bodu A do bodu B.“
„Aha,“ přemýšlel Blázen do čeho se to zamotali, „co budete dělat dál?“
„Nic, zůstaneme chvíli tady, zjistíme jaká je současná realita a zapojíme do ní. Znáte červí díry?“ řekla mluvící opice.

Nastalo kratší ticho.
„Právě proto sem ti volala,“ řekla madam Kawasaki panu Jednookému.
„Teď už to chápu,“ řekl Musk a vytáhl malý přístroj, který zamířil k opicím.
„Ani to nemusíš zkoušet,“ řekly telepaticky všechny opice společně.
„Jasně, to mě poser,“ odpověděl telepaticky pan Jednooký.
„Někdy příště. My se aklimatizujeme a pak za tebou přiletíme. Máme si o čem povídat,“ řekla první opice.
„S tím kastrátem Ho nemáme nic společnýho, ale jde po vás,“ řekla opice Bláznovi. Musk po ní významně hodil pohled a nic neříkal.
„Jasně, musím držet hubu, nevidí do budoucnosti jako my,“ padla telepatická výměna myšlenek.
„Zatím ještě ne,“ odpověděl Jednooký.

„Kawasaki, mohla by si je propustit na svobodu, ne? Klidně ať na sebe vezmou lidskou podobu a půjdeme se seznámit jako normální lidi do pořádnýho bordelu, kde sundáme mozky chlastem a drogama. Co vy na to?“ navrhl Blázen, protože se nerad seznamoval přes sklo. Přišel si jako v kriminále.
„Rozhodně výborný nápad,“ řekla opice a bez jakéhokoliv efektu všechny změnily tvar na úplně normální čtyři chlápky.
Madam otevřela otevřela dveře a konečně si mohli civilizovaně potřást rukou.
„To je neuvěřitelný,“ řekl nahlas Jednooký.
„Se o nás neučíte?“ zeptal se jeden z mužů.
„Jenom jeden semestr, mysleli jsme, že jste buďto vyhynulí a nebo přehození na zcela jinou úroveň existence,“ odpověděl Musk.
„No nevím na jaký úrovni existence sme teďka. Budeme muset teprv zjistit, kolik nás vlastně zůstalo. Necháte nás napojit do subprostorový matice?“
„Určitě, když myslíte, že vám to k něčemu bude.“
„Můžete nechat práce?“ přerušila je madam Kawasaki.
Nastalo ticho, protože dámě se neodporuje a všichni společně odešli do pavilonku rozkoší madam Kawasaki.
„Tak tohle se za ty roky vůbec nezměnilo,“ rozesmál se jeden z předků.
„Se vlastně ani nebudeme muset maskovat,“ řekl druhý a vrátil se k původní podobě. Ostatní ho následovali.
„Tady rozhodně ne,“ usmála se madam a prováděla nové hosty svým podnikem.

„Hele Blázne, tobě to asi nedochází, koho jste vlastně zachránili, ale jsem rád, že jsou na naší straně,“ povídal u brka Jednooký.
„Jak nám nedochází? Co nám nedochází, že sme zachránili?“ nechápal Kapitán a upil pivo.
„Hrozně mocný bytosti, ty vole,“ nadzvedl svého lahváče a přiťukl s Bláznem na život.