Postoupil chodbou až ke kruhovým dveřím, které hlídaly dvě ninja gorily. Pong pochopil, že se konečně probil k někomu zkušenějšímu, k někomu s kým bude hodně zábavy. Perfektní točkou zabil poslední dva protivníky, kteří ho ještě zkoušeli dohnat a začal v půlkruhu obcházet dveře. Prohlížel si hlídače a dobře viděl, že jejich oči nepřestávají pečlivě kontrolovat prostor.
„Musím dovnitř,“ řekl.
„Nikam nepůjdeš,“ padla odpověď.
Pong nic neřekl a provedl výpad. Taktika listu unášeného vánkem byla oblíbená šaolinská metoda boje proti zabijáckým ninjům. Nicméně Pong ji využíval jen pomálu a v podstatě jenom úvodní předváděčku, protože většina normálních ninjů taktiku znala a dokázali se ubránit. Proto Pong volil útok dubového kmenu vrženého vichrem, což byl jeho vlastní vynález a dvěma zdobenými mačetami zasadil několik velmi tvrdých úderů do spodních částí těl ninja strážců dveří.
Zastavil a čekal, až oba poklesnou na zbytky spodních končetin.
„Ty seš drsnej zmrd,“ řekl jeden.
„Zab nás, to si snad zasloužíme,“ pověděl druhý.
Pong nasypal perník do žlábku na čepeli, kde se smíchal s krví, celé to slízl a předvedl opravdu strašidelný tanec na oslavu všech temných démonů smrti. Poté jedním máchnutím zbavil nebožáky hlav a utrpení. Otočil se a pohlédl do kamery nad dveřmi.
„Otevři, kreténe.“

Nastala tradiční pauza, ve které Pong zalitoval, že s ním není plecháč, protože ten by u sebe měl určitě několik vychlazených lahváčů. Nicméně kruhový vstup se otevřel a odhalil Pongovi luxusní chodbu, ve které čekal další větší počet černě oděných ninja ozbrojenců.
„Ty vole, sem rád, že sranda ještě nekončí,“ pousmál se Pong, promnul vous, ze kterého vymáčkl zachycenou krev a vrhl se jako šílenec do boje.
Ninja bojovníci byli jiní protivníci. Číňanovo srdce zaplesalo radostí, protože takový krutý odpor je radost potlačovat.
Nasadil tempo v rytmu brutálního hudebního nářezu, který zesílil a zrychlil. Meče v jeho rukou neskutečně rychle kmitaly a jako sekačka na trávu zabíjely vše, jenž jim přišlo do cesty. Proudy krve stříkající všude vůkol se pod stropem setkávaly a padaly k podlaze v podobě krvavého deště. Nikdo za Pongovými zády nezůstal živ v jednom kuse. I tak se ninjové neustále snažili vytlačit osamělého zabijáka za dveře, ale jejich šance klesaly s každým ztraceným údem a mrtvým druhem.

Podlaha pokrytá kusy těl a zbytky černých hadrů byla kurevsky kluzká a blbě se po ní pohybovalo. Pong musel dávat částí svých vycvičených smyslů pozor, aby neprovedl nějakou pohybovou chybu, která by ho mohla stát cenný čas a případně nepříjemné zranění. Úspěšně se vyhýbal všemu poškození těla, kromě několika drobných šrámů a protrženého obleku, jehož největší vadou na kráse byla krev, která se do něj vcucla a příšerně ztěžkal. Pong si rychle vzpomněl, kterak kdysi v klášteře během cvičení přenášel cihly na rozpažených rukou a hlavě, což mu dodávalo fakt kurevsky sil do žil.

Nepočítal čas ani mrtvé nepřátele, ale po nějaké době tlak ninjů zeslábl a zůstalo několik posledních unavených trosek, které Pong spíše z milosti několika ranami rychle utratil, aby se zbytečně netrápili.
Byl v místnosti nyní zcela zkrvavené, ale kdysi pravděpodobně velmi luxusní recepci s opuštěným stolem a jedněmi velkými dvoukřídlými dveřmi, před které se Pong postavil.
„Otevři, kreténe.“

Nastalou pauzu si zkrátil vyčištěním mečů od krve a zbytků šedé kůry mozkové, několika lajnami a nervozním přešlapováním na místě. Dveře se nakonec s tichostí otevřely a vpustily Ponga do prostoru velitelského můstku. Široký průhled ven do volného prostoru mu prozradil, že je na správném místě. Viděl hvězdy a to ho hrozně potěšilo.
Eunucha Ho poznal okamžitě. Holohlavý, tlustý Číňan uprostřed můstku u velitelského panelu.
„Neuvěřitelné, jakmile tě senzory detekovaly v čističce odpadu, tak nám došlo, že s váma bude problém.“
„Já jsem Pong,“ řekl Pong.
„Já vím, kdo kurva si a legendy nelhaly, zabil si moje nejlepší muže,“ odpověděl Ho.
„To mě nemrzí, s těma posledníma byla docela i zábava.“
„Ninjové, víš kolik mě stálo je vycvičit?“
„Nevím a je mi to u prdele. Přišel jsem, abys nejdřív pustil mýho Šéfa a pak tě zabiju,“ suše řekl Pong a přestal hedvábným šátkem otírat krev z nože, schoval ho a vyčkával.
„To asi nepůjde, nejdřív budeš muset projít přes mé roboty ochránce,“ zasmál se Ho a rukou naznačil postavám ve stínu, aby se ukázaly. Vystoupili tři Kokoti.
„Ty vole, tři Kokoti,“ Pong se začal smát a párkrát chytil břicho, protože mu to fakt trhalo bránici.
„Co je tady k smíchu? Jsi mrtvý muž,“ nechápal Ho.
„Ani hovno,“ nepřestával se smát Pong, šáhl jednou rukou do kapsy a vytáhl tři kuličky. Druhou rukou je postupně vyházel, první Kokot dostal jednu mezi oči, druhému Kokotovi se přilepila na hruď a třetí Kokot ji chytil do dlaně. Jenže všechno se odehrálo rychle a než stihli všichni tři Kokoti zareagovat, ozval se výbuch a Kokoti zmizeli v dýmu.
Palubní klimatizace vyčistila vzduch a odhalila tři stopy po explozích se zbytky robotických těl rozházených okolo.
„To si se posral,“ šokovaně promluvil eunuch.
„Neposral. Nemám čas se zbytečně zdržovat, uvolni Šéfa, ať už je konec.“
„Ještě nekončíme, mám tu poslední čtyři muže, když je dostaneš, pustím ho.“
„Sem s nima a rychle.“

„Co to kurva je?“ podivil se Pong, když zpod velitelského pultu vylezli čtyři po zuby ozbrojení čínští trpaslíci.
„Hajáááá,“ zakřičeli společně a s brutální rychlostí se vrhli po Pongovi. Jak byli ti zmrdi malí a rychlí, způsobili mu několik nepříjemných řezných ran po těle, což Ponga nasralo, vytáhl železný řetěz s vpletenými žiletkami a započal tanec smrti.
Roztočil řetěz a zcela nemilosrdně jím rozdrtil vše, co se nacházelo v nejbližším okolí na zemi i ve vzduchu. Krvavá kaše ze tří rozsračkovaných trpasličích těl pokryla okolí a zbarvila eunucha Ho do ruda. Poslední trpaslík přišel o spodní část trupu a mekotal něco, čemu nebylo rozumět, protože z úst mu vytékala krev. Pong se nad ním sklonil a povídá.
„Kurva, už mě to nebaví, chci svýho Šéfa, tak se omlouvám, že jsem to udělal takhle rychle a odpustil sem si všechny ty kung-fu sračky cti a slušnosti.“
Umírající trpaslík něco zachrochtal a zvrátil hlavu.
„No, tak teď je ten nejlepší čas propustit Šéfa. Támhleta strachy posraná obsluha na mě určitě útočit nebude,“ řekl Pong a ukázal k pokálené posádce vmáčknuté úplně vzadu v rohu.