změna času

Vysráno dne: 2015-03-28

** update 23:33 Ok. Mladej si venku dal další kost. To bych fakt brečel. A tu legraci jakou si užívá, když předemnou utíká. Ví přesně co dělá. Jinak normální sobotní večer ve strašnicích.

Aktualizoval sem windows ve vmware, to bych se taky posral. dvě hodiny restartů a asi nemá smysl dumat, proč má adresář s těma sedmičkama 23GB.

======

** update 18:09 Slunce už zapadá a přichází milosrdná tma. Vcelku relaxační odpoledne, mladej zase bublá do misky s vodou a honí bublinky. Taky sem ho mrzáka přistihnul při krádeži kosti. Doma, z odpadkovýho koše. Dojedl sem bůček, dostalo se na oba co se týče podílu, já vyhodil kosti do odpaďáku, kterej mám v koupelně a natáhnul se. Asi zavřu oči, když tu mě probudí jakési klapání pod gaučem. Než se zvednu, abych se podival vo co kurva jde, vylítla šéfová strčila hlavu pod gauč a vytáhla žebro a sežrala ho takovou rychlostí, jakoby to mělo bejt poslední žebro na světě. No a záhada byla vyřešena, mladej ukradnul kost z odpaďáku, ožužlal ji a když Tara viděla, že jdu po ni, tak nelenila, ukradla ji a schroupla. To by se jeden posral z těch psů.

======

** update 12:11 Dneska je přechod na letní čas. Ukradnou mi hodinu spánku. Sem zvědavej jak to pobere nebo nepobere mladej. Počasí je divný, pod mrakem. Zavřenej v krabici, čumim z vokna.

Češky unesené v Pákistánu jsou po dvou letech volné. Už jsou v Česku. Tak to je docela velkej zázrak. Osobně sem příliš nevěřil, že ještě někdy děvčata uviděj evropu a vůbec starej dobrej kontinent. Nejsem si nějak příliš jistej, ale do civilizovanějších částí asie příště asi spíše letadlem. Snad jednou Kocáb se Šabatovou zrealizují edukační cestu po republice a dívky odvypráví, jak byly kulturně a společensky obohaceny. Kdyby to šlo, pozval bych je i do své oblíbené hospůdky, dát pivko, tláču, brčko, poslechnout příběhy z cizích krajin. Dřív v době, kdy ještě neexistovaly internety a noviny vycházely třikrát denně, byl takový světaznalý pocestný dobrým zdrojem informací.

Každopádně i já mám sen, že poctivá a slušná češka bude jednou moci - i v takové zemi jako je Pákistán - vytáhnou o polední pauze deku, svléknout se do bikin a vyvalit se v parku před mešitou na sluníčku. Do tý doby, než se tak stane, jsem rád a uvědomuji si to nevýslovný štěstí, že jsem přistál v evropě a ne někde v horách, kde roste jenom mák a žijou jen ovce.