** update 22:49 říkala mi matka, že dneska brigádničila s nějakou ukrajinkou irinou. prý ženská po čtyřícítce a už dvacet let s manželem dělá v čechách. platí za nájem 21 litrů, maj každej dvě práce a teprve letos si mohli přivýst svý dvě děcka ve věku patnáct a devatenáct. prej to fungovalo tak, že na ukrajinu odjela jenom odrodit a kluky vychovávala babička. opravili tam barák, ale bydlet už chtěj tady. prej je to na ukrajině zkurveně drsný, že si ani neuvědomujem v jaký pohodě a klidu žijem, protože tam prej vůbec není práce. a kdo nemaká chlastá. mám hlavu pod střechou, hypotéku zvládám splácet a defakto mám hafo prostoru psát sračky a řešit kundí problémy, protože vlastně žádný jiný problémy zatím nemám.
** update 22:06 Mám pořád zkunděnej problém a nemá smysl to svádět na podzimní depresi. Spíš bych to sved na středeční rumy a na zítřejší teoretický jídlo v hospodě. Co mě potěšilo, dopsal sem zkunděnou devátou kapitolu třetí sračkový série příběhů vesmírných kokotů a zbývá mi jenom kapitola deset, jedenáct, dvanáct a třináct. To dokonce roku nestihnu, ale sem rád, že sem dneska nešel do hospody a pracoval na svý absolutně zbytečný sračce. Příští pohotovostní týden snad budu mít poctivě propsanej. Uklidňuje mě to zasraně. Teď už jen vyvenčím psa.
** update 13:07 Konečně pátek. Přijela zase matka, takže ji pudu vyzvednout do práce. Dobrý je, že zatím je schopná jezdit a brigádničit díky vlastním silám a snad to ještě chvíli dá. Dobře sem se vyspal a přemejšlím, jestli se půjdu podívat do hospody dnes nebo zítra. Asi to nechám na situaci, jestli se někdo ozve. K obědu sem si dal nějaký pálivý asijský jídlo s rejží. Chodím k těm asiatům rád, obsluhuje černovlasá kočička s perfektní češtinou a schopností počítat bez toho, aniž by mě zkusila okrást. Pak jdu k posranejm balkáncům na pizzu, teď maj za kasou nějakou tlustou bloncku s debilním přízvukem a musím si dávat fakt bacha, aby na mě nezkusila nějakej posranej balkánskej ojeb. Prostě diagnóza, nejdřív se mnou vyjebe, když si du objednat hambáč. Po měsíci zkusím pizzu, kterou sem sice dostal, ale naprosto normálně mi nevrátila přesně kolik mi měla vrátit. Když sem tu korunu chtěl zpět, tak mi začala brečet jak nemá drobný. Tak sem ji poslal do tlustý píče, ať si jde někam drobný sehnat. Teď v pondělí po dalším měsíci sem znovu zkusil pizzu, o korunu mě okrást už nezkusila, ale asi abych dostal čočku, tak deset minut sháněla drobáky. To je prostě rozdíl mezi tlustejma evropskejma mrdkama a asijským přístupem k zákazníkovi.
