rumunský pátek

Vysráno dne: 2015-05-29

** update 13:41 Neska vysmahnu z práce v 16h, je pátek a v pátek je svátek. Jo, měl sem dneska ráno nějakej splín, ale rychle jsem si vzpomněl na zatčení, na exekuce, na vejlet do staňkova, kde se naštěstí už bejvalka rozhodla strávit víkend s nějakým posranými německými důchodci, místo přátel za kterými jsme jeli a kteří vlastně ani nikdy neexistovali. Zůstala mi jediná otázka, na kterou asi nikdy nebudu znát odpověď. To že sem byl za oslíčka otřes se, to že sem byl za debila sem pochopil, ale jak moc se mnou vyjebávala se asi nikdy nedozvim. Upřímně, co oči nevidí, to srdce nebolí, takže jsem rád, že to zůstane tak jak to je a nic novýho se už o svý ex dozvědět nechci. Ty vole, já sem byl fakt jak slepej.

Gold Artifacts Tell Tale of Drug-Fueled Rituals and "Bastard Wars". Velmi starý bong.

======

** update 11:39 Vlezu dneska se psem zase do tramvaje a hele hovno. Zase ta samá rumunka rozměrů důlního bagru, tentokrát obklopená kníratými hubenými muži bez berlí. Kozy neměli, takže předpokládám, že vousaté rumunky to nebyly. Otázka je, jestli nemají někde u depa hostivař zaparkovaný svý karavany.

je celkem vedro, docela bych chvíli poseděl i na zahrádce u pivka. uvidim večer.

Nečasová nezneužila vojenské zpravodajství, rozhodl soud. Ty vole, Jaňulko, to je kocourkov.

Ruská státní televize obhajuje invazi do ČSSR. Rusko se zbláznilo. Definitivně.

Jeho sekretářka denně brečela, líčí referentka Chládkovo řízení úřadu. Nechci se nijak zastávat sociálnědemokratického ministra, navíc školství, kde to bylo od převratu dosti personálně tragický, ale něco mi mírně smrdí. Nějaká referentka šíří drby o událostech u kterých nebyla, její otec pracoval pro téhož chlapa a kundě vadilo, že ji pan ministr nejspíš přichytil jak polovinu pracovní doby trávi s cigaretkou. Nechci bejt nějakej podezíravej, ale vsadil bych se, že na ministerstvu školství mohla vládnou pohoda jako v jiné organizaci například na Kačerově. Mezi 10-11:30, tj. v pauze mezi svačinou a obědem, bylo vždy ve vnitrobloku u popelníku skutečně hodně lidí. A po obědě némlich to samý. Jestli von ten zasranej socan nechtěl po svých podřízených práci a lemplové navyklí na pohodičku státní organizace, se začali bránit. Osobně si nedělám příliš iluze o lidech a jejich vztahu k práci. Peníze nejsou všechno, ale za tu tabulkovou almužnu nemůže nikdo čekat vysoký pracovní výkony.