Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 11. Blokáda
Matkopíchač s temnými kolegy právě dokončoval jeden z temných rituálů, během kterých tančí v kruhu, zvedají rytmicky ruce a velmi temně hučí.
Zakázaný císař a jeho vrchní eunuch Ho seděli u velkého kulatého stolu a nervozně ťukali prsty do dřevěné desky.
„Velký císaři, neměli bychom se také vrátit k našim rituálům?“ promluvil kastrát.
„Ho, neser, nejdřív zabijem Blázna a tu jeho šílenou partu. Teprv potom se vrátíme k rituálům, ale filozofická otázka stejně je, jestli se na ně nevysrat. Přeci jen jsme prošli světem mrtvých a vrátili se zpět mezi živé, což by nám dalo právo některý věci změnit,“ odpověděl císař. Ho se zamyslel.
„Mocný císaři, je oceněníhodné, že přemýšlíte nad budoucností svého národa. Já jsem se vůbec neopovažoval navrhovat jakékoliv změny.“
„Ho, všechno má svůj čas. Teď mě sere tahle parta pobožnejch bezmozků, kdybysme neměli dohodu, dávno bych je nechal svýmu osudu. Dostanou nás nakonec do problémů, uvidíš, ty vole,“ řekl císař takovým pesimistickým tónem a zvýšil hlasitost klepání prstů do dřeva.
Temné kolegium naposledy vydalo temný hrdelní řev a zatřepotalo rukama nad hlavou. Unaveni zasedli do svých židlí a hned naplnili sklenice velikosti stakanu tvrdým destilátem.
„No konečně. Už ste skončili?“ zamručel císař a otevřel lahváče, „dáme se teda do práce, ne? Před náma je shromážděná armáda lodí připravených nám zabránit v další cestě.“
Matkopíchač zvedl panák alkoholu a prázdným temným obličejem pohlédl po císaři, jenž neprojevil ani známku strachu. Poté tekutina zmizela v temnotě hrdla a vůdce Temného kolegia promluvil.
„Ty čínský kašpary rozřežeme na kostičky, ale nemělo by tě spíš trápit, že mezi budoucími oběťmi mohou být i tví vzdálení příbuzní?“
„Matkopíchači, tyhle hovadiny na mě nezkoušej, sou to komunisti, před nimiž všichni mí rozumní předci zdrhli,“ odsekl císař.
„Dobrá, nerozčiluj se. Vy nebudete provádět obřady před nastávající bitvou?“ pokračoval Matkopíchač.
„Ne, nechci se zdržovat hovadinama, chci Blázna a chci ho co nejdřív, ať se pak můžu věnovat svým vlastním věcem,“ nerudně řekl vůdce Zakázané říše.
„O to líp,“ zasmál se temně Matkopíchač a obrátil pozornost k členům kolegia. Zhluboka se nadechl a promluvil temným hlasem.
„Čas pomsty nastal. Zapněte smrťáka.“
Temné kolegium povstalo a temně začalo hučet. Po chvíli se oddělil Vošoust a šel vydat rozkazy.
Lodě zmrtvýchvstalých začaly nabíjet zbraně a ‚smrťák‘ byl zanedlouho připraven k akci. Matkopíchačův temný hlas spustil světelnou show smrtících paprsků, které flotilu čínských bitevníků rozporcovaly do hranolů velikosti krabičky od krbových zápalek.
Lodě zmrtvýchvstalých mířily k Zemi, kde již začínala vládnout globální panika. Kupodivu Temné kolegium nevyhladilo kolonie v okolí Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptunu, pravděpodobně z důvodu nízkého počtu obětí a zastavili až na oběžné dráze Marsu.
Čelní představitelé zkusili zahájit vyjednávání, ale byli Matkopíchačem a Zakázaným císařem odmítnuti a obyvatelstvo dostalo deset minut, aby se rozloučilo s blízkými a vlastními životy. Času bylo vlastně tak málo, že panické chování nemělo čas dorůst pozemských rozměrů a jenž nabralo skutečný grády přesně ve chvíli, kdy temné lodě zapálily atmosféru a tím během několika minut zničily stovky let marsovské terraformace.
Existovala jediná osoba, která ocenila efektní katastrofu posledního soudu. V jednom malém zamřížovaném okně byla hlava, která s úsměvem od ucha k uchu pozorovala ohnivou přibližující stěnu. Něco nesrozumitelného mumlala, ale čím blíž byl oheň a žár, tím víc se Marten smál.
Jenže o této malé životní epizodě nikdo z pozemšťanů nevěděl a ani neměl šanci se jakkoliv dozvědět. Všichni stáli s otevřenými ústy plných výkřiků typu „OMG“, „WTF“, „OMGWTF!“ před obrazovkami doma, v ulicích nebo prostě v místě, kde zrovna šokem ustrnuli s přenosným zobrazovacím zařízením. Mars v přímém přenosu zemřel před očima.
V čínském generálním štábu vládl maximální ruch. Nejvyšší armádní šarže navázaly rozhovory s jinými pohlaváry spřátelených i znepřátelených mocností planety Země a největší zelení mozci vymýšleli strategii, kterou by mohli použít proti síle, jenž dokázala zničit Mars. Nevycházelo jim z modelů však nic jiného, než bitva posledního soudu.
„Soudruzi, je vám jasné, že toto může být absolutní konec lidstva?“ promluvil zpocený čínský prezident.
„Ještě pořád nevíme, co vlastně chtějí. Na naše pokusy o komunikaci nereagují,“ řekl jeden z generálů.
Než stihl kdokoliv cokoliv dodat, nastala změna. Projekční plocha začala zářit a z reproduktorů začalo vycházet temné mručení.
V bílém světle plátna se ukázala temná postava s temný hlasem v hrdle.
„Jsem mocný Matkopíchač a vrátil sem se ze světa mrtvých s Temným kolegiem a Zakázaným císařem, abych zajal, mučil a zabil Kapitána Blázna s celou jeho zasranou posádkou. Zvláště Ponga bych si velmi rád vychutnal osobně. Vydáte-li je, možná budete žít.“
Čínský prezident se rozhlédl po svém generálním štábu a zkontroloval reakce vzdáleně připojených.
„My ho nemáme, ale víme, kde se právě nachází. Nedávno jsme našli jeho Základnu a možná bychom se mohli domluvit, měl bych…,“ začal mluvit, ale zastavilo ho temné zamručení.
„Ani hovno, jestli jste ho našli vy, tak my ho najdem taky. K ničemu vás nepotřebuju a všechny vás pobijeme starou klasickou cestou. Výsadkem a početní převahou,“ zachechtal se Matkopíchač a přerušil komunikační kanál.
„Já jsem ale nedořekl, že Základna je kompletně izolována od veškerých signálů. Bude zázrak, jestli Kapitána Blázna najdou,“ řekl čínský prezident svému štábu a v hlavě musel přerovnat skutečně hodně myšlenek. Ale ať je třídil jakýmkoliv způsobem, neustále mu vycházelo, že pro záchranu planety a socialismu v Číně nemůže udělat vůbec nic.
„Soudruhu prezidente, ať to bude mít jakékoliv důsledky, my se nesmíme vzdát a musíme zaútočit všemi zbraněmi, který nahoře máme. Jde o naši komunistickou čest,“ povstal jeden generál a začal tleskat. Vstávali další a další, aby nakonec všichni společně provolávali slávu a nesmrtelnost čínské komunistické straně.
Nabuzený soudruh prezident vydal rozkaz k bitvě na orbitální dráze.
Několik desítek největších a nejmodernějších čínských vesmírných bitevníků ze sebe vydaly to nejlepší, jenž v dané situaci bylo možné. Některé před zničením stihly jednou či dvakrát vystřelit a na jiných zvládla posádka aspoň nabít. Převaha Temného kolegia a Zakázaného císaře byla více než zřejmá. Během pěti minut bylo vše v okolí Země zničené a zaplněné troskami, mezi kterými se vznášela zmrzlá těla čínských vojáků.
„Hrozný amatéři,“ zasmál se temně Matkopíchač, když v zasedací místnosti pozorovali paseku, kterou nadělali na orbitálních drahách.
„Mocný Matkopíchači, nás nikdo nepřemůže! Ať žije Temný kolegium!!!“ zakřičel Pičín, pozvedl číši a spustil nějaký temný chorál.
„Doprdele, už je to tady zase,“ zakroutil hlavou Zakázaný císař, vložil do uší špunty a naklonil hlavu ke svému vrchnímu správci.
„Ty vole, Ho, než dojedou ty svý sračky, spusť skenery, projeď tu hroudu kamení a vody milimetr po milimetru a vyšli na povrch pořádnej výsadek. Vyřešíme jednou provždy problém s komunistama.“
„Mocný císaři, velmi rozumná slova, ihned se do toho dám,“ pokýval Ho hlavou a rychle odešel. Zakázaný císař otráveně pokračoval v sezení u stolu s Temnými, jenž ho začínali svými temnými šaškárnami poněkud srát.