Vesmírní dýleři 2 - 2. Dovolená
„Ty, Kokote, nemáš přeci jenom v tom svým zavazadle nějakou speciální zbraň přímo pro mě?“ zeptal se Kokota, který jel k městu. Zástavba houstla spolu s provozem, Blázen si nechával ovívat vlasy větrem, kouřil joint a občas vypustil laserový paprsek, aby zpomalil pronásledovatele.
„Kokote, bude honička městem, připrav se.“
„Můj vůdce, jsem s tím naprosto srozuměn,“ odpověděl Kokot, zašátral v kabele a vytáhl starou známou hračku.
„A ty vole, BFG 9000 z toho divnýho příběhu s nekonečným množstvím nepřátel a romantikou na konci. Úplně sem na tohodle miláčka zapomněl. Kokote, děkuju, žes ji vzal sebou, teď přijde monstrózní destrukce, na kterou nikdy místní nezapomenou,“ zaradoval se Pong, popadl zbraň a postavil na nohy.
„Šéfe, budu vás jistit. Co ztráty na civilistech?“ zeptal se.
„Ty vole, Pongu, jsme v nebezpečí, unesli sme generály a všichni po nás jdou. Minimální ztráty máš povolený,“ odpověděl Blázen s takovým výrazem v očích, který Pongovi jasně řekl, že si může užít.
„Máme přeci dovolenou,“ dodal s úsměvem.
„Šéfe… kuju,“ rozzářil oči Pong, zamířil zasraně velkou zbraň k obloze, kde byla letka několika rychle letících strojů a zmáčkl spoušť. Vylétla zelená koule, která po nárazu do cíle explodovala a smetla letadla, jenž v plamenech zamířila k zemi, kde dopadla do hustě obydlené zóny. Následný mohutný požár začal pohlcovat celou čtvrť a mnozí nebozí obyvatelé běhali po ulicích krvaví a popálení. Častý byl pohled na běhající hořící postavy, které šířily požár dál.
„Parádní apokalypsa,“ komentoval suše Pong situaci a připravoval zbraň k dalšímu výstřelu. Chvíli trvalo, než se dobily kondenzátory energie.
Blázen šermoval svým laserem, ničil flotily aut pronásledovatelů, před které kácel různé překážky od semaforů, přes stromy, vývěsní štíty až po kusy domů, z nichž odřezával rohy a celé bloky betonu, které vybuchující dopadaly do ulice.
Přerušené dráty elektrických vedení jiskřily a zapalovaly poničené vedení plynu.
Vedení města již pravděpodobně zjistilo, že v ulicích probíhá pohroma a postupně se podařilo vyklidit ulice a uvolnit trasu, po které chtěli, aby unesené vozidlo s generály projelo. V pravidelných intervalech byly rozmístěny speciální jednotky a zátarasy přes silnici. Množství pronásledujících letadel a obrněných vozidel neustávalo, takže Pongovi a Bláznovi nezbývalo nic jiného než pokračovat v totálním ničení.
„Můj vůdce, udělám fintu a pokusím někde sjet mimo tuhle závodní dráhu, nevidím žádné civilisty!“ zakřičel Kokot, aby přehlušil rámus z hroutících budov. Ve vozu jinak vládla dobrá nálada, Urgha s Prdem popíjeli pivko a generálové s bledými tvářemi nepřestávali zvracet do papírových pytlíků.
„Dělej co uznáš za vhodný,“ odpověděl s klidem Blázen a nepřestával v laserové smršti.
Kokot jel plnou rychlostí městským bulvárem, vyhýbal se hořícím zátarasům, které na střídačku uvolňoval Blázen laserem a Pong plazmovými střelami své BFG.
„Držte se pevně,“ vykřikl v jednu chvíli a prudce odbočil, „vezmu to zkratkou dolů k řece, pak podél až na konec města.“
Dvojice na střeše pevným úchytem upevnila pozici a Kokot přes ručku prudce zabočil. Projel kolem domů a silnice se najednou prudce sklonila dolů. Pong byl spokojený, protože viděl plné chodníky lidi a tramvaj taženou lanem narvanou cestujícími. Svažující silnice byla občas přerušená ‚schodem‘, ze kterého jejich rychle jedoucí vozidlo skákalo efektními skoky a zanechávalo po dopadu hromadu jisker, vytvořených třením podvozku o asfalt. Do toho pronásledovatelé, kteří neutuchávali ve svém honu. Pong mel právě nabito.
Zelená plazmová koule sejmula několik pronásledovatelů v autech, jenž vybuchly a ohnivé koule smetly vše živé v dost velkém kruhu.
„Parádní ohňostroj,“ smál se Blázen a nedalo mu laserem zničit tramvaj s civilisty.
„Šéfe…?“ podivil se Pong.
„No co, co. Jsme ve válce, ne? Navíc mám dovolenou a můžu si dělat co chci. Nevadí Prde, že zabíjím civilisty?“
Z vozu se ozvala krátká nejasná odpověď.
„To nejsou naši civilisti, takže v podstatě budou všichni naši nepřátelé.“
„Rozumím,“ odhodil Blázen zbytek brka a zamířil laser na další letadla, která se zrovna vynořila nad střechami domů. Laserový paprsek prořízl tmu a zasáhl objekty ve vzduchu, které spadly k zemi a tradičně explodovaly.
„Šéfe, už chápete, proč mám rád boj a zabíjení?“ zeptal se Pong.
„Ty vole, Pongu, chápu, ale nechtěl bych se tím živit,“ odpověděl Blázen a zapálil nové brko.
Pilot takového stíhacího letounu, kterých už nesčetně padlo k zemi, viděl se svým kopilotem pod sebou docela slušnej masakr. Ohnivá stopa, táhnoucí napříč městem, pomalu rozlévala plameny do okolí a začínalo být viditelné, že tento požár je na cestě k vymknutí z kontroly.
„Tady XB-1, volám velení.“
„Velení slyší, co se děje?“
„Příšernej masakr, měli byste zastavit pronásledování, jsou dost vysoký ztráty na civilistech a město pohlcujou plameny.“
„Slyšíme a bereme vaše informace na vědomí, ale nyní pokračujte v pronásledování,“ zazněla odpověď.
Pilot si pomyslel cosi o zkurvysynech, ale uposlechl rozkaz. Zvedl stroj, přelétl střechy a zamířil nad silnici, po které se dolů k řece řítili únosci. Spatřil dvě postavy stojící v otevřené střeše vozu a začal mířit. Jenže v jednu chvíli zaregistroval paprsek, který k němu letěl po obloze a než si stihl uvědomit souvislosti, byla jeho kolega přepůlen vedví a on v odříznutém kusu letadla, připoután stále do sedačky, padal k zemi. Posledním, jež mu bylo dovoleno spatřit a pocítit, bylo světlo a žár ohně, který živen uniklým palivem spustil vražedné peklo.
Každá armáda má své byrokratické systémy, ve kterých bez rozkazu nic nefunguje, i kdyby právě nastal konec světa. Pakliže armáda nemá plány, kterak bojovat s koncem světa, je zcela bezbranná a ochromená, kde ruce neví, kde stojí hlava. Ne, že by to někoho v generálním štábu zpočátku vzrušovalo, ale přesuneme-li se mezi horečnatě jednající nepřátelské vysoké šarže, tak zjistíme, že jsou trochu v prdeli. Jejich plány pramálo hovořily o tom, jak jednat, když jsou všichni generálové zajati.
Vzhledem k množícím stížnostem zástupců různých neziskových organizací pro pomoc lidem v nouzi, že v hlavním městě roste počet brutálně zabitých civilistů, začali ve štábu přemýšlet nad ukončením veškeré akce. Ideálně tak, aby nedošlo k větším škodám a ještě většímu zostuzení.
Takže, když s hlasitým kvílením brzd Kokot odbočil na silnici podél řeky a za nimi zůstávala hořící spoušť, rozhodli velitelé ukončit pronásledování minimálně do doby, než únosci vyjedou opět mimo město. Byli si ale dobře vědomi toho, že hranice je kurevsky blízko.
„Šéfe, asi nás přestali pronásledovat,“ konstatoval Pong, když plazmovým výbojem sejmul poslední letoun a žádný další se znovu neobjevil.
„Nejspíš asi jo, zmizely i všechny vozy, který na nás byly pověšený. Teda, ale zůstal po nás mocnej bordel,“ řekl Blázen kouřící brko, když pozoroval ohnivou záři, kterou za sebou zanechali.
„Libová destrukce, ještě bych rád něco zničil,“ zasmál se Pong a vystřelil slepě do vzduchu. Zelená exploze nad jejich hlavami prozradila, že něco zasáhli.
„Asi špionážní dron,“ řekl Kokot a trochu zpomalil.
