Rozbahněnou cestou došli k luxusnímu vozu, který hlídali dva vojáci. Pong nic neřekl a šel okamžitě vyřešit problém. Chvíli k nim promlouval, podepsal vojenské deníčky a oba milosrdně zabil kung-fu trikem zvaným ‚dotek smrti‘. Odtáhl je do křoví a mávl k ukrytým kumpánům, že vzduch je čistý.
Kokot otevřel dveře vozu, pochválil jeho prostornost a dvě kožené sedačky proti sobě. Usadil se za řízení a začal studovat technologii. Blázen zabral místo vedle něj, dozadu posadili generály a Kokot s Urghou je hlídali.
Pong zavřel nižší šarže do zavazadlového prostoru a hodil k nim plynový granát se slovy, že jestli uslyší jenom pípnutí, odpálí ho a sedl si vedle Urghy.
„Kokote, teď je to na tobě, abys nás odsud vyvezl,“ řekl a na malém stolečku otevřel láhev luxusní kořalky. Narýsoval několik lajn, které okamžitě sjel.
„Fakt dobrý, někdy si sem zajedu odpočinout, zabít pár desítek nepřátel, znásilnit všechny ženy, dcery a syny a posbírat mnoho nových trofejí. Náhrdelník parádní, žejo?“ smál se.

Kapitán Blázen rozkouřil joint a Kokot nahodil motor. Rozsvítil světla a vyrazil po blátivé cestě směrem pryč od bojiště. Projeli několik kontrolních stanovišť, kde je ani nezastavili, až dojeli k poslednímu na hranici s lesem, kde byli donuceni podstoupit kontrolu.
„Urgho, Prde, buďte připraveni, tihle budou asi zvědaví,“ řekl Pong a nachystal nůž.
Stráž obcházela vůz kolem dokola, až zastavila u okénka řidiče a poklepala. Kokot stáhl okýnko a díval se. Voják nahlédl dovnitř a zeptal se.
„Všechno v pořádku? Tyhle pány neznám.“
Blázen mu vyfoukl haldu dýmu do obličeje, čepel Pongova nože projela zvědavci spodním patrem až do mozku a hlava stráže padla do Kokotova klínu.
„Teď je řada na nás,“ řekl Pong a vystoupil z auta. Vytáhl mrtvolu, hodil na zem a šel k dalším třem vojákům, kteří stáli u závory. Prd s Urghou zamířili ke strážní boudě, odkud byla slyšet hudba a halasný jásot.
Protože Pong byl ve světle ohňů špatně poznat, stráže předpokládali, že se jedná o proslulého Kwana a rovnou vytahovali památníčky. Pong naoplátku vytáhl svoji kung-fu propisku naplněnou jedovatým inkoustem a všechny tři bodl rychle do ruky.
„Co to kurva děl…?“ stihli říci kus věty, než jim z úst začala vytékat pěna barvy inkoustu, jazyky zčernaly a bělmo zbarvilo inkoustovou modří. Chvíli chrčeli a když jim začala proudit modrá barva z uší a nosu, padli k zemi jako podťatí a zemřeli v křeči. Na filmovém plátně ve světle ohně asi nebude vidět chvíle, ve které jejich vnitřnosti uvolnily uvolnily tlak, posrali se modrým hovnem a pochcali močí barvy inkoustu. Poté Pong zamířil k Urghze a Prdovi, aby společně vstoupili do strážního domku.

Uvnitř bylo šest chlapů, z nichž půlka vytáhla tradiční památníčky a druhá zbraně. Pong si vzal na starost ozbrojence a pěstí všem rozdrtil ohryzky s dýchacími trubicemi. Měl chuť řádit, vytáhnout nože a udělat pořádný krvavý bordel, ale měl tušení, že by se to Šéfovi nelíbilo, tak šel pomoci přátelům.
Ti výpomoc nijak nepotřebovali a oba pilně cvičili v boji chladnými zbraněmi. Urgha dala pár přesných zásahů boxerem do hrudi, protože milovala praskání žeber a syčení proražených plic. Prd, aby nebyl za čůráka, kapesním nožíkem rozpíchal posledního nebožáka.
„Tak to bychom měli,“ zasmál se Pong, rozhlédl po scenérii a zalitoval, že nešel taky do krve. Měl by to však na delší dobu.
Vyšli ven a nasedli do automobilu.

Kokot nahodil motor a vyrazili lesní cestou směrem pryč od válečné vřavy.
„Kdy nás pustíte?“ promluvil opatrně jeden z generálů.
„Až usoudíme, že vás nepotřebujeme,“ odpověděl Blázen a kouřil čerstvě ubalené brko.
„Co pak? Zabijete nás zákeřně zezadu?“ zeptal se další.
„Ale hovno, copak vypadáme jako čůráci na vejletě?“ uraženě pravil Pong a měl sto chutí toho blba zabít.
„Dobře, dobře, už mlčím a omlouvám se. Až dojedeme na rozcestí, odbočte doleva. Cesta nás zavede na silnici, která míří na hranici mezi našimi státy. Zaručuji vám, že vás nechají projet bezpečně a bez násilí. Souhlasíte?“ přišel s omluvným nápadem vyděšený generál. Zbylí po něm hodili pohledem, ze kterého bylo jasné, že se zrádcem už nikdy nepromluví. Blázen však ocenil nabídku a přijal ji.
„Fér obchod, beru.“

Jeli tmou a dva světelné kužely osvětlovaly ubíhající les před vozem. Přesně podle předpovědi dojeli na křižovatku a Kokot zahnul doleva. Byli najednou v jiném světě. Oranžová záře bojiště osvětlovala horizont okousaný vršky lesa a před nimi svítilo světlo velkoměsta.
„Naše hlavní město, spousta hospod a bordelů,“ snil jeden z generálů. „Šéfe…?“ ozval se Pong.
„Nasrat Pongu, do bordelu půjdeš až na druhý straně hranice,“ odpověděl Bláznův hlas a dozadu se vyvalil kouř.
„Šéfe, už mlčím,“ zamručel Pong a zbytek myšlenek si ponechal jen pro sebe.
„Můj vůdce, pojedu obchvatem, abych se vyhnul městu, ale něco mi tu furt bliká na panelu. Mám to potvrdit?“ řekl Kokot.
Blázen se podíval po světle, zhuleně zamžoural očima a stiskl tlačítko.
„Konečně, tady generální štáb, hovoří záložní generál Kundus a důrazně vám přikazuji, abyste ihned zastavili. Jinak...“
„Co kurva jinak? Zabijete nás i s těma šaškama, který sou tu s námi?“ uchechtl se Pong.
„Když nebude jiná možnost,“ řekl Kundus.
„Tak ahoj,“ ukončil rozhovor Kapitán a vypnul přijímač, „Kokote, šlápni na plyn a co nejrychleji nás dostaň na hranici.“
„Můj vůdce, rozkaz,“ odpověděl Kokot, přidal výkon a vůz znatelně zrychlil. Letecký záběr by ukázal dým, který se vyvalil od pneumatik a stroj, který předjíždí ostatní auta. Taky by záběr odhalil, že v dálce vyrašily další kužely světel a rychle se přibližovaly. To samé ve vzduchu a světlo letících strojů přejíždělo jedno auto za druhým.

Urgha otočila pozornost k zadnímu oknu a sledovala silnici za sebou.
„Kapitáne, jsou za náma nějaký světla a rychle se přibližujou.“
Pong se otočil a viděl to samé.
„Kokote, bylo by docela dobrý, kdyby ses podíval do zavazadla, jestli tam náhodou nemáš něco, čím by šlo sundat letadla za náma.“
„Pongu, rovnou ti řeknu, že nic takovýho nemám, ale mohl by nám pomoci náš vůdce.“
„Kokote, cože?“ udiveně řekl Blázen a vyhodil z okénka vajgl.
„Můj vůdce, použijte svoje hodinky.“
„Eee, Kokote, těma můžu sundat letadlo?“
„Můj vůdce, použijte laser, otevřu střešní okno.“
„Ty vole, to bude jak v akčním filmu,“ zasmál se Blázen a zapálil připravené brko. Kokot otevřel střechu, Kapitán postavil na obě nohy a otočil zády proti směru jízdy. Kouřil joint, přitom prohlížel hodinky a rychle zjistil, že laser lze přepnout do válečného režimu.
„Ty vole, Kokote, to je docela hustá zbraň,“ řekl a zmáčkl hodinky, ze kterých vystřelil dlouhý laserový paprsek, který přepálil řadu za nimi jedoucích vozů. Jejich zbytky do sebe narazily a skončily v jednom ohni.
„Uff,“ odklepl Blázen popel a zamířil paprsek k obloze. Sejmul několik dopravních značení, pár vršků stromů, ale nakonec úspěšně zamířil laserový paprsek k letícím světlům, které mizely jedno pod druhém, proměněné v oheň padající k zemi.
„Můj vůdce, před námi,“ řekl klidně Kokot a Blázen změnil pozici. Několik desítek metrů před nimi byla vozová hradba a rychle se přibližovala. Kapitán použil laser a zátaras zničil.
„Šéfe, parádní akce,“ smál se Pong a rýsoval lajny methu. Generálové byli zelení, lil z nich pot a ze zavazadlového prostoru bylo slyšet volání o pomoc.
„Držte huby nebo vás zabiju,“ zařval Pong a křik utichl.
„Kokote, zase jsou před námi překážky, nějaká divná energetická stěna a za náma jsou další letadla a nějaký auta,“ zakřičel ze střechy Blázen.
„Můj vůdce, použijte zase laser, já sjedu z cesty a zkusím nás schovat ve městě,“ řekl Blázen a na nejbližším sjezdu sjel z obchvatu.
„To bude masakr, laser ve městě,“ tiše prorokoval následující chvíle Pong a v duchu byl velmi spokojený. Gigantické destrukce miloval z celého srdce.