Ketty provedla Ponga dlouhou chodbou k Bláznově soukromé kóji. Poodhrnula závěs a ven se vyvalila známá vůně. Protáhl se škvírou v závěsu a zapadl do pohodlné kóje s oválnou sedačkou a výhledem na taneční parket a pódium, kde zrovna běžel nějaký kankán.
V sedačce seděla známá postava a vyfukovala oblaka kouře.
„Šéfe, Šéfe, konečně!“ vykřikl Pong radostně.
Postava se nadzvedla, pootočila a promluvila.
„Ty vole, Pongu, konečně. Co ti tak dlouho trvalo?“
„Šéfe, Šéfe, kdyby ste kurva věděl, co mám kurva za sebou, než sem vás našel. Vždyť ste byl chvíli oficiálně mrtvej.“
„To to trvalo, než vám došlo, že ten druhej byl obyčenej klon,“ zasmál se Blázen a vrátil ku sledování představení.
„Šéfe, ale během tý doby jsem se neflákal, protože sem nevěřil, že ste mrtvej.“
„Fajn Pongu, tak si dej lajnu, najez se, popij, dívej na holky a můžeš mi celej ten příběh odvykládat.“
„Šéfe, bude to delší,“ řekl Pong.
„Nevadí, stejně mám nad čím přemejšlet, ta parta temnejch retardů mě totiž začíná pěkně srát. Kdyby se aspoň nechovali jako čůráci, ty vole, Pongu.“
„Souhlasím s váma, Šéfe,“ pokýval Pong hlavou, který nachystal několik obřích lajn a začal vyprávět přesně od okamžiku, kdy naposledy seděli v tomto podniku.

Pongovo vyprávění uteklo rychle a večírek se protáhl na několik dní. Navíc v jeden nestřežený okamžik dorazila doposud schovaná posádka včetně Franka a Mozečka s Mazlíčkem, který se okamžitě stal středem pozornosti. Blázen během těchto dnů domluvil několik obchodů a Pong vychválil fabriku na výrobu perníku.

Kapka byla na cestě vesmírem a mířila do sluneční soustavy k měsíci Titan planety Saturn. Kapitán Blázen, Karlos, Pong a Kokot seděli ve velitelské místnosti, pili alkohol a spokojeně užívali drogy.
„Šéfe, já sem kurevsky rád, že se vracíme domů, tohle bylo naposledy, kdy jsem vyjel za obchodem ven.“
„Přesně tak, Pongu. Od příště všichni jezdí do fabriky,“ odpověděl Blázen a motal brko.
„Kapitáne, přišla zpráva od pana Jednookého,“ ohlásil Karlos.
„Co píše?“ zeptal se Kokot.
„Kapitáne, máme okamžitě vyrazit k naší fabrice, Ničitel prý chystá nějaký útok jako odpověď za zabití Klauna.“
„To se posrali, ne? Jedou po nás, vyjebávaj s náma, zkoušej finty a ještě mají tu zasranou drzost zaútočit na naše podnikání? Do píče, zmrdi zasraný,“ zařval Blázen a opakoval chvíli dokolečka, „Kundy, kundy, kundy jedny zasraný!“
„Šéfe, Šéfe, uklidněte se. Je to už holt osobní, logika půjde stranou a vyhrajou emoce. A to je naše kurva výhoda, protože když se ti zmrdi nechali vyprovokovat, neovládli se a rozhodli mstít, začínají pomalu a nenápadně ztrácet nad sebou kontrolu.“
„Pongu, mluvíš jako Jednooký,“ zasmál se Blázen.
„Šéfe, to není prdel, Nejvyšší představený je brácha mých Mistrů ze Šaolinu a mám hodně důvodů si myslet, že teď půjde hlavně o udržení sebekontroly. Doporučil bych rychle otočit k fabrice a letět k ní nejvyšší možnou rychlostí.“
„Můj vůdce, souhlasím s Pongem,“ přidal se Kokot.
„Dobře, dobře, tak otočte tuhle plechovku a rychle do továrny. Sem se kurva těšil na moře, slunce, písek, pláže, bary a hodně rumu,“ zamručel Blázen a nervózně zapálil brko.

Vynořili se na hranici dosahu senzorů, dostatečně daleko, aby je případní útočníci neobjevili. Kokot s Karlosem spustili scanner a prohlíželi sektor, kde byla jejich gigantická perníková továrna.
„Můj vůdce, je obklíčená několika desítkami lodí, které neustále pálí do silového pole.“
„Pomůžou si nějak?“ zeptal se Blázen.
„Nepomůžou, máme technologii od Musků, kterou používají k ochraně svých planet.
„Fajn, můžeme se tam nějak bezpečně dostat?“
„Můžeme, prokličkujeme mezi nimi a než si všimnou, že jsme to my, projdeme silovým polem a vystrčíme na ně prdele,“ zasmál se Karlos a okamžitě začal programovat letovou trasu.

Ničitelova flotila zachytila Kapku právě v okamžiku, kdy se vysokou rychlostí přiřítila k zadní části nepřátelské flotily. Pochopili rychle, kdo se vrací, ale než se jim podařilo přesměrovat kanóny, Kapka prokličkovala mezi jednotlivými loděmi a zastavila před silovým polem, které se na krátký okamžik otevřelo. Kapka proletěla a za ní to stihly ještě dvě střely, které vyslala jedna z útočících lodí. Automatická obrana zareagovala rychle a dávka ze samoobslužných děl rakety zneškodnila.

Kokot zaletěl do doku a ihned po vystoupení s Karlosem a Pongem převzal od zaměstnanců obranu fabriky.
Seděli ve velíně a na velkých nástěnných monitorech pozorovali dění okolo továrny.
„Můj vůdce, 46 lodí různé palebné sily. Co budeme dělat? Já bych navrhoval všechny postupně zničit,“ řekl Kokot.
„Souhlasím,“ s jiskrou v oku se přidal Pong a bylo vidět, že by hrozně rád ovládal zbraňový systém.
„Já bych si nejdřív rád promluvil s někým, kdo těm šaškům velí, zničit je můžeme kdykoliv,“ zamyslel se Blázen a potahoval z jointa.
„Můj vůdce, když myslíte, zkusím navázat spojení,“ řekl Kokot a začal ladit vysílač.
„Šéfe, s nima se nedohodnete,“ mručel Pong.
„Pongu, já vím, nechci se dohodnout, chci vědět, kdo proti nám stojí a co chce.“
„Šéfe, zabít nás chce, to vím i já,“ pokračoval Pong a bylo vidět, že by fakt rád mačkal tlačítka ovládající zbraně.
„Ty vole, buď připraven na můj rozkaz, a už nepruď. Kokote, co to spojení?“
„Můj vůdce, navázáno, čekám až to na druhý straně někdo zvedne.“
„Aha,“ odpověděl Blázen a zapálil další brko.

Palba neustávala a obrazovka komunikátoru zrnila.
„Jak jsme na tom s energií? Vydržíme pár dnů?“ zeptal se znuděný Blázen.
„Můj vůdce, roky vydržíme. K silovému poli máme od Musků i patřičně výkonné zdroje.“
„Fajn, ale nemůžeme tady bejt zavřený roky, musíme vydělávat,“ přemýšlel Kapitán nahlas.
„Šéfe, mám je konečně sundat z oblohy?“ zcela nečekaně se zeptal napružený Pong.
„Já nevím, ...“ začal Blázen s nějakou myšlenkou, kterou přerušilo jiné zrnění obrazovky. Zanedlouho se objevil obraz a v něm byla postava v černé kápi s tmavou skvrnou místo obličeje.
„Kapitán Blázen osobně, předpokládám,“ promluvila figura celkem normálním hlasem.
„Správně, Ničitel je zase vaše jméno, že?“ pokýval Blázen a vypustil oblak dýmu.
„Ničitel světů jméno mé,“ odpověděla postava.
„Fajn, tak jsme se představili a teď, o co jde?“ řekl Blázen.
„O nic, chci pomstít Klaunovu smrt,“ zasmál se Ničitel.
„Když nás zabiješ, nedostanete to, co od nás chcete,“ kontroval Kapitán.
„Mí páni už ten tvůj stroj nepotřebují, našli sami způsob jak vytvářet stabilní červí díry. Takže jsem dostal volnou ruku a můžu si dělat co chci.“
„To zní dobře, bude bitka,“ zasmál se velmi hlasitě Pong, zmáčkl jedno z tlačítek a k Ničitelovým lodím zamířili tři rakety, které přesně zasáhly své cíle.