1 2 3 4 5 6 7 8

Pong letěl starou trubkou, ruce podél těla, hlavou napřed jako torpédo. Nad ničím nepřemýšlel, jen si užíval adrenalinového toboganu. Míjel jednotlivé přípojky a dle neustále zmenšujícího se průměru mu docházelo, že se blíží ke spodním patrům budovy.

Stalo se přesně to, co nechtěl, aby se stalo. Ucpal trubku a zasekl se.
„Doprdele,“ proběhlo mu hlavou a doufal, že pomůže Serepes, který šel za ním. Mezitím však v místnosti za zdí, seděl člověk na záchodě a ještě nevěděl, že hladina v záchodové míse se pomalu zvedá.
Pong stále zadržoval splašky nad sebou až došlo k nevyhnutelnému a hovna probublaly do záchodu zrovna ve chvíli, kdy si sedící nešťastník utíral prdel. Z mísy vystříkl gejzír výkalů, muž se polekal a otřel si čelo papírem od hovna, který zrovna držel v ruce. Nikdy se nedozvíme, co se mu prohnalo tenkrát hlavou, ale dozajista nic pěkného to nebylo. Papír však vyhodil automaticky do mísy a spláchl. Hladina začala přetékat na podlahu, proto vzal gumový zvon a prošťouchl sifon.
Přesně tohle Pong potřeboval. Vydechl veškerý vzduch z plic a nechal tlak, aby ho protlačil skrz úzké hrdlo, za kterým čekalo koleno do vodorovné kameninové roury s větším průměrem. Zpomalil, proplul ještě jedním kolenem a do obecní kanalizace se dostal elegantním seskokem na cihlový chodníček, kde již čekal trpaslík s invalidním kolegou.
„Kde je Serepes?“ zeptal se trpaslík.
„Šel za mnou,“ odpověděl Pong a netrpělivě sledoval výpusť, kterou připlul.

Nečekali dlouho, proud sraček a prezervativů s veselým přibližujícím halasným smíchem dával najevo, že se blíží Serepes.
Ladně seskočil k čekajícím a podíval se po Pongovi.
„Dobrá prdel, ale trochu si se šprajcnul, co?“ smál se.
„Jo, trubka byla trošku užší.“
„Takový věci se holt stávaj, když používáš potrubní přepravu ve starejch neudržovanejch domech,“ zasmál se Serepes a otočil k druhům.
„Co vy, připraveni? Mrzáku, připoutej se, asi nás čeká ostřejší jízda.“
„Cože?“ zeptal se Pong.
„Vítej v pekle. Připrav si meče, ty vole. Já půjdu v čele, ty nám budeš hlídat prdele. Jasný?“
„Serepesi, není problém, ale na co se mám připravit?“
„Na všechno, co tě bude chtít zabít,“ zasmál se Serepes a šel do čela. Invalidní trpaslík vyndal hornické lucerničky, rozvěsil je v rozích kárky a rozsvítil. Ponga překvapilo, jak vydatně svítily.

Skupina se dala do pohybu starou kanalizační stokou a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo přijít nějaké nebezpečí.

Pong si však všiml svítících teček, které je sledovaly z kanalizačních otvorů ve stěnách stoky. Smrdutá voda se jemně vlnila a na tváří ucítili jemný páchnoucí vánek.
„Připrav se Pongu,“ řekl Serepes a vytáhl pistoli. Stejně učinili jeho společníci a trpaslík zvaný Mrzák odněkud vyndal kulomet, který nasadil na hranu svého převážedla.

Vzduch prořízl pištivý zvuk a z temnoty stoky se vynořili potkani osedlaní kostlivci v uniformách jednotek SS.
„Co to kurva…?“ zamručel Pong.
„Hitlerova ochranka, musíme přes ně projít, abychom měli právo vstoupit do pekla.“
„Do jakýho pekla, kurva?“
„Neptej se, uvidíš. Teď dělej, co umíš nejlíp,“ odpověděl Serepes a pokračoval v cestě.

Za neustálého sledování pekelnými jezdci dorazili do velké haly s ocelovými vraty, nad kterými se skvěl nápis „Vítejte v Pekle“. Po zemi se válely hromady lidských a zvířecích kostí.
Seskupili se u dveří a sledovali, jak se kolem nich vytváří půlkruh kostlivců sedících na potkanech. Jeden, v odrbané uniformě důstojníka, vystoupil s potkanem z řady a promluvil.
„Jeden z vás se musí utkat s mým nejlepším bojovníkem.“
Serepes ani neváhal a odpověděl.
„Mistr Pong se utká s vaším bojovníkem a prokáže naše právo vstoupit do Pekla.“
„Dobrá. Na život a na smrt!“ vykřikl a rozesmál se, až se všechny jeho kosti třásly. Přidali se i ostatní a za chvíli celá hala duněla ďábelským smíchem kostlivců.

Pong se podíval po trpaslících, nic neřekl a vydal v ústrety boji. Důstojník svým bičíkem ukázal na jednoho kostlivce, který se svým potkanem vyšel z řady.
Oči protivníků se setkaly, Pong nečekal a vyrazil jak čínský vánek proti nepříteli. Předvedl svůj tradiční kung-fu tanec, na jehož konci byl nohou a ocasu zbavený potkan, pln bolesti cukající a zuřivě svými čelistmi ničící vše ve svém okolí.

Kostlivec spadl na zem a potkan jej zcela rozmačkal. Pong se vítězoslavně podíval po důstojníkovi, pak si prohlédl všechny bojovníky a šel dorazit zraněného potkana ranou do hlavy.

Ozvaly se lunaparkové fanfáry, nápis „Vítejte v Pekle“ se rozsvítil a dveře pomalu začaly, tradičně se skřípotem, otevírat.
„Běžte zmrdi, dneska ste to měli jednoduchý. Serepes, příště už tě dostanu,“ řekl důstojník, otočil potkana a zmizel v kanalizaci spolu se svými bojovníky.

„Vždycky ho naseru, když tudy procházíme,“ řekl Serepes.
„A procházíte tudy často?“ zeptal se Pong.
„Podle toho jak je potřeba, pořád je hodně lidí jako si ty, kteří potřebují navést na správnou cestu.“
„Podle čeho si vybíráte?“
„Pongu, ty seš protekční zmrd, normálně máme pořadník a čekací doba je kolem 42 let.“
„Aha,“ zamyslel se Pong a už se raději na nic neptal.

Ocelová vrata se za nimi zavřela a stáli před cestou, která byla lemována lávovými fontánkami a sochami bytostí, které vypadaly jakoby zamrzly v jediném okamžiku. Nebe bylo černé, plné blesků a odrazů z hořících jezer.
„Tak to je Peklo. Dojdeme do osady, pokecáme v motelu, zajedeme do bordelu za Hitlerem a ráno budeme pokračovat v cestě.“
Pong stále nic neříkal a šel s trpaslíky cestou, která vypadala jako žádná jiná. Dlážděná lidskými hlavami, obrubníky z kostí, lavičky ze žeber a pánví, pyramidy z lebek obklopené rudými růžemi s krvácejícími listy.

Mezi tím vším velké plochy vyplněné gigantickými kotly, ve kterých se vařily duše hříšníků, vydávající uši trhající řev. Pod kotle přikládala nechutná monstra ohromné hroudy uhlí a nepřetržitě kontrolovala teplotu.
„Hodně hustý. Pokaždý, když tadyma procházím, zíram jako malý děcko. Za chvíli dorazíme do civilizace a odpočineme si,“ řekl Pongovi Serepes.

Dorazili k velké osadě, osvětlené lampami z kostí se stínítky z lidských kůží, s domy ve tvarech lebek a různorodých krvavých bohů. Všude samé obětní kameny, u kterých probíhaly rituály plné krve a všemu tomu dominoval dřevěný dům na kopci.
„Dole v motelu se ubytujeme a večer půjdeme navštívit Hitlera,“ řekl Serepes.

1 2 3 4 5 6 7 8