1 2 3 4 5 6 7 8

Proběhla malá dramatická pauza, než pokračoval.
„Pongu, přivedu tě k nim. Bude sranda a uvidíme jestli zafunguje ten tvůj výjimečný talent uniknout z jakéhokoliv průseru. Pojďmež.“

Skupina se vydala po cestě k velké dřevěné bráně v kamenné hradbě. C-démon zatahal za lano zvonu, který se mocně rozezněl. Po chvíli se brána pootevřela, vyběhlo několik mnichů, kteří popadli Ponga a zavřeli za sebou.

Pong stál ve starobylé dřevěné místnosti zaplněné vůní kadidla a klečícími mnichy, před čtyřmi prázdnými strohými dřevěnými židlemi.
Zazněl gong a osazenstvo položilo hlavy na podlahy. Zadními dveřmi přišli čtyři na první pohled hodně staří muži s dlouhými bílými vlasy a vousy, kteří byli oblečeni ve starodávných rouchách.
Usadili se a pohlédli do Pongových očí.
„Pongu, víme proč si přišel. Za celých tisíc let, po které žijeme v tomto klášteře, jsme necítili takovou energii vesmíru. Přišla s tebou a víme, že chceš, abychom ti nahlédli do mysli.“
„Mistři, já vím, že nejsem dokonalý a děkuji vám za vaši šlechetnost,“ mlátil Pong hlavou do podlahy. Takovou pokoru u něj nikdo ještě nikdy neviděl.
„Pongu, měl by sis uvědomit, že my se ti do mysli dívat nebudeme. Pomůžeme ti, abys do ní nahlédl sám. Víme, že se dějí zlé věci a Kapitán Blázen má odpovědi.“
Pong neustával pokorném mlácení hlavou o podlahu.
Mistři započali vzájemnou poradu.

„Všichni ven. Zůstane tu jenom Pong,“ oznámili Mistři společným hlasem po chvíli diskuse.
Mniši beze slov splnili příkaz a v místnosti zůstal pouze Pong.
„Lehni si na podlahu,“ přikázali Mistři a zvedli se z židlí.
Pong je poslechl. Lehl si, natáhl ruce podél těla a díval se, jak se k němu přibližují staré vyschlé tváře a natahují k němu pařáty s dlouhými nehty. První se dotkl jeho hlavy, rychle se přidal další, až nakonec nebohého Ponga drželo za hlavu osm rukou.
Jemu to bylo už jedno, protože zavřel oči.

Ihned je zase otevřel, protože nechtěl přijít o show se starejma týpkama a hlavně večer byl za rohem a mejdan se blížil. Jenže byl tu malý problém.

Nebyl v chrámu, ale nýbrž v čínské škole a seděl ve školní lavici. Přednášející zrovna začala dějepisnou přednášku.

Roku 1885 japonský vědec Nagayoshi Nagai isoloval z Ephedry Vulgaris efedrin. Tentýž vědec roku 1893 syntetizoval z efedrinu methamfetamin. V létě 1919 japonec Akira Ogata syntetizoval krystalickou formu methamfetaminu. Po prohrané druhé největší válce 20. století císař 1946 nařizuje tajným ediktem zvýšit produktivitu japonského hospodářství o 150 procent. Vzhledem k tomu, že velká část japonské mužské populace je ozářená radiací, zmrzačená nebo mrtvá, uchylují se vlastníci největších výrobních prostředků k neoficiálnímu přidávání methamfetaminu do stravy svých zaměstnanců. Do roku 1989 vystoupá japonská ekonomika do čela všech zemí a společnost si užívá blahobytu. Nikomu nevadí 16 až 18ti hodinová pracovní doba, šest dnů v týdnu, bez dovolené a s naprostou oddaností společnosti, která dává jídlo a peníze.

Ke konci 20. století se objevují první hlasy upozorňující na záhadný nárůst sebevražd a zvyšující se agresivitu ve společnosti. Nikdo jim však nevěnuje pozornost. Následujících deset let se společnost plíživě mění a na počátku 21. století oficiálně vyjde najevo, že posledních šedesát let byla japonská populace cíleně dopována methamfetaminem a Japonsko je kompletně v rukách Jakuzy. Lidé zjišťují, že jsou plně v jejich moci. Když nastanou demonstrace a protesty, obyvatelé pocítí jaké to je, když amfetamin není. Roku 2045 je globálně obchod s amfetaminem legalizován a Organizace spojených národů zaniká.

Z Jakuzy se od války vyvinula mocná globální organizace, ovládající finanční toky, trhy s technologiemi a především 95% procent světového obchodu s amfetaminovými drogami, jejichž výrobu dotáhli k takové dokonalosti, že každý jejich nový produkt byl lepší, silnější a účinější.

Svět ovládá japonská Jakuza, čínské Triády, americké syndikáty výrobců potravinových náhražek, několik indických výrobních konglomerátů a arabští majitelé ropných polí a plošin.

Probíhají experimenty s lidskou DNA. Problém je, že již neexistuje původní lidská DNA, veškerá dostupná je nějakým způsobem poškozena a vědcům se hlavně nepodařil vyřešit zásadní problém. Tím jest, kterak donutit lidský organismus, aby produkoval methamfetamin sám. K tomu, je totiž potřeba čistá lidská DNA a k jejímu sehnání byli stvořeni Sběrači genů.

„Fajn, kurva zajímavý, ale co tady dělám. Kde to vlastně sem?“ uvědomil si Pong, že ho trápí úplně jiný problémy, než poslouchat dějepisnou přednášku o historii vlivu pervitinu na vývoj společnosti. Rozhlédl se po přednáškové hale a spatřil všelijaké cizince z různých koutů vesmíru, kteří sledovali přednášející s šesti kozama.
„Pongu. Pongu, pojď se mnou, jestli chceš najít Kapitána Blázna,“ ozval se tichý hlas. Pong se začal znovu rozhlížet, ale nikoho neviděl.
„Pongu, ty vole, tady dole,“ uslyšel znovu hlas a cosi ho zatahalo za nohavici. Sklonil hlavu a spatřil malého trpaslíka.
„Kdo seš?“ zeptal se.
„Pongu, ty vole, taťka Šmoula. Jestli chceš vědět víc, pojď kurva se mnou,“ zopakoval s naléhavostí v hlase trpaslík. Pong se tedy zvedl a šel za ním.

Vyšli do školní chodby, trpaslík zapískal a rozhlížel se. Po chvíli se zpoza květináče vynořil další trpaslík, který táhl kárku s nápisem ‚Jamaga‘, ve které byl usazen další trpaslík. Pong na druhý pohled rozpoznal, že trpaslík ve vozíku je invalida bez nohou.
„To sou moji kámoši,“ představil nově příchozí trpaslík.
„Teď musíme vypadnout, pojď za námi.“

Pong ani neodporoval a zamířil s trpaslíky na toalety. Otevřeli dveře se záchodem a trpaslík spláchl.
„Jmenuji se Serepes, pojedeme tobogánem.“
„Cože?“ podivil se Pong, ale jen se díval a zíral. Trpaslík, který tlačil kárku vzal invalidního kamaráda, hodil ho do mísy, pověsil se na splachovací špagát a spláchl. Poté stiskl skryté tlačítko nad pravým předním kolečkem a vozík se složil do malé kostičky, kterou dal trpaslík do kapsy a skočil do záchodové mísy. Serepes spláchl a podíval se po Pongovi.
„Teď ty.“
„Vždyť tím neprojdu.“
„Sežer tuhle tabletu a neser,“ řekl Serepes a podal mu nějakou divnou tabletu.
„Co to je?“
„Zmenšovací tableta a nezdržuj.“
Pong prohlédl tabletu a usoudil, že nemá cenu řešit jiný plán, polkl ji a jen s údivem zíral, jak se záchod a Serepes zvětšují.
„Tak dělej, skákej. Spláchnu po tobě, protože jít poslední je nejtěžší, musíš proplavat sifonem,“ plácl Serepes Ponga po zádech, který si povzdechl a začal šplhat po trubce k okraji záchodové mísy.
Podíval se do hlubiny záchodového otvoru a skočil šipku do vody. Pár sekund poté ho prudký proud vody protlačil kolenem do svislé odpadní roury.

1 2 3 4 5 6 7 8