** update 22:35 Mám takovej pocit, že tyhle debilní funkce typu předseda dělaj někdy z lidí polobohy. kdybych nebyl předseda, nikdy by za mnou ženská nepřišla. dneska mi taky volala matka a měla storku z přelouče. musela tam jet něco zařídit, tak se stavila v bejvalym paneláku pokecat s bejvalou sousedkou. za ty tři roky, kdy tam není, se nic nezměnilo a nic neudělalo. navíc z báby vypadlo, že se brutálně zhádali na shromáždění a řvali na sebe důchodci s policajtem předsedou. ten navíc začal vyhrožovat, že se odstěhuje.
to dokazuje, že nejlepší je bydlet ve svym a nebo v něčem malym jako je můj barák. a i tak se děsim průserů, protože sousedovi odvedle se zbláznil soused, kterej bydlí nad nima a začal jet v perníku, takže se před barákem občas točej smažky. jsou malinkatý společenství o bytech spočítatelných na obou rukách. sem rád, že sem vypadl z přelouče. kdo měl rozum, z toho paneláku utekl a v podstatě se z něj stává ubytovna pro zaměstnance ve fabrikách. nestaví se tam a realitky vykupujou byty, do kterejch dávaj až pět-šest lidí z ciziny.
venku je docela fičák a mě bolí koleno.

** update 21:29 A ty vole mám divnou záhadu. Dnešní den byl takovej úplně normální, maloměšťácky lehce pracovní, kromě pár telefonátů se nic neudálo a uteklo mi jedno pěkný školení, protože sem se přihlásil pozdě. no, ale začal sem psát dneska brzo, protože sem chtěl konečně dodělat osmou kapitolu, jenže asi před dvaceti minutama sem měl divnou návštěvu, úplně mi přetrhla literární nit a přehodila na mě něco divnýho stavu.
Píšu jako blázen, když tu zvonek. Zvednu se, hodím na sebe tepláky a mikinu a du se podívat ke dveřím. Tam nikdo, tak si říkám, že asi nějaký děcka nebo opilci blbnou s domovníma zvonkama. Jenže zvonění neustávalo, tak sem vzal boty a klíče a nasraně běžím dolů ke dveřím. Tam zkroušená ženská a takovej robustní chlap, kterej byl podobnej jednomu chlapovi, kterýho znám. A z ženský začalo padat, že je manželka našeho domovního malíře a že ho od vejkendu nikdo neviděl, že nebyl ani za otcem, ani ji nezavolal a hlavně v pondělí nedorazil do práce. Jestli se teda nemůže podívat do prádelny, protože ví, že tam má věci a jestli se mu tam něco nestalo. K tomu mi vysvětlila, že měla jenom moje jméno a tak nemohla zavolat. Tak sem ji řek, že se půjdem podívat, ona vidí jeho práci a furt zkroušeně povídá "von je takovej šikovnej, zábradlí je jeho práce". Vyškrábem se do pátýho patra, já odemknu prádelnu, tam jsou všechny jeho věci pěkně srovnaný a uklizený. To ji nijak neuklidnilo, já ji říkal, že sem ho viděl naposledy minulej tejden a ať se ještě zajdou podívat naproti do hospody. Tam chodil pravidelně a můžou se zeptat výčepáka. No vyměnili sme telefonní čísla a paní na mě přehodila takovej divnej pocit.
Nemám rád tyhle pocity a navíc sem byl tak trochu zataženej do problémů rodiny, se kterou mě akorát pojí práce a občasný posezení s malířem u piva. Ale nic víc. Pičo.