** update 13:27 byl sem s bráchou za tetou v nemocnici krč. jistý je jedno, rakovina plic nebolí a člověk nic nepozná, dokud se mu nezačne najednou blbě dejchat. to bylo u tety v květnu, teď je červenec a bude to kurevsky rychlý. ženskou, kterou si pomatuju robustní, že by mohla skály lámat, sem málem nepoznal. píčo. zejtra za ní jedem s bráchou znovu, ale už je to jenom o tom, udělat poslední chvíle nějaký normální a neřešit minulost. ta už v tuhle chvíli pozbyla smyslu.