** update 18:48 i když si myslím, že moje hranice hoven je solidně dobře posunutá mimo standardní průměr debilního lidství, četl jsem dnes dva příspěvky o dětech, u kterých jsem musel uznat, že i já mám stále hranice, kdy nějak vytuším, že je prostě lepší držet hubu a zdržet se veškerých komentářů. v jednom případě se jednalo o zemřelou mladou dceru mnohými lidmi neoblíbenýho politika a v tom druhým o nevyléčitelně nemocným klukovi, jehož rodiče shání sto míčů na experimentální léčbu. těch debilních keců, kdy se nikdo ani nepozastavil nad tím, že pro stát je jednodušší vyplatit miliardářovi sto míčů na inovativní toastovou linku nebo padesát míčů na restauraci havraní hnízdo, kde se ani běžný důchodce nenažere. těch golfovejch hřišt a zbytečnejch rozhleden, který vznikly z dotací, ale dát sto míčů jednomu klukovi, to je prostě zasranej problém.

no nic, seru na to, jdu raději řešit přízemnější problémy jako je mytí nádobí a zpracování informace, že pan kolega místopředseda svj po dvanácti letech funkci dál dělat nechce. já se mu nedivím a chápu ho, ale musím tedy sehnat z baráku jednoho člověka k sobě do party.