Těžké duté střely ničily naprosto vše, čemu se připletly do cesty, ploty, stromy, výzdobu, ale hlavně burany. Ti šokem ztuhli a nějaký čas trvalo, než jejich hlavám došlo, že není úniku. Kusy masa, cucky vnitřností, explodující mozky a utržené nohy, to vše bylo součástí této nechutně krvavé scény.

Buran88 se po zemi plazil k nejbližšímu úkrytu a za sebou táhl dvouruční pilu. Když konečně zmizel z dosahu smrtících střel, začal postupně zjišťovat stav. Zápraží a přední část zahrady byla kompletně zničená, na zemi byly kusy mrtvých těl a mezitím tím vším plazící zranění burani s vyhřezlými vnitřnostmi, někteří bez nohou, rukou či hlav. Mávl směrem k několika postavám a naznačil jim, že mají plazit k němu.

„Co to je za zmrda posranýho?“ ptal se Buran88, když se k němu ve zdraví dostali čtyři šupáci.
„Vůbec netušíme, na Internetu vypadal tak neškodně, další debilní posměváček,“ řekl jeden z nich.
„Co s ním uděláme?“ zeptal se další.
„Musíme vymyslet nějakej zasranej plán, už si znova nesmíme naběhnout jak prasata na porážku,“ odpověděl Buran88.
„To zní rozumně,“ řekl někdo a začala kolovat láhev s alkoholem.

„Ty vole, Mariňáku, co budeme dělat dál? Chvíli bude klid, ale pak se na nás vrhnou znovu. Není čas zdrhnout?“ promluvil Kuchař, když střelba utichla. Starý voják začal přemýšlet.
„Zdrhnout nemůžeme, protože za ‚á‘ jich je ještě hodně a za ‚bé‘ máme zamčenou v pokoji holku, která není schopná přesunu vlastníma silama. Co bys chtěl teda dělat jinýho, než se bránit a všechny je pozabíjet. Zabíjel si někdy?“
Nyní se pro změnu zamyslel Kuchař.
„Ty vole, nikdo z týhle party neví, čím jsem býval před tím, než jsem se dal na drogy, underground a alternativní fakta.“
Mariňák se díval, mlčel a nechápal. Kuchař vyhrnul pravý rukáv a odhalil tetování na předloktí.
„Pane jo, nikdy sem nevěřil, že potkám někoho z Prezidentských orlů. Vy teda skutečně existujete,“ překvapeně vytřeštil oči.
„Existujeme, ty vole, podléháme přímo prezidentovi a já jsem plukovník,“ zasmál se Kuchař a potěžkával některé kvéry.
„Hm,“ zamručel Mariňák, “co si vůbec provedl, žes opustil takový místo?“
„No, to je těžký, hrozně nerad o tom mluvím,“ kroutil se Kuchař, “ale ty vole, musel sem vybít vesnici plnou domorodců, domorodkyň a domorodčat, protože prej měli bejt všichni teroristi, kteří pod svými chatrčemi ukrývají zásoby zbraní pro vzbouřence.“
„A...? Nakonec se ukázalo, že to byl zase omyl analytického oddělení a pozabíjel si nevinné civilisty, žejo?“ skočil mu Mariňák do řeči.
„Ty vole, ani hovno. Nekecali, každej, kdo měl zdravý ruce, držel kvér a nebo aspoň mačetu. A my sme byli jenom tři.“
„Ale to si děláš legraci, takže ste se stáhli, nesplnili misi a všechny vás vyhodili na ulici bez nároku na výslužný?“ znovu skočil Mariňák do rozhovoru.
„Neskákej mi do řeči furt, taky ani hovno, normálně sme celou misi splnili, ale přežil jsem jenom já. Ty vole, třistapadesátšest lidí sme zabili, starý, mladý, ženy, děti, bez rozdílu sme pobili celou vesnici a já ji nakonec vyhodil do povětří se vší tou municí pod chatrčema. Jenže průser nastal, když sem se vrátil, tak sem zjistil, že ti šmejdi politici zasraný uzavřeli mír a zrovna to ráno, kdy jsme se vypravili do akce. Takže na mě velitelství hodilo válečný zločiny, já je vyjebal, pozabíjel všechny, kteří tam tehdy u toho byli a od tý doby sem na útěku. Co si myslíš, že se svým cévéčkem můžu jako jít dělat? Ty vole,“ zakončil Kuchař svoje vypravování a významně několikrát naprázdno zmáčkl kohoutek u M16 upravené pro speciální jednotky.

„Tak jsme teda domluveni?“ zeptal se Buran88 skupiny.
„A proč je kurva nevykouříme?“ promluvil jeden buranský hlas.
„Protože sem to už do píče jednou říkal, nezapálíme pronajatý barák. Bába říkala, že se pojistka prej nevztahuje na požáry, protože tady hoří často. Chápeš, debile?“ odpověděl nevrle vůdce, prohnul dvouruční pilu a zahrál melodii, která svolávala k boji. Nepříjemný zvuk zanesl vítr až do domu, kde prošel kostmi našich hrdinů a vyvalil jim do krve půl litru adrenalinu.
„Je to tady,“ řekl Mariňák a protáhl se.

Výbuchy v zahradě u zadního traktu domu prozradily, že pár buranů přišlo minimálně o nohy. Což ostatní na chvíli odradilo od dalšího útočení, než-li se najde dobrovolník, který by znovu zkusil projít až ke dveřím. Mezitím začala hromadná palba na přední část, Kuchař s Mariňákem šli k zemi za převrácený gauč a čekali, než debilům dojdou zásobníky a budou muset přebít.
Střelba, která zdevastovala vnitřní výzdobu domu, zanedlouho ustala a byl slyšet zvuk přebíjených zbraní, který jasně naznačoval, že se útočníci během střelby přiblížili. Oba dva na sebe pohlédli a beze slov naběhli k připraveným střílnám a počali opětovat palbu. Nezapomněli spustit protitankový kulomet a kosili všechen život, jenž se ocitl před domem. Střelba trvala o dost déle než předchozí a snaha buranů opětovat palbu byla minimální. Neb kdo vystrčil hlavu, tak o ni taky přišel, protože schopnosti dvou profesionálů byly neskutečné.

Přestřelku přerušil výbuch u zadních dveří.
„Finále je tady, ty se postaráš o ty vepředu, já jdu dozadu. Nastal čas, kdy musíme rozdělit síly. Uvidíme se později,“ řekl Mariňák, popadl tašku se zbraněmi a rychle odešel chodbou, odkud už byl slyšet řev vniknuvších násilnických křupanů. Zanedlouho se rozštěkala vojenská zbraň a křik pomalu utichal.
Kuchař se vrátil ke svému perimetru a periskopem sledoval prostor před sebou. Trávník pokrývaly kusy těl, které kdysi byly živými burany. V jeden okamžik ho zaujal nepatrný pohyb ve stínu mezi hromadami dřeva a došlo mu, že zmrdi zkouší nenápadné přiblížení k verandě. Vyndal tedy z vaku několik granátů a naslouchal. Instinkty zabijáka měl zpět v plné síle. Cítil strach nepřátel, krev v jejich potu a vůni mrtvých těl. Došlo mu, že má zase smysl života. Nadechl se, přestal vnímat střelbu z chodby, velmi rychle pootevřel okenní kryt a vyházel granáty jeden za druhým. Rychle zavřel a lehl na zem. Exploze přišly krátce poté a vzduch prořízl řev raněných.

Mariňák mezitím vytlačil nekompromisní střelbou burany z domu, vyběhl ven a střílel dokud mu nedošly náboje v zásobnících.
„Zmrdi, mě nedostanete, zdechla vás hromada, tak se zkuste vrátit. Já mám energie ještě dost,“ zařval do tmy a vystřelil několika směry z granátometu. Překvapené výkřiky umírajících prozradily, že měl celkem přesnou mušku. Vrátil se zpět do baráku, vytáhl sprej v zelené tubě, který namířil na zbytek dveří a zmáčkl ventil. Vystříkla pěna, která zacelila otvor a okamžitě ztuhla. Přišel k ní, poklepal a znalecky pokýval hlavou, že tímhle bude problém pro chvíli vyřešen.

„Jak se tady vede?“ zeptal se Kuchaře, když přišel zpět do společenské místnosti.
„Pohoda, zrovna asi počítají, kolik jich vlastně zůstalo. Co ty?“
„Já jsem vyřešil problém, aspoň na chvíli a teďka počkáme, jaká debilita ze zmrdů vypadne. Myslím, že jsme jich pozabíjeli už skutečně hodně,“ odpověděl Mariňák.
„Souhlasím, ale mám takový pocit, že takhle jednoduše už nezaútočí,“ přemýšlel nahlas Kuchař.
„Nevím, nepřeceňoval bych je. Už na Internetu sem měl takovej divnej pocit, že je to parta kreténů,“ odpověděl suše Mariňák.
„Člověče, asi máš pravdu,“ zasmál se Kuchař, který pozoroval situaci venku škvírou po suku.
Mariňák zaujal postoj u periskopu.
„To se mi snad zdá, oni to zkusí ještě jednou. No tak dobře, dostanou co chtěj.“

„Burane88, myslíš, že je to fakt dobrej nápad, vyslat všechny ještě jednou na steč? Vždyť půjdou na jatka jako dobytek, už sme to probírali,“ řekl jeden křupan.
„Já jsem tady kurva stratég, mám načteno spoustu textů z Internetu, tak vím, co kurva dělám. Nekecej a dívej se, nemůžou mít víc střeliva a zbraní, než máme my. Viděl u nich někdo kurva nějaký zbraně, když přijeli?“ rozčílil se Buran88.
Nastalo ticho, ve kterém se nikdo nepokoušel správce diskusního fóra naštvat ještě víc. „Fajn, dívejte se jak dobudeme naší mety. To ste nikdy nehráli po síti „capture the flag“?“ konstatoval Buran88 a upil z láhve.
„Tak co kurva bude? Už máme zaútočit?“ ozval se kdosi z připravené jednotky.
„Na co čekáte, dejte se do práce,“ odpověděl nevrle Buran88 a napjatě sledoval útok.