„To je fakt divný, tady mělo bejt pět kompletně obydlenejch planet,“ kroutil hlavou jeden z vedoucích, který seděl u radaru a studoval přicházející data.
„Tam jako nejsou nebo co jako?“ zeptal se druhý a upil z lahváče.
„Jsou, ale plně mrtvý. Veškerý obyvatelstvo zmizelo a povrchy jsou srovnaný se zemí, se podívej sám.“
Videopřenos z jedné sondy celkem jasně ukazoval odpařená moře a oceány, jejichž dna byla pokrytá hromadami kostí a troskami lodí. Pevnina vypadala jakoby ji spálila gigantická ohnivá vlna, jenž tavila kovy a pálila stavby. Žár musel být obrovský, protože místy byly ohromné zesklovatěné plochy, v nichž se odráželo nebe barvy olova.
„Tady musela působit ohromná síla a ten, kdo jí oplývá, musí být opravdu mocný,“ řekl zezadu Ron, který vše tiše pozoroval.
„Ááá, náš archivář promluvil,“ řekl jakýsi jízlivý hlas, „přes konspirační teorie jsme tu my, tak za nás nic nevymejšlej.“
„Já nic nevymýšlím, jenom konstatuju,“ odpověděl Ron a cosi zapisoval.
„Něco máme, vypadá to na sondu, která přežila útok,“ promluvil kdosi.
„Nepovídejte, okamžitě ji přitáhněte,“ promluvil Ředitel, který přišel vyzvednout jednoho lahváče z ledničky.

Zachráněné sondě zbývalo posledních pár miliampér a skončila by jako mrtvý mikrosatelit mrtvé planety. Jeden z vedoucích odšrouboval kryt a vyndal paměťovou kartu. Chvíli hledal kompatibilní redukci, ale nakonec úspěšně záznam překopíroval do palubního počítače. Zapnul přehrávání a nestačil se divit. Čekali cokoliv, ale temné lodě pokryté démonickými výjevy skutečně nikoliv. Těch lodí bylo opravdu hodně, velmi rychle zlikvidovali chabý odpor a elektromagnetickým pulsem zničili veškeré elektronické zařízení v okolí, tedy kromě jedné jediné sondy, která se náhodou nacházela v zákrytu v poli poletujícího kamení.
Velitelská loď nájezdníků začala vysílat na všech komunikačních frekvencích zprávu, již sonda také zaznamenala. Viděli temný kovový velitelský můstek s velkým hrůzostrašným velitelských křeslem, v němž seděla postava v černém hábitu a tmavým otvorem místo obličeje. Bylo jasné, že se jedná o vrchního velitele.
„Jmenuji se Matkopíchač a jsem vaší noční můrou,“ řekla postava temně a postavila se. K ní přišlo několik dalších figur v černých hábitech.
„My jsme Temné kolegium a přišli jsme vás vyhubit,“ řekli velmi hlubokými hlasy a začali provolávat jakési temné mantry. Pomalu přicházel čas temného tance.
„Máte deset minut, abyste se smířili se svým bídným koncem,“ zakončil Matkopíchač krátký výhružný proslov, pozvedl ruce a spustil obřadní tanec. Temné kolegium začalo několikahlasně vydávat strašidelný hrdelní zvuk, který rozechvíval skleničky na policích.
Rituál probíhal přesně deset minut a po jeho uplynutí Temné kolegium utichlo. Matkopíchač přešel k velkému červenému tlačítku a stiskl jej.
Připravená flotila vyslala k jednotlivým planetám proudy energie, které na povrchu zabíjely vše živé, odpařovaly vodu a tavily pevninu do jedné skelné masy.

„Co to doprdele bylo, to nevypadalo na zombifikovaný nácky!?“ vyděšeně zaskučel Ředitel.
„Myslím, že sme narazili na něco, co nám vydělá příšernej balík peněz. Musíme začít okamžitě psát,“ řekl kdosi.
„Nejen balík peněz, ale máme konečně velkou věc, po jejíž stopě musíme jít,“ snažil se Ředitel uklidnit.
„Kam teď poletíme?“ zeptal se Ron.
„To ještě uvidíme a diváci spolu s námi. Myslím, že tato epizoda přinesla spoustu nových překvapení a odhalení, uvidíme se brzy,“ řekl Ředitel již klidně, protože si uvědomil, že kamera běží a má spoustu záběrů s emocemi. Diváci chtějí vidět emoce.

Natáčení pátého dílu začalo zapnutím kamery hned během porady, protože podle hlášení jedné lokální televizní stanice došlo k dalšímu vyvraždění jakési civilizace.
„Vážení diváci, vítám vás u dalšího dílo pátrání po zombifikovaných nacistech z odvrácené strany Měsíce. V odrazu nových skutečností, jichž jsme svědky, vidíme další odpovědi na mnohé otázky, které vyvstaly během pátrání. Náš tajný zpravodaj nám právě oznámil, že došlo ke zničení další civilizace. Jedná se konečně o zombifikované nacisty nebo jsme narazili na něco většího? Dozvíte se za chvíli,“ odvykládal Ředitel úvod.
„Pěkně řečeno, prostě to umíte,“ pochválil ho vedle sedící vedoucí účetního oddělení.
„Proto sem taky váš ředitel,“ zasmál se Ředitel, „a teď připravte Médeu k odletu, už jsem mluvil s těma televizákama a čekaj nás na místě zničený planety.“

Cesta na druhý konec Galaxie trvala několik hodin, které využili k menší kalbičce a práci nad scénářem, protože potřebovali projít natočený materiál a roztřídit jej.
„Vážení, protože budeme spolupracovat s cizejma televizákama, nezapomeňte dodržovat pravidla konspirace a neříkejte jim víc, než bude nutný,“ povídal mezi prací Ředitel.
„Tak to je snad samozřejmý, ne?“ odsekl kdosi.
„Ne tak úplně, stačí, abyste se pořádně ožrali a všichni žvaníte, takže si dejte pozor na držky nebo ste bez práce. Jasný?“ s pozvednutým obočím řekl Ředitel důrazně. Šum utichl a mezi vedoucími zavládl drobný neklid, který v nich vyvolal strach být bez zaměstnání. Jako redaktor soukromého úřadu věnujícího se konspiračním teoriím jste těžko zaměstnatelní.

Médea se vynořila na okraji malé sluneční soustavy a hned zaregistrovali vysoký počet kosmických lodí a flotilu plavidel, jejichž značení jasně prozrazovalo Velkou radu.
„Řediteli, něco velkýho se děje, jsou tu vyšetřovatelé Velké rady a uzavřeli všechny tři zničený planety,“ řekl chlap od řízení.
„To sem si taky všiml, zapněte kamery, budeme natáčet úplně všechno. Ale nejdřív schovejte veškerejch chlast a drogy a trochu ukliďte, fakt je tady hroznej bordel,“ odpověděl Ředitel a vyndal maskérské pomůcky.

Ron mezitím obvolal několik svých kontaktů v aparátu Rady a sehnal číslo na tiskového mluvčího, který byl v každé vyslané lodi pro případ mediální nouze. Normálně se s ním nedalo spojit, protože Velká rada chtěla mít veškeré informace pod kontrolou, ale občas se hodil. Jako tentokrát.

Mladému muži v malé lodní kanceláři zazvonil videotelefon. Chvíli přemýšlel, kdo by to mohl být, protože tohle číslo měl málokdo. Avšak povinnost úředníka pro styk s veřejností ho přinutila hovor přijmout.
„Prosím?“
„Dobrý den, jmenuji se Ron a dostal jsem toto číslo na centrále, že prý budete vědět víc o situaci,“ promluvil hlas na druhé straně a obrazovka ukázala obyčejného člověka v bílé košili. Mluvčímu proběhlo hlavou, že mluví asi s někým důležitějším z médií a ta představa ho potěšila.
„Co by vás pane zajímalo?“ zeptal.
„Chtěl jsem původně psát článek o místních krásách do Galaktického průvodce, ale vidím, že se stala nějaká tragédie,“ řekl Ron.
„Ano, to máte pravdu. Došlo k totálnímu vyhlazení veškerého života z povrchu planet.“
„Máte nějakou představu o tom, co se stalo?“
„Ano, víme to naprosto přesně,“ odpověděl mluvčí, aniž by tušil, jaký sled událostí spustil.
„Kdo to udělal?“ zeptal se Ron a pracně skrýval zvědavost.
„Celé je to natočené a není to první vyhlazení civilizace v posledních několika týdnech,“ byla odpověď.
„A kdo to tedy spáchal?“ netrpělivě se ptal Ron.
„Protože jste z Galaktického průvodce, řeknu vám pár detailů a poskytnu několik krátkých záběrů. Rada se zatím rozhodla neposkytovat detailnější informace, protože kdyby se to rozkřiklo, tak se všichni příznivci konspiračních teorií pominou a zaplaví mediální prostor hloupostmi. A tyto hlouposti budou silně mást veřejnost,“ řekl tajuplně mluvčí.
„Kdo tedy za vším stojí?“
„Podívejte, nastala po mnoha stovkách let velmi vzácná událost. Zmrtvýchvstání.“
„Cože nastalo? Zmrtvýchvstání?“ nechápal Ron a hlavou mu běželo velké množství myšlenek.
„Ano, zmrtvýchvstání. Zpět mezi živé přišlo Temné kolegium a Zakázaný císař s mohutnou armádou kostlivců.“
„Temné kolegium a Zakázaný císař?“ zeptal se Ron znovu, protože tahle informace ho překvapila.
„Posílám vám několik záběrů a zkuste tu informaci ještě pozdržet. Děkuji vám,“ rozloučil se mluvčí a zavěsil.
Ron na displeji viděl ty samé tmavé lodě, které již znali.