Blázen znovu otočil tělo směrem k východu a Kokot otevřel dveře do volného vesmíru. Syčící zbylý vzduch prudce unikl ven a sebou vzal drobný nepořádek. Kapitán Blázen vystrčil hlavu z lodi a rozhlédl se. Prosklená helma umožňovala pohodlný výhled všemi směry a tak udělal první krok.
Magnetismus botu s cvaknutím spojil s trupem a druhá udělala to samé. Musel udělat pár kroků, aby se rozcvičil a získal rytmus chůze. Před očima běžela mapa, která ho šipkou navigovala k místu poškození.
„Ty vole, Kokote, to je paráda. Jsem poprvé venku ve vesmíru. Škoda, že nemůžeš vidět to samý, co vidím já.“
„Můj vůdce, buďte úplně v klidu, všechno vidím. Veškerá data ze skafandru mi tečou přímo do mozku včetně obrazu a zvuku. V klidu pokračujte, mám vás pod dohledem,“ odpověděl hlas z reproduktoru.
„Kokokte…,“ zastavil Blázen a rozhlédl se kolem dokola. Nemohl se nabažit té nádhery kolem. Hvězdy, galaxie a záblesky, které vytvářely drobná rychle letící tělíska narážející do silového ochranného pole kolem Kapky.
„… nemůže se mi nic stát, že ne?“
„Můj vůdce, nemůže. Jsme daleko od roje, který nás tak nepříjemně poškodil.“
„To si mě uklidnil,“ odpověděl Blázen, jeho tepová frekvence poklesla a očním ovládáním naplnil vaporizér další dávkou čistýho hulení. Odpařil vyšší teplotou a na jeden nádech natáhl hutný kouř. Chvíli jej podržel v plicích a vyfoukl. Výhled se mu trošku rozostřil, ale jednotka životní podpory vzduch rychle vyčistila a začal s pobavením sledovat svižně pracující automaty, které záplatovaly díry v trupu.
„Fakt prdel,“ smál se šťastný Kapitán Blázen, když pomalým krokem ve vzduchoprázdnu vesmíru zhulený pochodoval po trupu vlastní lodi. Rozhlížel se a pozoroval ruch v okolí. Plášť nesl stopy agresivního venkovního prostředí a bylo vidět, že bytosti, které Kapku postavili, věděli přesně co dělají.

Hlasový navigátor zhuleného Kapitána dovedl k místu poškození a rovnou zobrazil přístupové schéma. Odložil kufřík, jehož magnetické rohy se spojily s trupem lodi a otevřel ho. Vyndaval nářadí přesně podle manuálu a vykonával požadované úkoly.
„Ty, Kokote, to by zvládl i robot,“ promluvil nahlas. „Můj vůdce, já vím, ale chtěl sem vám dopřát zážitek,“ uslyšel strohou odpověď.
„Tak to se ti fakt povedlo,“ zasmál se Blázen a pokračoval v práci.

Teď je v podstatě potřeba zapnout v hlavě zhruba půlhodinovou sekvenci bez jediného střihu, ve které Kapitán pomalu rozebírá panel a vyměňuje součástku. K tomu hraje mohutná hudba ve stylu Vesmírné odysey a v záběru proplouvá pro větší dramatičnost velký obelisk s gigantickým tuleněm.
Během této scény Blázen vyhulil několik dalších kapek extraktu a pro zvýšení napětí odplul jeden šroubovák, který nepotřeboval. Představte si, jak šahá do kufříku, z něj vylétává šroubovák a synchronně s hudbou odplouvá pryč.
Práce se nakonec úspěšně podařila, panel byl vyměněn a ochranný kryt nasazen. Nářadí uklizeno a zbývala už jen pohodová procházka zpět k průlezu do bezpečí.

Jenže nic takového se nestalo. S posledními tóny končící dramatické nahrávky skrz silové pole prosvištělo několik mikrometoritů, které zničily pár opravářských automatů, ale hlavně jeden prošel Bláznovi skafandrem těsně nad loktem právě ve chvíli, kdy rozhodl začít s kocháním.
Helmou se rozezněl poplach a hledí zobrazilo rychle klesající tlak.
„Kokote…!! Něco se posralo, co mám dělat?!“ zakřičel Kapitán.
„Můj vůdce, zasáhlo nás několik rychle letících kamenů, škody jsou minimální, akorát vy máte problém,“ odpověděl Kokot.
„Já vím, že mám problém a co mám kurva dělat?“ křičel dál Blázen.
„Můj vůdce, nepanikařit a zastavit unikání kyslíku,“ řekl suše Kokotův hlas.
„Ale kurva čím, klesá mi tlak,“ řval Blázen skoro nepříčetně.
„Můj vůdce, v kufříku máte lepicí pásku, omotejte si ruku a budete v klidu. Mám tady práci, stojím po kolena v radioaktivní chladící kapalině, která odněkud vytéká a já ji nemůžu zastavit. Víte jak mi mrznou nohy? Kokot konec,“ odmlčel se hlas.
„Si dělá prdel?“ panikařil Kapitán, prudce oddechoval a rukou zkoušel otevřít kufřík, což se mu povedlo asi až po nervy drásajících třech sekundách. V další sekundě musel najít konec pásky a omotat pevně pás kolem kolem ruky, aby zamezil dalšímu úniku atmosféry z otvoru ve skafandru.
Akce motání byla další nervy trhající scéna, protože zkuste v beztížném stavu pár stupňů nad absolutní nulou odmotat kus pásky a obtočit kolem ruky. Něco takového musíte zažít, abyste pochopili, jak velký to může být problém. Každopádně Kapitán Blázen všechno zvládl, varovný řev ustal a hladina kyslíku přestala klesat. Zůstalo mu akorát tak na cestu zpět do lodi.
„Ty vole, Kokote, já ti dám pěstí, až se vrátím,“ řekl nahlas a dal do vaporizéru dvojitou dávku vosku.

Pomalým krokem došel k průchodu a již si nebyl tak jist přátelskostí a útulností vesmíru, jak byl původně z pohodlí a bezpečí kapitánského křesla v kapitánském můstku přesvědčen.
Zastavil u průlezu a začal kroutit kruhovým zámkem. Dveře cvakly a pomalu otevřely ven. Prošel dovnitř a s velkou úlevou stiskl tlačítko uzavírání. Bylo to v poslední chvíli, protože páska začala vlivem nepříznivých podmínek povolovat.
Jakmile zelené světlo oznámilo, že prostředí je v pořádku, stáhl Blázen hledí a hluboce se nadechl. Natáhl ruku pro odložené brko v upevněném pouzdru a odpálil ho.
Vylézt ze skafandru mu přišel pomoci Karlos a měl jednu nepříjemnou zprávu.

„Karlos, to si děláš prdel.“
„Kapitáne, nedělám. Musíme přistát na nejbližší obyvatelný planetě a opravit škody na pohonu.“
„Můj vůdce, má pravdu, v chladícím okruhu jsou trhliny a ty pořádně opravím až kdekoliv na jakékoliv zemi. Potřebuji všechno vypnout. Teď jsou zalátané nejhorší průsery, ale doufám, že Karlos našel poblíž nějakou planetu, která bude mít dýchatelnou atmosféru.
„Kokote našel,“ řekl Karlos a trojice vyrazila na můstek.

Na můstku už byl Pong s Urgou a netrpělivě očekávali novinek.
„Šéfe…?“
„Pongu mlč, vypadáš docela odpočatě, tak si sedni a natáhni lajnu. Urgho ty taky, sme v průseru a Karlos s Kokotem nás odvezou do nějaký díry hluboko v prdeli samotnýho vesmíru,“ mručel Blázen a balil fakt velký brko.
„Šéfe, jasný,“ odmlčel se Číňan a poslechl rozkazů do puntíku.

Kokot s Karlosem řídili zraněnou Kapku a nenechávali se rušit od práce a drog. Pouze signalizace kontrolek světelnou hrou dávala výrazně najevo, že je spousta věcí poškozená nebo zcela mimo provoz.
„Můj vůdce, výměna ovládacího panelu nám zachránila život. K tamté hvězdě letíme,“ promluvil zničehonic Kokot a ukázal rukou k přibližujícímu světelnému bodu.
„Fajn, doufám, že tam budou mít hospodu a bordel s pohodlnejma postelema a hromadou děvek,“ lehce se usmál Kapitán, kterého kouření jointů uklidnilo a zbavilo stresů z posledních hodin.

Těsně před navedením Kapky do atmosféry začaly znovu řvát sirény a blikat červená světla. Z některých panelů opět vycházel kouř a Kokot měl co dělat, aby udržel řízení.
„Můj vůdce, kolabuje nouzová oprava pohonu. Čeká nás dost tvrdé přistání,“ řekl nahlas Kokot a proletěl ionosférou.
Kapka zářila a letěla atmosférou k nekompromisně přibližujícímu povrhu, jemuž nehodlala uhnout. Kokot zkoušel snížit rychlost přistání na minimum, ale i tak za nimi zůstala dlouhá stopa v krajině, než loď zastavila úplně a utichla.