1 2 3 4 5 6 7

„Šéfe, už sme skoro tři týdny na cestě. Doktorova nejdelší štreka, kterou letíme. A to nás bude ještě čekat cesta zpátky,“ mumlal úplně nasračky Pong, který přišel do velínu Kapky, kde byl Blázen, Karlos, Urgha a Kokot, jenž neopustil místo vedle Doktorova vaku.
„Musíme vědět, co náš Doktor vydrží a zvládne,“ odpověděl Blázen s velmi skelným zrakem, protože ubíral Karlosovi koks. Jak jinak kurva chcete přežít tři neděle v plechovce, která si to nějakou posranou červí dírou řítí kamsi dva a půl miliónu světelných let od vašeho domova? Bylo jasně vidět, že tohle není žádná pařba pro zábavu nebo z radosti nad objevováním nových světů a civilizací. To bylo prachobyčejný sjíždění kvůli zabití času. Jediní při normálních smyslech byli Kokot a Urgha, které v podstatě perník nic nedělal, takže ležela v roztaženém sedadle druhého pilota a hladila své tři bradavky.
„Už tě přestalo bavit virtuální porno a chceš si konečně zapíchat?“ zeptala se Ponga, který samozřejmě souhlasil a oba dva zmizeli.

„Kapitáne, je vám jasným, že takhle to už jde dva týdny? Za dvě hodiny přijde Urgha a za dalších šest zase znovu Pong a tohle kolečko pojede znovu. Furt si myslíte, že to byl dobrej nápad dovést těm debilům zboží a školitele vaření? Neměli přiletět spíš k nám na zaškolení a předání zboží?“ řekl Karlos a nasál další lajnu.
„Karlosi, furt si myslím, že to byl dobrej nápad, protože nemáme klienty ze vzdálenějšího místa než je spirální galaxie v Andromedě. Jakože pár galaxií sme jich viděli, ale tahle je zatím nejvzdálenější a já si tam chci dát jointa,“ odpověděl nevrle Blázen, který již pár dnů pociťoval počínající ponorkovou nemoc, vůči které by měl sice být odolný, jenže jak se ukazovalo, vesmír fungoval trochu jinak. Podíval se po Kokotovi.
„Můj vůdce, vím na co se chcete zeptat. Ještě tři dny a jsme doufám na místě.“
„Jak doufáš?“ ulekl se Karlos.
„Takhle daleko Doktor ještě neletěl, tak uvidíme, jestli na poprvé trefí správnou planetární soustavu. Osobně se domnívám, že nikoli,“ vysvětlil Kokot své myšlenkové pochody.
„Dobře, dobře,“ odpověděl Karlos, který se moc neuklidnil a obavy ho pronásledovaly ještě další dny.

„Připravit na vystoupení z tunelu smrti,“ zahulákal Kapitán Blázen do mikrofonu, když ho Kokot upozornil, že jsou snad na správných souřadnicích.
„Tři! Dva! Jedna! Teď…!“ odpočítával a lodí houplo, když prošla horizontem událostí. Tři sekundy nato začala blikat všechna červená světla a rozeřval poplach.
„Můj vůdce, hlásím poškození trupu a probíhající prudkou dekompresi, pokouším se zastavit únik,“ zakřičel Kokot a dělal co mohl. Z některých lodních panelů vyšlehly plameny a z prasklých trubek se vyvalil dým a pára. Lodí to házelo a silové pole světélkovalo.
„Můj vůdce, úniky zastaveny, vynořili jsme se v poli velmi malých meteoritů letících rychlostí blízkou rychlosti světla a některé pronikly skrz silové pole v okamžiku průchodu horizontem. Hlásím rozsáhlé škody v zadní části, mám takové podezření, že jsme přišli o dveře nákladového prostoru a většinu přepravovaného zboží.“
„Cože kurva? A sme aspoň přibližně dobře na správným místě?“ vyjel prudce Blázen.
„Můj vůdce, nejsme. Naše pozice je o pět planetárních soustav mimo. Nejdřív musíme opustit tohle šílené místo a dostat Kapku do bezpečí.“
„Dělej jak musíš, ale hlavně vypni ten řev a zjisti, jestli je Pong v pořádku,“ odpověděl Blázen a začal balit další brko.

Houkání a blikání ustalo. Tím bylo jasné, že Kokot dostal Kapku pod kontrolu, vyvedl loď z roje mikrometeoritů, začal postupně hasit lokální požáry a zjišťovat detailní škody. Klimatizace vysála kouř z velitelského můstku a vyčistila vzduch.
„Můj vůdce, Pong s Urghou jsou v pořádku, ale budou muset chvíli zůstat v pokoji, protože v chodbě není atmosféra. Díra v nákladovém prostoru vysála všechno do poslední molekuly. Další problém jsou nějaké závady na pohonu, ale ty vyřeším sám. No a pak je tu poslední problém a taky ten největší.“
„Jakej kurva?“ zeptal se z novinek nervózní Kapitán.
„Někdo bude muset vyměnit a restartovat vnější panel ovládání senzorů. Ty senzory potřebujeme kvůli cestování jakýmkoliv naším pohonem. Bez nich jsme v háji.“
„To znamená kurva co?“ znovu vypadlo z Blázna.
„Můj vůdce, někdo musí vyjít ven a já to být nemůžu, protože mám spoustu práce ve strojovně.“
„A kurva,“ řekl Blázen s Karlosem současně.

„Šéfe, Šéfe!“ ozvalo se reproduktoru.
„Co je Pongu?“ promluvil Kapitán.
„Šéfe, co se stalo? Nemůžeme se odsud dostat.“
„Pongu, my víme a poškodil nás roj velmi rychlých mikrometeoritů,“ odpověděl Kokot.
„Slyšíš, vydrž to tam ještě chvíli s Urghou, je potřeba opravit několik děr v trupu a musím ven vyměnit nějaký součástky,“ řekl Blázen.
„Šéfe, cože? Jak kurva ven? Ven půjdu já!“ zakřičel Pongův hlas.
„A jak by ses tam chtěl dostat, ty vole? Kapitán konec,“ vypnul Blázen vysílačku a rozhlédl se po bratřích v průseru. Dokázal si představit, jak je asi Pong nasranej a to mu ani neřekl, že přišli o veškerý náklad.

„Můj vůdce, běžte připravit skafandr, vyslal jsem automatické opravovací jednotky, aby zalátaly díry a teď musím jít řešit škody na pohonu. Jádro je nějaké přehřáté. Máte štěstí, že jsem s vámi, protože radiace a vakuum mě nezabije. Karlosi, dohlédni tady na přístroje.“
„Kokote, pomůžeš mi doufám s oblečením a kontrolou skafandru?“ zeptal se obezřetně Blázen a pořádně si ještě naposledy potáhl.
„Můj vůdce, samozřejmě. Navíc jsem vám do něj instaloval vaporizér rafinovaného hašišového oleje se speciálním desetigramovým zásobníkem, který by vám měl vydržet minimálně 24h.“
„Kokote, to zní dobře, deme na to,“ uklidnil Kapitán duši, natáhl lajnu koksu a šel s robotem zničenou chodbou k místnosti se dvěma skafandry a přechodovou komorou.

„Kokote, budeme ve spojení, žejo?“ zeptal se s menší obavou v hlasu Blázen, když už byl nasoukaný v ochranném obleku.
„Můj vůdce, to víte, že jo,“ Kokotův knírek předvedl vlnu a umělá ruka zavřela hledí. Kapitán Blázen ve svém obleku osaměl. Ticho však rychle přerušil hlas.
„Můj vůdce, tady je kufřík s nářadím a novým panelem. Zkuste ho neztratit, mám už jenom jednu náhradní sadu.“
Blázen přestal vnímat tlukot svého srdce a snažil trošku zklidnit nával klaustrofobie. Automatický systém ve skafandru detekoval zvýšený tep a nervozitu, takže vysunul nástavec vaporizéru a na kovovou plošku kápla malá kapka konopného extraktu. Blázen pozoroval jak látka začíná bublat a odpařovat, zavřel oči a zhluboka natáhl do plic kouř.
„Ty vole, Kokote, to je námrd,“ okomentoval sílu a kvalitu produktu, když se Kapitánovi přestal točit celý svět. Úplně cítil, že je připraven splnit úkol. Energie mu brněla celým tělem.
„Můj vůdce, projděte prosím do přechodové komory,“ požádal Kapitána Kokot a otevřel dveře. Blázen robotickým pohybem vstoupil a otočil celé tělo.
Viděl, kterak za ním Kokot zavřel dveře a potom boty aktivovaly magnetické podrážky.
„Můj vůdce ještě jedna věc. Nevypínejte boty, protože po otevření průchodu ven dojde k vypnutí umělé gravitace a všechno okolo vás začne poletovat. Pak pomalu projděte ven a jděte po trupu lodi až k místu výměny. Trasu uvidíte zobrazenou na displeji v hledí.“

1 2 3 4 5 6 7