Prújem: říjen 2018

konečně pátek

2018-10-05 - ufo

** update 22:31 No, večer sem chvíli psal a vymejšlel obsah osmý kapitoly, ale to není tak zajimavý jako to, co se mi stalo po odchodu z práce. Protože v půl třetí sem by zase sám, tak normálně zakóduju celou firmu, zamknu, vezmu psa a vyrazím domů. Zajdu za roh a voila, hlášenka od zákoše. Protože zrovna tahle znamenala hodně telefonování a bušení do počítače, obrátil sem se a šel zpět do práce. odemknout, odkódovat, zapnout notebook a začít makat.
protože sem dneska nevěděl kam jít na oběd, dal sem na doporučení kolegyně, která s kolegou objevila, že nedaleko od nás otevřela asijská restaurace a prej skvěle vařej. Takže sem se tam stavil pro porci s sebou, dal si jídlo za dvě kila a nebyl sem zklamanej. Akorát tolik hipsterů pohromadě sem v životě neviděl, zabírali celej jeden stůl a celej podnik vypadá, že prostě mladá generace vietnamců rozjíždí podnik, protože styl je úplně jinej, než u asijských bister jejich rodičů. příště si akorát musím říct, aby mi dali víc chilli. no a když už sem u toho žrádla, tak sem v deset vypnul pomalý vývar z morkových kostí a dostal sem solidní porci, takovou hromadu sem dlouho neviděl, stálo mě sežrání hodně chleba a ani pes nezalitoval.

======

** update 14:06 Už je tady poslední pracovní den týdne a já sem za to docela rád. Dneska se mi splnil sen a pořádně bez rušení sem se vyspal. Hafinu mám v práci, akorát v tramvaji po mě blbě čuměly nějaký frndy s kočárkama, ale protože sem si nemyslel, že bych se psem zabíral nějak významně místa, ignoroval sem je. V emhádé platí, že kdo dřív přijde, ten dřív sedí a pouštět lidi sednout není povinnost, ale jen trapná a debilní slušnost. A protože nejsem posranej alternativec nebo ezosráč, ale normální maloměšťák, nikoho sem nepustil sednout. Na víkend sem koupil hovězí a udělám ho na houbách, k tomu sem vzal dva kusy morkový kosti, ze kterých udělám vývar a vyklepnu morek na chleba. na oběd sem byl vyzkoušet novou asijskou restauraci v bořivojce, kterou mi doporučili kolegové a jo, nebylo to marný, akorát toho chilli mi dali málo, ale to sem si asi měl říct o víc. Každopádně oběd za dvě kila. K obědnímu poslechu dávám atari teenage riot.

ranní sprďák

2018-10-04 - ufo

** update 22:15 Dneska sem nic nepsal, večer nic nedělal a ležel maloměšťácky u televize. vyvenčil sem jak nejdřív to šlo a doufám, že mě nechaj lidi tentokrát vyspat.

======

** update 15:14 Když sem šel spát kolem půl třetí, tak sem si říkal, že když sem v noci jako makal, že bych si mohl pospat. třeba jenom hodinku, takže sem si budíček posunul ze 7:15 na 8:15 a těšil se na klidný a pohodový čtvrtek. Jenže kurva v 7:20 volá telefon, tam zástupkyně od zákazníka, kterýmu sem včera odnesl přeinstalovaný notebook a protože ten noťas byl majitele, začala na mě ječet, že sem to posral, i když se mě včera ptala, jestli sem dal na plochu zástupce pro přihlášení ke vzdálený ploše, tak se pan majitel nepřihlásí k serveru s účetnictvím. Mě polilo horko, protože sem si byl zcela naprosto stoprocentně jist, že jsem na plochu zástupce připojení k terminálu vytáhnul, musel sem bábu uklidnit a začal sem pátrat v čem je problém. Asi po patnácti minutách sem pochopil, že problém není ve mě, ale nýbrž mezi židlí a klávesnicí. On totiž ten slavnej ředitel a jeho sekretářka prostě zapomněli, že pro přihlášení k terminal serveru jsou nutný tři údaje, který znají. doménový jméno či ip adresa serveru, uživatelský jméno a heslo. Von totiž ten inženýr měl v rdp klientu uživatelský jméno a heslo natvrdo uložený, takže jenom kliknul na ikonu a hned se připojil k desktopu účetnictví. V případě nový instalace prostě bylo potřeba jednou ty údaje vyplnit a potom si blbuvzdorný windows všechno uložila. To je docela jako vtipný, protože navíc si teďka vymysleli, že jim vynutím změnu hesel každý tři měsíce. No a než sem tohle vyřešil a bábě vysvětlil, že takhle asi úplně ne, bylo osm hodin a já měl po spánku.

mlžný opar

2018-10-03 - ufo

** update 22:31 Že je dneska středa sem zjistil, když mi večer volal soused, jestli du do hospody. v první chvíli ve mě hrklo, ale pak sem si uvědomil, že mám furt ještě pohotovost. Dopoledne sem dodělal notebook, kterej sem včera rozdělal, odpoledne sem ho odnes k zákazníkovi a rovnou se tam na mě vrhli, že prej ty ovladače ze včerejška, který sem jim nainstaloval, nefungujou a netisknou na a3. vyleze nějakej chybovej text z tiskárny. no tak sem stáhnul poslední ovladače od xeroxu a problém vyřešil. večer sem zkoušel chvíli psát, ale přestože mlha pomalu mizí, hlava ještě myslí takříkajíc zkunděně. navíc mi pípla upomínka v telefonu, že mám jít aktualizovat servery. to mi taky úplně vypadlo.

ty vole to byl den

2018-10-02 - ufo

** update 21:31 Ty vole, to byl dneska den. Málem sem vypustil duši. U zákoše po mě chtěli, kromě vyzvednutí notebooka k přeinstalaci, vyřešit nějakou haldu přesunutých uživatelů z jiný lokality, kteří chtěli nutně tisknout. Odpoledne sem čuměl jak se přeinstalovávaj windows, večer se stavil kámoš elektrikář vyzvednout klíče od baráku a vůbec sem měl dneska celej den takovej v mlze. v pátek si asi dám home office. tady je další kapitola vesmírnejch dýlerů.

bolavý záda

2018-10-01 - ufo

** update 22:35 Záda pomalu povolujou, ale stejně sem něčím chycenej. Pokud někdo náhodou čeká na další příběh zasranejch dýlerů, tak si musí ještě počkat, protože dneska mi čtení moc nešlo. nevim jak na venkově, ale u nás v praze budou letos volby náročný na škrtání, tyhle plachty mi přistály ve schránce. chudáci dementi a důchodci, ti se poserou. jinak si pokládám otázku, jestli mám jít fakt volit, protože tenhle formát silně překonává rudý právo. všechno samozřejmě oboustraný.

======

** update 11:51 Byl sem na vejletě u Seče, několik fajn dnů s bejvalejma spolužákama a jejich děckama. žádná undergroundová pařba, žádná alternativní pařba, vlastně to byla úplně vobyčejná pařba absolventů českýho školství. Neproběhla žádná frnda, která by šla raději chlastat s nějakejma posranejma germánama, protože partnerova společnost je nudná parta dědků, ani neproběhla undergroundová fanynka, která by se sundala chlastem a drogama, odhodila šatstvo a vlétla do řepkovýho pole. Vlastně neproběhly ani ženský, který by pily pivo. No panáčci rumu nebo dámský lepihuby proběhly, ale jinak prostě jinej level, než chodím jakoby žít já. Proběly procházky do okolí, večerní sezení u ohně a přátelskej pokec. Každopádně včera, když sem se vracel domů, tak vyřízená čubina odmítla nastoupit do rychlíku, tak sem musel těch 41kg živý váhy naložit sám a něco se mi hnulo v oblasti bederní páteře a kurevsky to bolí. Jestli to nerozchodím do středy, půjdu asi pro nějaký léčivý sračky.