** update 14:04 Dneska je středa a piva bude třeba. Dopoledne bylo normální maloměšťácký, vyřešil sem nějaký pracovní drobnosti a hlavně mě nasral kominík, kterej mi zkurveně vyvložkoval komín. Von mi ten debil poslal mejlem dlouhej román, proč si myslí, že mý kominíci zbytečně pruděj. Já se teda přiznám, že sem docela grafoman, ale poslední roky mě přestávají bavit sáhodlouhý pracovní bláboly. Prostě kurva měl udělat práci, za kterou dostal zaplaceno a fakt mě nezajimaj mentální pochody. Takže sem tomu frajerovi napsal, že je mi všechno u prdele, protože sem zaplatil za bezproblémovou službu, kterou sem rozhodně nedostal. Snad pochopil, co chci. Voni si lidi někdy myslej, že sem idiot, kterej neumí do tří počítat a to mě docela sere. No, ale nebudu si kazit dnešní slavnostní den, protože...

No je to tak, moje chlupatý štěňátko, produkt ŠVPL (šíleně velká psí láska) mezi terezkou a moodym, bejvalkou také zvaná 'můj vymrdaný čokl', dneska slaví desátý narozeniny. Nebudu rozebírat její chvíle porodu, ztracenou placentu v Úvalech a mrtvý sourozence, protože to je příběh, který fakt nikdo slyšet nechce. Pokaždý, když se na ní podívám, si uvědomím, jak moc je ten pes symptomatickej pro můj život. Kolikrát si říkám, že jsem dítě štěstěny, mám skvělou stereotypní maloměšťáckou práci, která mě baví a ještě sem za ní dobře placenej, nejsem úplná píča se základním vzděláním, dokázal jsem si vzít hypoteku, tu splácet a k tomu ještě kundí dluhy. Všechno je fajn, akorát můj životní styl je na píču a z toho taky vyplívají vztahový problémy, protože prostě v tom prostředí, kde se pohybuju nelze narazit na normální buchtu. Otázka je co je ještě normální, dlouho sem žil v domnění, že se prostě lidi maj brát takový jaký sou i s chybama, ale popravdě řečeno, je to cesta do píče. Když je kunda blbá, bez vzdělání, bez stabilní práce, s dluhama a exekucema na krku, to se nedá prostě brát jakkoliv vážně. Natož to respektovat, kor když prostě si kunda usmyslí, že rok bez problémů je rok na piču, ve kterým je nuda, tak si tu odjede od nehody, tu si pronajme byty a chlapovi nic neřekne. Takže tohle všechno vidím, když se podívám na svýho psa.
A je to ještě komplikovanější tím, že tohle báječný štěňátko nemá rádo jiný feny, žere a honí malý děti, nenávidí holčičky a když dojde na žrádlo, tak nezná bratra. Prostě se nedá nemilovat a doufám, že ještě pár let se mnou čubička vydrží.