poslední pracovní den v tomto týdnu

** update 15:44 No, přiznám se k tomu, že za poslední dva týdny sem se vrátil ke kouření tabáku. Cigára nekupuju, ale motám tabák a každou hodinku si vyběhnu ven před firmu. Zatím mě to nesere, protože mě serou jiný věci, ale až mě srát přestanou a začne mě srát mý kouření, tak si dám zase tři měsíce klepavku, nejspíš teda pokud budu mít pocit, že bych měl z tou závislostí zase něco udělat. Jediná věc, kterou sem si při návratu ke kouření uvědomil, že jak se potkávame zase skupina firemních kuřáků, tak se dovim drbů jak nasráno. Celkem se poslední tejden divim, co všechno sem se dozvěděl z tichý firemní pošty. Už aby to bylo všechno za mnou. Je to dobrý dělat v malý firmě, skoro rodinný prostředí, trávíme spolu defakto víc času než s vlastními rodinami. Obchodní ředitelka je rok rozvedená a večer když uloží děcko sedí do půlnoci u pošty a skype a řeší byznys. Včera sem ji ještě v jedenáct večer posílal mejla, protože sem si na něco během venčení vzpomněl a dnes ráno sem zjistil, že půl hodiny po odeslání mi ještě odpovídala. Fakt prdel, ale zaplaťufo za tuhle práci, protože jednou sem se nechal Iv ukecat, že bych měl zkusit jinou práci, nebyla to špatná dvouletá epizodka, ale bylo z toho hovno, kromě toho, že sem si čuchnul k OpenCardu a zjistil jakže vlastně funguje obchod v malym českym rybníčku.

Říkali mi v hospodě, že budu moci teďka prznit osumnáctky, ale upřímně, neměl bych nervy na nevybouřený mládí. Při představě, že by se chtěla každej pátek bavit po mejdanech se mi zvedaj chlupy na zádech, na to bych neměl nervy, když už sem neměl nervy na mejdany během pohotovosti. Myslim, že současný kapitalistický systém mě pohltil a defakto skoro normalizoval. Můj mozek bezpečně ví, že tak jak sem žil doteďka nebylo už dlouhodobě beze změn udržitelný.

======

** update 12:38 Tak už sem pochopil, proč včera borec nadával do debilů a blbců. Přestože dneska neměli makat, je tu v práci jinej týpek a zbíjí pneumatickym kladivem jak mourovatej, protože instalatér respektive asi rádobyinstalatér udělal všechny odpady obráceně a je tak nějak prej logický, že voda do kopce neteče. Tak sem zvědavej, jak dlouho tady bude. Čim dýl tím líp, Iv si balí do krabic a zejtra si odveze všechny svý věci. Nevim úplně jestli je dobrý si to takhle psát, přeci jen je to trápení mozkovejch závitů a emocí, ale jednou deník pořád deník.

ale fakt sem dospěl ke krutýmu zjištění, že by to fakt dál nemělo cenu. Jako říkal sem, dej mi peníze, který vyděláš a udělám obálky na tři měsíce dopředu, kde budou uložený peníze na složenky, poplatky a telefon, část se uloží na účet do "prasátka" a zbytek máš na útratu. Ty vole, já když si uvědomim, že jsou rodiny, který žijou měsíčně z hovna, jsou skromný a znají cenu práce. Sestřenice je samoživitelka s epilepsií, nikdo ji nezaměstná na HPP a taky funguje a nepučuje si peníze, když si umane nový šaty. No, blbý je, že si teďka vzpomínám jen na ty blbý věci, který se táhly jako smrad celým vztahem a nedokážu se jim ještě zasmát. I když nejspíš za nějakej čas se tak stane. Ale furt si myslim, že sme měli před těma dvěma rokama pořádně zastavit, máknout a chvíli šetřit. Já sem vlastně mentálně hrozně pomalej člověk a občas umim bejt i velmi, ale velmi trpělivej, protože trpělivost nejen růže přináší. A i nad tímto velmi těžkým rozhodnutím jsem přemejšlel dlouho, někteří ze známých si všímali, že nejsem poslední měsíce v klidu a v pohodě a myslim, že bylo vidět, že mě něco trápí.