** update 13:10 lidstvo je nyní na stejný pozici jako žáby v hrnci. voda se pomalu ohřívá, žabičky si užívají příjemné teplé vody, spokojeně si plavou sem a tam, smějí se klimaaktivistům, smějí se vědcům. Brzy však můžou žabičky zjistit, že se voda vaří a ony už nemůžou z hrnce vyskočit.

Červenec je nejteplejší za tisíce let. „Přichází éra globálního varu,“ varuje OSN.

** update 09:55 nevím, jestli si toho někdo z velectěným zmrdů čtoucích můj primitivní blogýsek všiml, ale společnost je nastavená poněkud tragicky. všichni chtějí sledovat na internetech samé pěkné krásné věci od koťátek, štěňátek, miminek, dětiček, přes kytičky, autíčka až po v předsmrtných křečích chcípající či rovnou chcíplý ruský okupanty. krásný zážitky jsou v životě samozřejmostí, ať se jedná o pravidelné ranní probouzení nebo příjemnou dovolenou prožitou ve společnosti přátel, alkoholu, perníku, herojnu, kokajnu, kodejnu, extáze, lsd a marihuany. o krásných stereotypních prožitcích nemá smysl psát, psát by se mělo jen o věcech, který lidstvo trápí, který nasírají a otravují život. jako mě dneska.

čekám na tramvaj, nikdo nikde, je pátek, pražáci jeli do prdele a město je celkem vylidněný. na zastávce stojím já, dvě báby a partnerská dvojice dvou do hněda opálených čechů ve značkovým oblečení pravděpodobně ze Sapy. žádní ukrajinci, migranti, muslimové nebo ekonomický uprchlíci s gigantickými nadrženými iphony, kteří tu chtějí nezaměstnaným brát práci. on kouří, jí jede huba jak drtička kamení a vyřvává nějaký vyfetovaný sračky. samozřejmě tenhle český hnůj nasedá do tramvaje. já dnes na vysmažený kretény nemám mentalní kapacitu, tak jdu raději do druhýho vozu.

cestu přežiju a jdu do lahůdek. postavím se do fronty, když tu přijde týpek, postaví se za mě a já ucítím, že je vyvoněný až na půdu. pane zkurvený bože, ten hnůj štípal v rypáku hůř než methamfetamin říznutej 2cb. to se nemůže lidstvo na zasraný voňavky prostě vysrat a začít zase normálně smrdět?

no nic, protože sem s kolegyní v práci sám a už sme vydrbali všechny naše kolegy včetně pana ředitele, vrátím se k těm příjemným věcem jako je sledování házení granátů z dronů ruským okupantům na břicha a koule či k psaní hanlivě posměšných komentářů k příspěvkům různých českých debilů křížených s dementy.