Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 13. Konec konců

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Po roce začala pařba pohasínat. Málokdo vydrží pařit skoro celej rok nonstop. Poslední zbytky největších vytrvalců se stáhly do několika zcela vypálených čtvrtí, které pro ně Pong vyhradil a oplotil vysokým elektrickým plotem, aby se vykalenci příliš nerozbíhali do okolí.
Oprava a výstavba Nového Pekingu probíhala jinak vcelku svižně. Pongova vláda investovala nemalé peníze a mnoho zadlužených občanů chtělo splatit účty. Život se pomalu vracel do starých vyjetých kolejí.
„Šéfe, uvědomujete si, čeho sme kurva dosáhli?“ posadil se Pong vedle Blázna, který pozoroval brouka na stéblu zahradní trávy a kouřil brko.
„Pongu, už chápu, proč si ti vaši zasraní císaři postavili město ve městě. Jen kvůli tomu božskýmu klidu, kterým jsem tady obklopenej. Ten bordel za hradbama není vůbec slyšet,“ odpověděl Blázen a potáhl z jointu.
„Šéfe, tomu já rozumím, ale chápete, že sme vylezli z podzemní jeskyně a ovládli největší stát na planetě?“
„Pongu, teď na mě ty svoje ezosračky nezkoušej, víš že na ně nevěřím a navíc mě pekelně bolí hlava,“ odsekl Blázen.
„Šéfe, já sem chtěl jenom říct, že díky vašemu pragmatismu sme tam, kde sme. Dejte mi potáhnout,“ odpověděl Pong a převzal nabídnuté brko.
Seděli tam potichu asi dvě hodiny, než je vyrušil příchod Musků a Nejvyšších galaktických papalášů.
„Kapitáne Blázne, přišli jsme se rozloučit, protože nás čekaj povinnosti jinde. Tohle byla dobrá párty, ale prostě neexistuje totální nonstop párty. Každopádně všechna čest, snad budou kolegové souhlasit, ale za všechny řeknu, že něco tak velkolepýho sem ještě nezažil,“ promluvil pan Jednooký.
„Rádo se stalo, ty vole, ale já sem úplně vyřízenej,“ odpověděl Blázen a tupě zíral.
„Uvidíme se příště, ty vole,“ rozloučil se Jednooký a to samé udělala skupina pohlavárů.
„Pongu, asi budu potřebovat dovolenou,“ odpadl Kapitán a brko mu vypadlo z ruky.

Posádka a nejbližší přátelé Kapitána Blázna seděli v jídelně Zakázaného města a čekali až přijde Urgha a Stará dáma s hotovou večeří. Vůně brambor a pečených řízků přicházející z kuchyně drásala chuťové pohárky. Ta samá vůně probudila Blázna a přivedla ke stolu.
„Všichni vztyk!“ povstal Kokot a byl následován ostatními.
„Aať žižije Kakapitán Blblázen! Nana zzddraví!“ zakřičel Frank a pozvedl lahváč.
„Aať žižije Kakapitán Blblázen! Nana zzddraví!“ zazněl společný mocný hlas a vzduch rozrazil zvuk srážky skleněných hrdel lahví.
„Šéfe, ste nejlepší šéf na světě!“ hulákal Pong.
„Ále, vy kurva naděláte, já mezitím hlady slintám z vůně těch řízků a vy tady řešíte nějakou slávu. Pojďme se v klidu konečně najíst a potom si na chvilku odpočinem v zahradě. Je tam neuvěřitelnej klid a v rybníku plavou ryby,“ řekl Blázen přítomným a usadil se do čela stolu k talíři s masem v trojobalu a pravými bramborami.

Život v Novém Pekingu, na planetě Zemi, ve Sluneční soustavě, v Mléčná dráze a vlastně v celém vesmíru včetně nekonečně mnoha paralelních realit se brzo vrátil k normálnímu stavu. Koloběh života ostatně zastavit nijak nešlo, ale malé občasné vybočení občas přišlo vhod. Kvůli těmto vybočením tu byly mocné bytosti, aby realitu rovnaly a vracely zpět do běžných kolejí.
Matkopíchač s Temným kolegiem, Zakázaným císařem a eunuchem Ho tuto krutou realitu poznávali na vlastní duši. Nekonečné sexuální utrpení v Nergalově sadomasochistickém salónu bylo hodně zlé a většina Nergalových hostů byla extrémně krutá. Mučení bývalí zmrtvýchvstalí brzy pochopili, že měli být skromnější a měli více naslouchat hlasům mocnějších. Bylo však pro ně již pozdě.

Vesmír byl rád, že žije a bylo mu úplně ukradený, že všechny příběhy mohly proběhnout úplně jinak. Z Ponga se mohl třeba vyklubat Vietnamec, z Urghy zrádkyně, Karlos s Jackem se mohli uchlastat k smrti a Kokot mohl chytnout digitální amok a vypustit Mozečka s Mazlíčkem, kteří by vše rychle ukončili. Mohlo vybuchnout Slunce či mohli zůstat uvěznění na opuštěné planetě či dokonce v jiné realitě, mohla se posrat cesta červí dírou nebo mohl Doktor špatně zadat souřadnice do nezmapované části vesmíru kdesi na okraji u zdroje reliktního záření.
Jenže nic takového nenastalo a Kapitán Blázen s Frankem, Karlosem, Pongem, Jackem, Urghou, Doktorem, Kokotem a Mozečkem s Mazlíčkem vyrazili za dalším obchodem či za exotickou dovolenou do míst, která se rozhodli navštívit. V podstatě vzato v nějaké jiné realitě jejich příběh rozhodně nekončí.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10