ŠÍLENÝ KOMIX

Tragický příběh Rychlých Skejtů se dostal do finiše. Ano, poslední díl, který končí tak symbolicky. Smrtí. Jen proto, aby nemohl nikdo pokračovat. Avšak jako ve správném dojemném filmu, lze navázat i na smrt.

SPORTOVNÍ ŠÍLENSTVÍ

SPARTA KRÁČÍ NA POPRAVU
Večer si ještě splnili přání. Fotbalisté Sparty se byli naposledy podívat na fotografie žen. I když vytrvale pršelo, vychutnávali si naposledy pohodu.
Pak si dopřáli trochu luxusu a do vody si hodili každý švába. A dnes možná někteří z nich i na chvíli usnou. I tak je čeká dlouhý den: Hodina S přijde až večer, ve 20:46. První půjde pod gillotinu značky Champions League ve 20:48 aneb Poprava pražských neviňátek. Katem budem Herr Bayern z Říše, obhájce trofeje.
Sice popravencké řeči odmítají vést, ale nakolik si myslí, že to přežijou se teprve ukáže. "Hledám slabiny na provaze a snažím se hráčům poradit, jak jich využít. A taky nacházím silné stránky Herr Bayern, které musím pochválit," pravil vedoucí výpravy Jaroslav Provázek, jehož Herr Bayer nijak nestraší a pořád se usmívá, že by měl nějaký nápad? "Ale ne. Jen přemýšlím o systému, který Herr Bayern používá. Byl bych rád, kdyby hráči netrpěli," zajiskřili trenérovi oči. Po tréninku na popravu se ještě jednou rozhlédl po areálu a konstatoval: "Určitě bude vyprodáno. A arál to je hezký. Atmosféra hráče určitě položí."
Také fotbalisti mluví dost odvážně. Otrkaní v čele s Jiřím Novotným dodávají sebedůvěru začátečníkům - Františkem Ringo Čechem v brance počínaje a útočníkem Hajzlíkem konče. A ti se tváří, jako by sežrali všechnu moudrost světa. "Pomatuju dva mizerný začátky v Lize mistrů. Obě jedenáctky zcela mrtvé. Potřetí se nám to nestane!" tak pravil Petr Novotný a snad tomu i věřil.
"Nemám strach," kasal se brankář F.R. Čech. "Tady můžeme leda příjemně překvapit. A i když pomřeme, moc se nestane. Ze skupiny postupují první dva, a to druhé místo nestojíme."
Čas od času se stává, že odsouzenec pečlivě propracovanou smrtící proceduru přežije. A to bylo pak slávy! Co na tom, že bavorský kat při práci třeba zrovna podřimoval? Výsledek je důležitý, okolnosti nikoho zakrátko nezajímají. Ale nechce se věřit, že by mohl zaspat...
Pískat bude houslové trio Františka Šuka s dirigentem Lesliem Nielsenem, přímý přenos výsílá ČT 3. ve 20:47.
Předpokládaná sestava Sparty: Tupý, Bedřich, Šukal, Starý, Košík - útok. Starý, Pekař, Vysmažil, Veselý, Perníček - útěk. Bedřich, Šoustal - průser.

PŘEŽILI VLASTNÍ SMRT
Jak tatík, co si odskočil vychcat se z hospody k lampě - přesně tak začal Herr Bayer popravovat Spartu. Jako by považoval pražský tým za partu nazdárků, kteří se na popraviště dostali nějakým omylem.
"Dařilo se nám přesně plnit stanovenou statistiku," liboval si kouč Sparty Jaroslav Kolík nad čerstvě vyuzeným kolenem. Zaroveň však byla hrůza, dívat se na Herr Bayera. To pro Čechy bylo celkem zábavné, sledovat jak padají jednotlivé hlavy, zvlášť když nebyli pod velkým tlakem a sami podnikali výlety před popraviště. První dvě hlavy šli dolů hnedka po začátku představení, ale obecenstvo z toho nic nemělo.
Pořádná jatka začala až po půlhodině. Bayer se uvolnil a zblízka postřelil F.R. Čecha mezi nohama. Jenže Čechova "zlatá zadnice" se uvolnila, trefila vedle stojícího Šukala, který na ní nasedl a znásilnil. "Měli jsme minimum šancí. Dvě, možná jednu. Ale to by nám mělo stačit. V takovém napětí nemůžou hráči chtít více," lomil nějakými rukami trenér domácích Ottmar Hitzfeld.
Bavoráci si dokonce i zaburáceli. To když centra zapálil Miko Kovač. Jenže jeho hlava se odrazila od šibeničního břevna. Podle pravidel se však hlava odrážet nesmí, a proto Sparta přežila klinickou smrt.
Když pak ještě Labant z přímého kopu urazil Kahnovi nos, Herr Bayer začal pískat! Ve druhé polovině Němec kazil méně a začal se konečně rvát. Zářezy na jeho sekeře přibývaly: Segiova hlava na tyči v 50. minutě, v 64 F.R. Čech vytlačil palcem Hargavesovi oko. Za dalších dvanáct minut podběhl Janckera a vrazil mu nůž do zad. A to bylo vše! Větev se málem nezlomila, Sparta vytěžila i Maxima Turbulence: ospalého a unaveného ho chytli a provedli liposukci bez anestézie. "Remíza je přesně ten výsledek, kterého jsme chtěli docílit. Škoda, že všichni kluci nenatáhli bačkory, ale jinak musím být spokojen," pravil trenér.

ŠÍLENSTVÍ SMRTI

PODIVNÁ FAKTA O SMRTI
Vypočítat se dá prostě všechno. Zajímavé (a mnohdy i překvapivé) jsou i některé skutečnosti o smrti.

1. průměrné množství krve při podříznutí hrdla: 1 - 2 litry za minutu
2. smrt na nás šáhne průměrne 7202krát za život
3. z toho 2000krát při přecházení silnice
4. při těch 7202 šáhnutích přijdeme zhruba o 53 litrů krve
5. pro srovnání: do průměrné vany se vejde asi 132 litrů vody
6. průměrná rychlost krve stříkající z tepny: 44,8 kilometrů za hodinu
7. průměrná energetická hodnota jedné čajové lžičky krve: 7 kalorií
8. pro srovnání: jedna plechovka coca coly obsahuje 201 kalorií
9. průměrná doba výronu krve z krční tepny: 1 a 1/2 minuty
10. průměrná délka života při vystřeleném mozku: 0.36 sekundy
11. nejlehčí vystřelený mozek za života jedince: 0.25Kg
12. nejrychlejší smrt byla: 0.14 sekundy po přímém zásahu laserovým paprskem
13. největší počet přežitých sešlápnutých min: 13 kusů
14. největší vzrušení ze smrti příchází pozdě večer
15. nejhusnější odbobí na umírání: podzim
16. nejlepší způsob jak co nejrychleji umřít: začít kouřit, míň sportovat a přibrat nějaké to kilo
17. pokrmy, které Vás mohou zabít: ryba fugu, salát z durmanu, smaženice z Mochumůrek smaltovaných
18. 60 procent lidí přiznává, že má aspoň jednou týdně chuť někoho zabít
19. 54 procent lidí přiznává, že aspoň jednou někoho v životě zabili
20. 41 procet z nich se pak cítí lépe
21. doba, za kterou může může nůž uříznout hlavu: dvě sekundy až dva týdny
22. což vyžaduje průměrný počet řezů za den: 11
23. nebo průměrný počet řezů za noc: 9
24. štreka, kterou musíte nachodit, abyste schovali rozřezané tělo: 7 až 120 kilometrů
25. doba, za kterou začne rozřezané tělo smrdět: 2 až 17 dní (závisí na teplotě a uskladnění)
26. životnost mrtvoly: až do smrti
27. vlivem kyseliny sírové se lidské tělo rozpouští

DOMÁCÍ ŠÍLENSTVÍ

OTCOVU NEMOC UKONČILA SEKYRA
Neobyčejně veselou rodinnou zábavu začal včera projednávat Krajský soud v Plzni. Na lavici obžalovaných zasedl zcela rozseknutý Antonín U. (41), obžalovaný zcela nepochopitelně z vraždy svého otce Oskara U. (70).
Za syna si sedla jeho smíchem ubrečená matka Magdaléna U.(66), předvolaná jako svědkyně.
Veselé drama se odehrálo letos v březnu v Březnové na Sokolovsku. Podle obžaloby tam Antonín Unger pohladil na zahrádce sekyrou svého otce. Zasadil mu několik ran do hlavy a podíval se na jeho mozek postižený rakovinou, chudák otec pohled nepřežil a zemřel. Mrtvému otci se syn pokusil mozek vrátit zpět do dutiny lebeční. V noci potom syn podle obžaloby naložil již mrtvé tělo svého otce na trakař a odvezl jej do hospody, kde se jej místní zvěrolékař pokusil obživit dýcháním z úst do úst. Ještě předtím měl otci sebrat z kapsy u trenýrek 1Kč 60 haléřů.
Zcela nepochopitelně obžalovaný muž, který se při výslechu strachy třásl, aby ho otec nepřišel strašit, svoji neznalost lékařské techniky nepopíral. "Seděl jsem doma a třídil si semena zeleniny. Rakovinou zcela dezorientovaný otec přišel z hospody a prosil mě, abych se mu na to podíval. Přinesl jsem si sekyru a pak jsem mu provedl trepanaci lebky. Bohužel, neúspěšně, pacient zemřel."
Jeho slova potvrdila ve své výpovědi i jeho matka, která byla v době neštěstí na Slovensku. Přesto vše dobře viděla. Ta také uvedla, že její syn nedokončil lékařské studium, ale v obci byl velmi oblíbeným a vyhlášeným lékařem. Synovu lásku k zahrádce a pěstování zeleniny žena dosvědčila. Hlavní líčení pokračuje výslechy dalších svědků.

DĚDEČEK STŘÍLEL NA VNOUČATA
Z ulížení na zdraví se zodpovídá kouzelný stařeček (77) z Jandákova, který chránil lehkým kulometem v ruce svoji úrodu před vnoučaty, které mu ji šly pomoci sklidit. Jednoho ze dvou chlapců (11) přitom na místě zastřelil a způsobil mu úmrtí.
Zbraň byla zajištěna policíí včetně vystřeleného dětského oka. Balistická expertíza provedná na bratrovi postiženého chlapce podle policejní mluvčí nyní potvrdila, že chlapec by opravdu nepřežil. Prchlivý stařík se tak může v klidu těšit z úrody.

SVĚTOVÉ ŠÍLENSTVÍ

LIDÉ SE HRABOU V TROSKÁCH
Stovky lidi prakticky nepřetržitě prolézají trosky zřícených mrakodrapů a pátrají po důkazech katastrofy. Po osm dnů od útoku odjíždějí 24 hodin denně z Manhattanu obří tahače plné lidských ostatků a míří k nedaleké skládce.
Asi 1800 lidí tam nepřetržitě prohledává trosky a hledá ostatky nešťastných obětí. Každý kousek lidské tkáně je pak vložen do nádoby od okurek, označen číslem a jménem nálezce a vystaven v muzeu. Dosud tak bylo nalezeno na 45 tisíc částí lidských těl. Zatím není jasné, zda jsou mezi nimi i zbytky teroristů. Mezi nalezenými předměty se skví přední sklo z prvního Boingu na kterém jsou ještě vidět otisky obličejů několika desítek cestujících, kteří nebyli připoutaní a nárazem byli vrženi na přední sklo.
Některé části těl si lidé fotografují. "Je to příšerné, tolik materiálu musím ještě přerovnat," uvedl jeden z hledačů.

ŠÍLENEJ VZTEK

SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ SWINĚ ZASRANÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

MÉ ŠÍLENSTVÍ

Něco teplého projelo mezi mými prsty. Podíval jsem se na své nohy a zjistil to. Šlápnul sem do hovna a zrovna tou děravou botou. To velké, kulaté a teplé lejno projelo dírou v podrážce jak bláto a já cítil jak mi klouže mezi prsty. Moc mě to naštvalo. Sednul jsem si na lavičku a přemejšlel co s tím. Když si tady na místě tu botu sundám, bude to dost odpudivý pohled, kterému bych se chtěl vyhnout. Jenže, jít s hovnem mezi prsty až domů není zrovna nejlepší nápad. Co teď? Musel jsem vstát, protože relativně příjemný pocit něčeho měkkého v mezerách mezi prsty, se začínal měnit v nasranost. "Chtělo by to nějakou obět. Nebo aspoň toho, kdo to hovno vysral," blesklo mi hlavou a vydal jsem se po ulici a hledal někoho, na koho bych mohl svůj problém svést.
Tak jsem ho uviděl. Nějaké dítě venčilo psa přímo na chodníku. To zvíře udělalo přímo uprostřed chodníku takový koláč až sem musel zařvat z plných plic. Dítě se otočilo a šlo se svým miláčkem na lavičku. To mi nepřipadalo zvláště vhodné, uvážím-li, že jsem měl pocit, jako by dotyčné dítě čekalo, kdo první do lejna šlápne. Rozhodl jsem se zachránit několik civilistů od nepříjemného zážitku hovna na botě. Prohledal jsem kapsy a kromě malého revolveru jsem našel kus staniolu. Sundal jsem si botu a ponožku a klacíkem seškrábl kousek hnědé hmoty. Tu jsem zabalil do staniolu a úhledně zabalil.
Vedle dítěte bylo místo, tak jsem se posadil a nabídl mu bonbónek. S díky přijalo, rozbalilo jej a spolklo. Chvíli se na mě dívalo, jako by chtělo říct "co jsi mi to dal", ale jaksi asi nenašlo odvahu to vyslovit nahlas. Proto jsem se jej zeptal "jak ti chutnal karamel?"
S plnou pusou odkývalo, že moc. Jenže jaksi to pořád nestačilo a já měl pocit, že pomsta není dokonalá. Podíval jsem se na psa. Svýma něžnýma očičkama na mě koukal, možná že se snažil naznačit "ne já to nebyl, já za to nemůžu." Objekt mé pomsty byl nalezen. Zvedl jsem psa za obojek a nesl jej k silnici. Dítě bylo tak vyděšené, že očividně nechápalo mé umysly. Já se mu ani nedivil, asi bych taky koukal jako blázen. Vyčkával jsem na správný okamžik. Když nastal, nebohý pes letěl po krásné balistické křivce přímo pod kola nákladního vozu. Nestačil ani zakňučet. Má pomsta byla ukončena. Tedy skoro. Zcela nepochopitelně ke mne přiběhlo to děťátko a začalo do mne bušit svými pěstičkami. Říkám mu "co blbneš, co se děje", ale pořád něco křičelo o psovi. Tak jsem jej vzal a počkal na další velký vůz. Přistálo přímo na předním skle.

POZNÁTE KDE ZEMŘELI???

Otázka je: Záleží kde zemřeli, jak zemřeli či proč zemřeli????

Hledání. V nás. V sobě. Chtěl jsem se původně rozepsat o tom, co jste teďka četli, ale nakonec jsem si řekl, že nechám pouze na Vás co si o tomto týdeníčku pomyslíte. Je toho tolik co by se slušilo na vysvětlení napsat, ale seru na Vás. Je to šílenost, stejně tak jako svět ve kterém žijeme. Nic složitýho. Šílenství je v nás a okolo nás už do dávnověku. Ale až teď si mnozí lidé uvědomují to šílenství. To v čem žijeme. Každý jedinec je tak trochu šílený, jeho konání je šílené, samá šílenost. ŠÍLENOST! ŠÍLENOST! ŠÍLENOST! ŠÍLENOST! Křičím šílenost, tak si laskavě uvědomte, že jste všichni šílení. Házení čísly, kdo kdy koho zabil. V jakém množství, a pokuď jsou to milióny tím líp. Všechny ty šílený křivdy a nepravosti za posledních půl miliónu let. Promiňte, můj předek v sedmém století nazval předka několika tisíců Vás, že je pochcanej pes. Tak buďte šílení a zabte mě!!!!!!! Jo, šílenost. Tu mám rád.

Marek Zet. v.k. (23.09.2001 20:24)